Dobré prase všechno spase XXX

Jubilejní třicátý díl rubriky nemůžeme oslavit ničím jiným než alkoholem.Takže přestože tento díl Dobrého prasete je ve skutečnosti už 32. (dva díly byly přidány dodatečně a nejsou číslované), tak jej věnuji japonskému saké.

Když se napíše sousloví "rýžové víno saké", tak je v něm dobře jen první slovo "rýžové". Zbytek je špatně, protože správně by se mělo psát i vyslovovat sake (krátce) a kromě toho sake není víno, spíše procesem výroby připomíná pivo.

Naše dlouhé "é" na konci slova vzniklo v angličtině, kde akcent měl zdůraznit, že se slovo "sake" nevyslovuje [sejk], takže raději se poslední samohláska označila čárkou. Z angličtiny to pak převzala čeština, bohužel včetně výslovnosti s dlouhým "é" na konci, které tak Japonci rozhodně nevyslovují. Nicméně podle pravidel českého pravopisu se má psát saké, takže se toho budu dále držet.

Saké se vyrábí v Japonsku ze speciálních druhů rýže, které jsou pěstovány jen pro tento účel. Od ostatních druhů se odlišují větším obsahem škrobu. Technologie výroby je poměrně hodně složitá, část procesů dokonce není ani automatizovatelná a některé fáze jsou závislé na intuici a zkušenosti technologa. Asi proto nemá cenu popisovat příliš podrobně a do detailů všechny procesy a podmínky, pro nás stačí jen zjednodušený popis - takže prosím odborníky, aby mne nechytali za slovo.

Při výrobě se tedy zjednodušeně postupuje tak, že se nejprve zrnka čerstvě sklizené rýže obrousí na 70% až 50% původního objemu, přičemž se pozorně hlídá teplota (kdyby se brousilo hodně zhurta a rýže se příliš zahřála, tak by později hůře absorbovala vodu). Čím více se rýže obrousí, tím jemnější bude výsledné saké.

Následně se obnažená jádra rýžových zrnek nechají chvíli absorbovat vodu - to je rychlovka, řekněme tak v řádu hodin. Pak se přeloží na napařovačky, ve kterých jsou zespodu skoro uvařena stoupající horkou párou. Část takto uvařené rýže se odebere, nechá se vychladnout a infikovat speciální plísní.

Zplesnivělá rýže se smíchá s malou částí dříve odložené napařené rýže a přidají se kvasinky a voda. Po nějaké době vzniká zákvas, ke kterému se postupně po troškách přidává zbylá odložená rýže. Nakonec se odfiltruje rmut, zakalená tekutina se vyčistí například procezením přes aktivní uhlí a už čiré saké se pasterizuje (pokud není určeno k přímé spotřebě).

Celý proces má samozřejmě různé varianty, někdy se dokonce přidává destilát, jindy se výsledek ředí vodou. Saké takto vzniklé má zhruba kolem 15% alkoholu, po přidání destilátu se obsah zvyšuje až třeba na 25%.

Pije se správně z dřevěných lakovaných krabiček, a to studené (zejména v létě), teplé i horké (v zimě). Není moc trvanlivé, takže až na výjimky se nearchivuje. Prodává se v tradičních sudech o objemu 72 litrů, lahvích různého objemu, plechovkách jako pivo i v malých krabičkách jako naše známá decová "pitíčka" s brčkem. Poslední dva druhy balení jsou samozřejmě považovány za barbarské, ale jsou zase praktické, protože se tak dá saké prodávat ve všudypřítomných nápojových automatech.

Dříve si saké vařili/kvasili lidé i doma, ale dnes už se vyrábí jen průmyslově ve velkém. Domácí výroba by byla neefektivní a nelegální, oba důvody jsou pro Japonce tak silné, že je taková myšlenka ani nenapadne - prostě by jim takový nápad připadal úplně absurdní.

Obecně asi saké jako takové nikomu kromě Japonců moc nechutná. Trochu připomíná bílý rum (aspoň mně) tím, že nejlepší je smíchané s něčím. Když jsme byli na exkurzi v továrně na výrobu jedné z nejznámějších značek saké, tak je ani nenapadlo dát nám na ochutnávku čisté saké, to jsme si museli koupit právě v tom automatu nebo v sámošce. Všechny ochutnávky v továrně byly míchané. A na rozdíl od čistého nápoje byly vynikající, přestože nebyly z originálních krabiček, ale ze štamprlek. Kupodivu nejvíce mně chutnala verze se švestkovou příchutí (podobná šťávě ze švestkového kompotu, nikoliv slivovici). A o zmrzlině s příchutí saké, kterou jsme si tu také dali, už jsem psal.

V non-stop prodejnách combini, které jsou ve městech cca po sto metrech (7/11, Lawson, Family Markt,…), a v automatech jsme si na dobrou noc kupovali dvoudecovou plechovku čistého saké a smíchali ji 1:1 s citronovým nebo grepovým džusem z podobné plechovky. Na dobrou noc v miniaturním hotelovém pokojíku ideální nápoj, zvláště ochlazené ledem z hotelového automatu na recepci.

Na zdraví.

Další části rubriky Dobré prase všechno spase.