Dobré prase všechno spase XXXVIII

Mezi nejpopulárnější města, kam se dá vyrazit na prodloužený víkend, patří italské Benátky. Jak se tam dá dobře najíst? Dnes nebudeme chytat žádné řekomyši jako posledně, ani pojídat hmyz či červy, ale zůstaneme hezky v Evropě.

Zkušení cestovatelé radí upřednostnit v Benátkách místní trattorie pro domácí před těmi turistickými. To je bohužel trochu knížecí rada, to by člověk musel dlouho hledat v postranních uličkách mimo hlavních čtvrtí a stejně by nenašel (my jsme chodili i stranou hlavních turistických lokalit, ale restauraci pro místní jsme nezahlédli ani jednu).

Takže nezbývá než se stravovat třeba jídly do ruky – hlavně přes den je všude plno oken a bufetů, kde prodávají všechno možné od klasických burgerů a hot-dogů až po různé kornoutky s mořskými plody, v trojobalu smaženou bufallo-mozarellu a jiné laskominy. A večer pokorně využít turistické restaurace.

1. Všechny obrázky  jsou rozklikávací.
2. Na obrázcích většinou chybí měřítko, ale věřte, že porce jsou dostatečně velké, aby pořádně nasytily

Občas jídelníčky nabízejí dvoj- až tříchodová menu za €10-€15, většinou těstoviny nebo pizzu. Maso je dražší, ryby ještě více. Nám více vyhovovalo vybrat si právě těstoviny nebo pizzu, ale z jídelního lístku, bývají lepší než ty z menu. Protože třeba mořské plody jsou sice dražší než běžné přísady z menu-jídel, ale to euro navíc se vyplatí připlatit.

Pěkný zážitek byl, když si v jedné tratorii americký pár u vedlejšího stolu objednal rybu a paní se bála ji rozporcovat. Ochotný číšník přišel se lžící a vidličkou a za 5 minut nádherně rybu přímo na stole rozporcoval, zbyly dva krásné čisté filety zbavené kůže. Ještě upozornil na kritická místa, kde by mohly zůstat kostičky, zbytky kůže a kostí odnesl. Mistrovská práce. Asi je ale večeře vyšla o trochu dráže než nás naše špagety barvené sepiovými inkoustem s kousky grilované sépie a pizza s krevetkami.

Dvě místa jsou v Benátkách pro gurmány přímo povinná. První je gelateria Nico na nábřeží Zattere. Nejvyhlášenější benátská cukrárna a kavárna, kde se dá pořídit třeba královna zmrzlin gianduiotto, pravidelný špalíček domácí čokoládové zmrzliny plné lískových oříšků v kelímku se šlehačkou.

Ale „obyčejná“ zmrzlina se dá koupit na každém druhém rohu (výběr z desítek druhů), chutná tak nějak lépe než ta naše, hlavně ovocné sorbety. Manželka ujíždí na mangu, takže si zde užívá zmrzlinové orgie. Na první pohled vypadá jedna porce draze, ovšem prodavači rozhodně nešetří na nepravém místě a do kornoutu nadělí opravdu pořádné množství, takže ta cena už najednou není tak vysoká, jak se zdálo původně.

Druhým povinným místem je přímo na náměstí San Marco kavárna Florian (stojíme-li zády k chrámu sv. Marka, tak po levé ruce). Kavárna Florian je nejstarší kavárnou v Evropě (založena 1720), chodil sem i samotný Casanova, protože zde mohly i ve středověku dámy bez doprovodu. Poněkud oprýskaná fasáda se bude rekonstruovat, snad to neublíží atmosféře místa. Uvnitř je několik budoárů s miniaturními stolečky, každý salonek v jiné barvě, byť jinak v podobném duchu. Číšníci v bílých fracích s motýlky roznášejí kávu a dortíky na stříbrných táccích, porcelánový servis doplňují stříbrné lžičky. Káva stojí normálně €6,5, ale když hraje živá hudba, připlácí se prý dalších €6. Je to asi jedna z nejdražších káv ve městě, ale za ten pocit, že sedíte tam, kde Casanova balil benátské vévodkyně a šlechtičny, to určitě stojí.

S tou kávou to je vůbec zajímavé. Většina restaurací má dvojí ceny. Když si kávu dáte u barpultu nebo s sebou, tak stojí €1 - €1,5. Ale když si sednete ke stolečku, cena začíná od €2,5 výše. My si ji jednou objednali u pultu, a pak si s ní sedli ke stolečku – a neúčtovali nám ji vůbec, než jsme se o zaplacení přihlásili, pak stála €1,5 (ale nevím, jestli to neskončilo u číšníka v kapse, bylo to bez účtenky). Mimochodem, píšu-li káva, myslím tím espresso.

A snad poslední věc, která by se měla ochutnat, je samozřejmě místní benátský Aperol-Spritz, nabízejí jej podobně jako zmrzku na každém rohu, k pultu, ke stolečku i take-away do jednorázového pohárku. Asi není třeba více rozepisovat.

Platí se eurem, karty berou bez problémů všude včetně restaurací (spropitné se včas nahlásí a obsluha jej přičte při zadání částky do terminálu).

Benátky byly dlouho napadány, že jejich laguna smrdí. Už dávno to není pravda, každý dům má povinně čističku. Na hygienu se tu velmi pozorně dbá, třeba pitná voda je přivedena potrubím z pevniny a je pečlivě hlídána. V hotelech a restauracích je tedy kohoutková voda bez problémů pitná. A v rámci ekologie je pitná voda rozvedena do desítek a stovek fontánek a pítek po celém městě, aby turisté neměli potřebu kupovat balenou vodu v PET lahvích. Oficiálně se jim doporučuje koupit si jen první vodu a následně už jen plnit vyprázdněnou láhev z pítek.

Hlady tedy v Benátkách nikdo neumře, ovšem je dobré počítat s tím, že cenová hladina je trochu vyšší než u nás. Samozřejmě když si někam vyrazíme na romantický víkend, tak se s tím smíříme a nebudeme na jídle šetřit, že ano. Podle zpráv z tisku je dobré pozorně číst jídelní lístky, kde je občas uvedena cena za 100g, nikoliv za celé jídlo, které se může docela prodražit. Ale třeba při nákupu pamlsků nás na podobné nebezpečí prodavači automaticky předem upozorňovali – cena někdy nebývá za balíček, ale právě za 10 deka.

Rubrika Dobré prase všechno spase

Video - doporučuji si jej rozkliknout do plného rozlišení, např. zde.