Dobré prase všechno spase (aneb co se vše dá jíst) X

Takový let jsem od té doby nezažil. Kromě dětí byli všichni po skoro 14 hodinách usměvaví, milí, příjemní – a opilí.

www.zanzi.cz

Je to už více než 10 let, v té době ještě nízkonákladové letecké společnosti pořádně neexistovaly a ty klasické tak nemusely šetřit (což samozřejmě znamená, že letenky byly dražší, ale nikdo netušil, že to jednou půjde sice skromněji, ale také levněji). Z Prahy přes Amsterodam a karibskou Arubu do peruánské Limy je to pořádná darda. Jen let přes oceán do Aruby trvá skoro 10 hodin, po dotankování a výměně posádky pořád zbývají necelé 4 hodiny letu do cíle.

První část letu se letušky KLM chovaly docela typicky – koženě a nepřístupně. Tři stovky protivných pasažérů (většina Holanďanů) ve zcela zaplněném letadle McDonell Douglas MD11 jim evidentně šly na nervy a podle toho to vypadalo. Na Arubě při mezipřistání nás ale překvapuje, že dvě třetiny, možná i tři čtvrtiny pasažérů vystupují. Bodejť, Aruba je vlastně nizozemská, Holanďani tedy nepotřebují pas, nemusí si měnit peníze (ani v době před eurem), bez problémů se tu domluví a kromě toho je to jejich typické letovisko. Takže nás pokračuje necelá stovka ve vyprázdněném letadle a nová posádka si to užívá. Vědí, že mají pohodu a budou se moci tak trochu flákat, navíc jsou nabití energií z antilských pláží.

Letušky jsou najednou usměvavé, vstřícné – a štědré. O alkohol si nikdo nemusí říkat, letušky jej přímo vnucují. Pánové začínají pivem, dámy podlehnou kouzlu nabízeného baileys. Pánové začínají závidět a pomalu zkoušejí přejít na whisky, když jednoho napadne vyzkoušet ochotu letušek nevšedním dotazem: „A Bloody Mary by nebyla?“ Bohužel, alkohol je k mání jen v typických půldecových lahvičkách a takto se populární koktejl skutečně distribuovat nedá.

Uvolněné letušky ale nechtějí zklamat. Rajčatového džusu jsou plné krabice, vodkových miniatur je vzhledem ke kapacitě poloprázdného letadla také téměř neomezeně, pepř se dá vybrakovat z nesnědeného cateringu. A že chybí worcester s tabascem? Nikdo není dokonalý. A za chvíli už celé mužské pasažérstvo pocucává krvavý nápoj hodný pravých mužů. V Limě vystupujeme po celodenním harcování svěží, odpočatí a hlavně veselí. Takový přílet asi peruánští celníci dlouho nepamatují…

Takže takové bylo mé první setkání s legendární Krvavou Mařkou. Ne zcela dokonalou, zato podávanou s upřímnou snahou splnit každé přání. Samozřejmě jsem pak co nejdříve zkusil originál a zcela jsem propadl kouzlu tohoto koktejlu, tak odlišného od přeslazených neonově barevných kolegů z nápojových lístků. Nápoje pravých drsných chlapů, který přesvědčuje i mne, rozeného Valacha zvyklého na 50% slivovici.

I kvůli Bloody Mary jsem si pak brzy pořídil šejkr a nějakou literaturu. A poctivě jsem ke své škodě dodržoval první větu každé koktejlové příručky: „Přísady a postup je nutné dodržovat zcela přesně, při nedodržení poměrů dostanete úplně jiný nápoj, než jste plánovali.“ Až po delší době mě napadlo, jak profesionální autoři vědí, co já plánuji? Co když mám v plánu připravit si jen nápoj, který mně chutná, přestože poměry nejsou dodržené přesně podle nějakých pravidel, vymyšlených kdoví kým? A odložil jsem odměrky a začal míchat odhadem a podle chuti. Třeba teď to, co připravuji, není vůbec žádná Bloody Mary, protože si dávám více než správné množství vodky, tabasca a worcesteru, i pepř by barmanovi stačil nejméně na 5 pohárů. Ale když mně to tak chutná víc. A překvapení: když zkouším googlit na internetu, tak naprostá většina receptů poměry už vůbec neuvádí a spokojí se s výčtem surovin.

