Dobré prase všechno spase (aneb co se vše dá jíst) XVIII

Zdrojů ubývá. Co bude hlavní potravou našich potomků? Brambory? Rýže? Ne, podle odborníků to bude hmyz. V Kambodži se na to připravují už dnes. Pojďme ochutnat pečené tarantule!

Na rozdíl od okolních zemí se v Kambodži nejí ze společných mís a k jídlu se používá lžíce s vidličkou, tradiční hůlky dostanete jen k importovaným pokrmům vietnamským, které mnoho Kambodžanů s chutí adoptovalo do své kuchyně. Skoro všude tak třeba dostanete polévku Phó, které se tady ale říká „vietnamská polévka s nudlemi a masem“. A přestože to je polévka, tak se jí hůlkami – je totiž tak hustá, že by ji jinak snad ani jíst nešlo. Samozřejmě se jí jako hlavní chod, na zasycení bohatě stačí.

Vietnamská polívka Phó po kambodžsku

V restauraci se dá najíst za relativně levný peníz i z celkem neasijsky vyhlížejícího jídla, třeba si můžete dát grilované špízy. Pravda, složení masové části někdy není pro Evropana zcela běžné. Já si v Siam Reapu (tedy vlastně téměř v slavném Angkoru) dal barbecue mix. Jeho složení na rukou psané tabuli mne zaujalo: krevety, kalamáry, vepřové, hovězí, kuře, had, žába a krokodýl. Za $5. No neberte to, zvláště když v ceně je talíř popcornu, dušená rýže, talíř exotického ovoce (ananas, meloun, papája a pitaya – to je to ovoce, co vevnitř vypadá jako bílé kiwi), asi čtyřdecka místního čepovaného piva je v rámci happy hour za půl dolaru, přičemž ta šťastná hodinka začíná otevřením restaurace a končí závěrečnou. Skutečnost na talíři se od nabídky mírně liší, žáby a kalamáry asi došly, nevadí, obojího už jsem měl dost v předchozích dnech, takže vítám výměnu za škeble srdcovky v množství větším než malém.

Nejnižší špíz je z krokodýla, nad ním kus hada - obojí poměrně tuhé

Ale klasické kambodžské jídlo to samozřejmě není, to bylo typické cizinecké menu. Kambodžan si mnohem raději dá své národní jídlo – amok. My si sice pod tímto slovem představíme něco jako tropické šílenství, zde to však znamená zeleninovo-masovou (nejčastěji ryba, ale i kuře) směs zalitou omáčkou, v jejímž složení převládá kokosová šťáva, podává se s rýží. Někdy se servíruje přímo v kokosové skořápce, ale to je zase spíše atrakce pro turisty. Já jej zkusil v obyčejnější vývařovně, kam chodí domorodci, ale musím přiznat, že mne amok příliš neoslovil. Už proto, že masa v misce plavaly jen asi tři kousky a mrkev s petrželí v kokosové šťávě nepatří k mým gastronomickým snům.

Národní kambodžské jídlo Amok

To mnohem více jsem si pochutnal při neplánované zastávce k jezeru Tonle Sap. Jezero je napájeno řekou Sap, která je celosvětovou raritou. Běžně je přítokem Mekongu, do kterého se vlévá v centru hlavního města Pnomh Penhu, ale v době záplav (což bylo právě po dobu mé návštěvy) zvedne Mekong svou hladinu tak, že v rovinaté zemi se dostane nad úroveň hladiny několik set kilometrů vzdáleného jezera a řeka Sap tak začne téct opačným směrem a plyne od Mekongu zpět do jezera. Osm měsíců tak Sap teče od severu k jihu, čtyři měsíce naopak. Řidič na naše naléhání cestou zastavil v malé vesnici, kde asi cizinci nejsou běžnými hosty. Prodavačka u svého přenosného krámku je velice překvapena, že u ní chci nakoupit a že se zajímám zrovna o kuřecí pařátek. Za pár drobných (v přepočtu asi 5 Kč) je můj. Je zřejmě marinován v nějakém koření a ogrilován nad ohněm a je fantastický. Ne jako jídlo, na to je na něm příliš málo masa, ale jako pochoutka. Musí se okousávat asi jako kuřecí křidýlka nebo žabí stehýnka, chutná výborně a všem doporučuji.

