Dobrých zpráv není nikdy dost

Mám za sebou kolečko běhání po úřadech a jsem šokován. Čekal jsem různé přístupy, obával se agresivních pánů světa za přepážkou a těšil se na občasné výjimky z tohoto pravidla.

Skutečnost byla jiná - jednobarevná.

Před skoro 20 lety jsme se s manželkou rozhodli (v polistopadové euforii) nechat si postavit malý montovaný domeček. Zvláště když stát nabízel novomanželské půjčky takřka bez úroku a stavební půjčku dokonce nenávratnou - to už asi nikdy nezažijeme. Doba byla hektická, hrozil konec rozdávání, takže na nějaké přemýšlení nebyl čas. V rekordní době jsme vyběhali stavební povolení a nenávratnou půjčku jsme na poslední chvíli stihli. Peníze to sice nebyly na ruku, ale stát nám proplácel doklady ze stavebnin. Podmínka zněla do 3 let začít stavět, do 8 let zkolaudovat dům, jinak vše vrátit. Jako pojistka sloužilo omezení vlastnického práva k parcele.

130.000 Kč v materiálu tak zaplnilo starou stodolu na naší parcele co by dup. Utratit peníze není problém. Jenže jak běžel čas, otevíraly se nové možnosti, malý monťáček už se nám tak nelíbil a objevila se příležitost koupit rozestavěný klasicky zděný dům, prozatím v hrubé stavbě. V ceně základové desky pod mnohem menší plánovaný okál (pamatujete?). Což se vyplatilo i s vrácením půjčky původně nevratné.

A nastala první srážka s úředníkem. Zrušení stavebního povolení ještě prošlo hladce, ale do měsíce dopis a příkaz vrátit 130.000 Kč - v době, kdy jsme horko těžko dali dohromady prachy na naši novou hrubostavbu. S tím jsme samozřejmě počítali, ale doufali jsme v nějakou dohodu, nabízeli jsme splátkový kalendář s postupným rozprodejem materiálu. Ale ne, nepomohla ani osobní návštěva u vedoucího finančního referátu ONV. Povýšené a arogantní jednání místního poloboha, který se mnou znechuceně jednal jako s nějakým spratkem (pravda, bylo mně krásných pouhých 25). Dostali jsme 14 dní a dost. Kdyby to bylo slušnou formou, řeknu, že se nedá nic dělat, taková jsou pravidla. Ale věděl jsem o případech, kdy taková pravidla najednou neplatila. Což v kombinaci s chováním úředníka mne dost frustrovalo - dodnes si pamatuji jeho jméno... Nakonec jsme to nějak splácali a včas zaplatili.

Skoro 15 let už bydlíme v novém, parcela nám zbyla pro děti. Ale teď se nám dcera po maturitě vysmála, že v takovém maloměstě rozhodně ona stavět nebude. A vítr nám sebral část střechy na stodole. A sousedům vadí špatně posekaná tráva (já se jim nedivím). Prostě uzrál čas parcelu prodat. Jenže: polobůh na úřadě svou práci asi nezvládal tak, jak by měl. Na internetu vidím, že parcela má stále omezená vlastnická práva, visí na nich pohledávka dávno zrušeného ONV na 130.000 Kč.

A to je to kolečko, ke kterému se snažím dostat tím dlouhým úvodem. Ono to ani tak není kolečko, jako spíše začarovaný kruh. Dead lock. Smrtelné objetí. Pokyn k výmazu může dát jen ONV. ONV ale neexistuje. Co s tím? Snad poradí na katastrálním úřadu.

Neporadili. Náš katastrální úřad má pověst jednoho z nejstriktnějších v republice. Asi oprávněně. Potvrdili mé obavy - bez souhlasu ONV zástavu nevymažou. Ani když už ONV neexistuje. Kdo by mně mohl pomoci, to nevědí. To jsme první případ v historii? Asi ano. Prý ale parcelu můžu prodat i tak, jen se kupující musí smířit s pohledávkou 130.000 Kč. Tak takového bych chtěl vidět.

Ale jednají se mnou (na obou navštívených pracovištích) aspoň neuvěřitelně slušně, dokonce cítím nějaké porozumění mé zoufalé situace. Že by zapůsobil můj pracovní oděv (sako a kravata)? Nebo se tak chovají ke všem? Nemám důvod nevěřit. Sice nepomohli, ale odcházím docela dobře naladěn, slušné chování vždy potěší.

Zkouším magistrát - vždyť některé funkce okresu převzal. Ekonomický odbor, správa pohledávek: Mladý úředník, třicet určitě nemá. Ochotný, příjemný. Pohledávky ONV nespravují, v jejich archivu se nenajdou. Sice dál neví, ale zkusí se zeptat. Běží o patro níže a po chvíli se vrací. Prý snad ředitel Hospodářské správy magistrátu - prý dělal dříve dokonce na okrese, ten by mohl vědět, číslo dveří xxx. Dokonce se nabízí, že mne k němu uvede.

Nejsem tak neschopný, děkuji za mimořádnou ochotu a jdu sám. Ředitel, to už bude vyšší hodnostář, třeba se mnou nebude chtít mluvit, neměl jsem odmítat dobře míněnou pomoc. Ale kde, vše jde jak po drátkách. Pan ředitel podá ruku, představí se, posadí mne a bez zaváhání dostávám radu. Prý pověstný Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (UZSVM). Regionální pracoviště za rohem. Dostávám kontakt na ředitelku (jmenovkyni), děkuji, loučím se, handshaking, odcházím z magistrátu. Klidně mě mohli vyhodit, evidentně můj problém byl mimo jejich kompetenci. Místo toho snaha a nakonec dobrá rada.

UZSVM, regionální pobočka. Proč otravovat ředitelku. Jdu rovnou na pohledávky. Asi opravdu není podobných případů tak moc. Dvě příjemné paní za stolem vyhřáté kanceláře (sako je najednou nevýhodou, potím se, obávám se, že brzy budu cítit potem), jedna mně vyjede list vlastnictví (zadarmo!), hledáme řešení, ale celou dobu to vede na předání případu centrále v Praze, druhá paní zatím našla číslo. Paní číslo jedna volá do Prahy, předává mně telefon a já dávám pražské kolegyni své číslo, prý mně zavolají. S nadějí na vyřešení děkuji - třetí kancelář za ¾ hodiny (katastr nepočítám, i když bych asi taky mohl) a všude jen ochota a snaha pomoci. Kdo by to byl řekl.

V průběhu dne pár telefonátů s Prahou, spisy se musí hledat v archivu, ale je to na dobré cestě. Druhý den pokračujeme - vše se našlo, nikomu skutečně nedlužím, stačí podepsat souhlas (pošlou poštou formulář) a UZSVM požádá o výmaz pohledávky. Konečně bude parcela volná!

Jaký rozdíl za těch necelých dvacet let. Často ještě čteme o neochotě a neschopnosti na úřadech. Možná jsem měl štěstí. Možná pomohlo těch 20 let věku navíc. Nebo oblek s kravatou. Ale spíše mně to připadalo, že dorostla nová generace úředníků. Taková nějaká lepší. A kam se poděli ti původní? Třeba odešli k operátorům mobilních telefonů.

Děkuji pracovníkům magistrátu města Mladá Boleslav, regionální pobočky UZSVM Mladá Boleslav i územní pobočky pro Středočeský kraj (pražské náměstí Republiky). Moc mne překvapili.