A na závěr jedna praktická empiricky získaná zkušenost. Bloody Mary chutná skoro výhradně mužům, ženy obvykle ofrňují. Nerad bych generalizoval, třeba mne milé dámy v diskuzi ukamenují, ale ještě jsem nepotkal ženu či dívku, která by nad takovým pusopalem zajásala. Manželka sice pokaždé chce ochutnat, zda to náhodou nebude lepší než posledně, ale zhnusena je pokaždé stejně :-) .

Wikipedie:

Bloody Mary neboli Krvavá Marie je oblíbený koktejl namíchaný z vodky, rajčatového džusu a obvykle dalších koření nebo příchutí jako Worcestrová omáčka, Tabasco, hovězího vývaru nebo bujónu, křenu, celeru, soli, černého pepře, kajenského pepře, citrónové šťávy a celerového salátu. Původ tohoto koktejlu je nejasný. Fernand Petiot tvrdil, že ho vynalezl v roce 1921, když pracoval v New York Bar, který se později stal Harry's New York Bar. Jiná tradice říká, že to byl herec George Jessel (USA), kdo vytvořil tento drink kolem roku 1939. První zmínka o Bloody Mary v USA je ve sloupku Lucia Beebea v novinách „New York Herald Tribune“, otištěném v roce 1939 spolu s originálním receptem: „Nejnovější lomcovák George Jessela, který má pozornost městských pisatelů, se jmenuje Bloody Mary: napůl rajčatový džus, napůl vodka.“

Oficiální Bloody Mary (zcela jistě může být více „oficiálních“ variant, já předkládám jednu z nich):

• vodka 2 cl

• rajčatová šťáva 6 cl

• citronová šťáva 1 lžička

• worcestrová omáčka 5 střiků

• tabasco 3 kapky

• sůl

• čerstvě namletý pepř

• řapíkatý celer na ozdobu

• podává se chlazená s ledem, pořádně protřepaná v šejkru

Moje varianta:

• vodka 4 cl

• rajčatová šťáva 6 cl

• citronová šťáva 1 lžička (není nutná)

• worcestrová omáčka 10 střiků

• tabasco minimálně 5 kapek, lze nahradit špetkou chili (pro gurmány: to je barbarství, co?)

• sůl

• čerstvě namletý pepř (já pokryji celou hladinku do černa)

• řapíkatý celer na ozdobu a zamíchání je skutečně vynikají k přikusování, ale když není (což je skoro vždycky), tak na chuť samotného nápoje to nemá vliv

• led je skoro nutný, ale jen skoro

• kdo nemá šejkr, ať pořádně zamíchá aspoň lžičkou

Na zdraví!

Poznámka 22.8.2011: Tak jsem před pár dny letěl s Austrian Airlines z Vídně do New Delhi (Indie) a byl jsem velmi mile překvapen. Už z dálky jsem viděl, jak letušky přede mnou nalívají do červeného džusu vodku. Zkusil jsem tedy opatrně a neutrálně požádat o "rajčatový džus s vodkou" a letuška bez mrknutí oka vyhověla a automaticky se zeptala, zda chci sůl a pepř, minibalíčky měla připraveny přímo u nápojů. Takže když šla kolem za chvíli, rovnou jsem požádal o Bloody Mary. A pak ještě několikrát :-) . Rozhodně doporučuji.

Poznámka 14.11.2011: Další zkušenost je se Singapore Airlines - vynikající služby, výborné jídlo, Bloody Mary mají přímo uvedenou jako volitelný nápoj v jídelním a nápojovém lístku, který každý dostane na počátku letu (i v turistické economy třídě). Ale když jsem o ni požádal, dostal jsem jen rajčatový džus s vodkou, sice v dobrém poměru, ale než jsem si řekl o sůl a pepř, byla letuška v trapu. Takže pak jsem si u každého jídla raději sáčky se solí a pepřem schovával a poprosil jsem i o sousedy o ty jejich, abych měl zásobu a mohl si objednávat a objednávat a objednávat...