Původně jsem pařátek vyfotil takto, ale chybí tu měřítko, takže přidám ještě jeden snímek, kde je kus mé ruky.

Při pětihodinové cestě ze Siam Reapu do Pnomh Penhu se dá rozumně zastavit jen asi na dvou místech, v Kampong Thomu a v Skuonu. Obě zastávky vypadají podobně, jsou obleženy stánky, kde domorodci prodávají jednak ovoce, jednak velice netradiční pokrmy – drobný hmyz, obrovské tarantule, žáby, opečené čerstvě vylíhnuté kačenky, ještě nevylíhnuté kačenky a vařená vajíčka s kuřecími zárodky. Děláme testovací nákup, cizinci zde nejsou úplně běžní a prodavači ne vždy umějí anglicky (občas někdo zná aspoň číslovky). Nakonec se rukama nohama domluvíme na mixu drobného hmyzu, pečené žábě, přidáváme za dolar čtyři tarantule a za další dolar čerstvě vylíhnuté kachňátko. Na místě zkusíme jen tarantuli, zbytek schováme na večer, abychom si to v klidu vychutnali. A protože nám pavouk chutná, spěchám koupit ještě další čtyři. Při nástupu do autobusu mně asi osmiletá holčička nečekaně dobrou angličtinou nabízí banány: „Pane, kup si banány, za dolar!“ Bohužel už jich pár mám v batohu a další bych nespotřeboval, takže ji musím zklamat a odmítám. Holčička se na mne moudře a chápavě podívá svýma hnědýma očima, zkontroluje můj nákup v igelitových pytlících, pokývá hlavou a konstatuje: „Já vím, ty jíš jen malé ptáčky a pavouky!“

Tržiště v Skuonu, tarantule jsou hlavním prodejním artiklem

Velké kobylky

Menší kobylky

Tady držím základní tři velikost prodávaných kobylek

Potemníci

Detail potemníka

Sušené drobné krevetky

A opět v detailu

Vážka, křídla spálil vroucí olej

Žáby, celé a nevyvrhnuté, smrděly rybinou

A tady máme detail a velikost

Švábi (ty jsme neokusili, protože naše prodavačka je neměla a objevili jsme je později)

Vlevo čerstvě vylíhnuté kachničky (nevyvržené, jak jinak), vpravo zárodky vybrané ze skořápek a opečené těsně před vylíhnutím, vpravo dole (bohužel špatně vyfocená a tedy skoro neviditelná) jsou vařená vajíčka s kuřecími zárodky.

A zlatý hřeb - tarantule (mám podezření, že spíše sklípkani, ale všichni tvrdí, že to jsou skutečně tarantule). Jsou sice jedovaté, ale na člověka neútočí. A po usmažení v oleji už vůbec nejsou nebezpečné. 

Večer na hotelovém pokoji rozdělíme nákup na čtyři talířky a dáme se do ochutnávky. Musím přiznat, že jsme celkem zklamaní. Možná je to tím, že jsme vše nesnědli na místě, ale vše je takové nějaké mastné a je cítit olejem. Většinu hmyzu jsme už dříve jedli a chutnal nám více, než dnes. Žába je dokonce cítit rybinou, to jsme ještě nezažili – pravda, obvykle jsme ji jedli naporcovanou a smaženou v těstíčku, dnes je nevyvrhnutá a jen celá opečená v oleji. Ani kachnička dojem nezachraňuje. Maso na povrchu skoro žádné, vevnitř krvavé (vnitřnosti nějak divně smrsknuté, že je uvnitř břišní dutiny ani nevidíme). Jedinou výjimkou jsou tarantule, ty jsou skutečně dobré a pěkně křupavé. Ale na najedení to není.

Naše večeře

A detail jedné porce (vpravo žabí stehýnko, nahoře tarantule)

A kachnička. Vypadá trochu jako nějaký alien z vesmíru. 

Takže dohodujeme a vyrážíme do hotelové restaurace na steak s hranolkama :-)

Vše ještě jednou na videu (důkaz, že jsme vše pro čtenáře blogů iDnes skutečně smrtelně vážně a poctivě vyzkoušeli).