Dobré prase všechno spase (aneb co se vše dá jíst) VI

Dnes budeme opět více pít, než jíst. Různé jedlé potvory a exotické plody jsme probrali dostatečně podrobně v minulých dílech, teď už zbývají hlavně zvláštní kombinace. A ty můžeme najít i u nápojů.

Začněme přesto jídlem. Asi nejsem sám, koho trápí noční můry, když si vzpomene na školní jídelny. A nemusí to být hned mlékem ředěný špenát nebo (roz)dušená mrkev na základních školách, kde nás sadistické dozorující učitelky nutily dojídat i jídla evidentně nepoživatelná (samy dostávaly zvláštní porce, od pohledu jiné, než chudáci děti). I na univerzitní menze se člověk občas dočkal nečekaného. Snad to je jen krajový zvyk, ale na mojí žilinské alma mater byl minimálně dvakrát do měsíce vepřový řízek. Nic divného? A co ten strouhaný sýr? Výborný nápad, od těch dob si sýr na řízek strouhám i doma při nedělním obědě. Pořád nic divného? Ani když prozradím přílohu – nejčastěji rýži? A kdo přišel pozdě, když už rýže došla, mohl místo ní dostat kopeček zvláštní těstoviny jménem tarhoňa.

K těm nápojům: v Mexiku se pije pivo, převážně Corona a Sol, slunečná země, slunečné pivo. Nám připadalo fádní a nudné, dokud jsme se nepřizpůsobili domorodému způsobu pití. Zásadně z láhve, do které se po otevření vymačká limetka a nasype sůl (krásně to zašumí). Nejdříve jsme nechápali, pak opatrně zkusili a nakonec tomu přišli na chuť – zřejmě to má co dělat s teplem. Je třeba doplňovat často tekutiny a soli, vypocené na slunci. A tělo ví, co potřebuje, proto mu chutná osolené pivo.

Pak ovšem nerozumím, čeho si žádala těla důchodců v Žilině před mnoha lety, v době mých výše zmiňovaných studií. V hospodě 4. cenové skupiny U labužníka stál vedle stolu štamgastů malý stoleček s litrovkou červeného sirupu a spirálkou. Postarší labužníci si do piva nalili velkého panáka červeného hnusu (0,5 dcl), ohřáli si ten podivný roztok spirálkou a pak teprve pili. Ona tedy ta desítka Bytča sama o sobě byla dost mizerná, ale dost pochybuji, že by se takto dala spravit. Já to nevyzkoušel ani jednou. Představte si to: dáte si k obědu řízek s rýží a zapijete teplou Bytčou se sirupem. Jak to říká Cimrman? Teplé pivo je horší než studená Němka?

Vraťme se nakonec k něčemu chutnějšímu. Upravená slivovice chutnající mužům i ženám, dokonce i zapřisáhlým abstinentům (!). Slyšeli jste už o vařonce?

Jako správný venkovan pomáhám občas při zabíjačkách. Nejlépe se picnuté prase zpracovává v zimě, při jeho bourání je tedy třeba se zahřívat. Vždy jsem za optimální považoval grog, až objev vařonky mě otevřel oči. Od té doby, co jsem ji pil poprvé, grog pro mě přestal existovat.

Takže jak na to. Připraví se v kastrůlku karamel (cukr + voda, vodu nechat vyvařit, cukr zhnědnout), hned po zhnědnutí se opět zalije vodou a vytvoří se hustá karamelová šťáva. Ta se zalije zhruba stejným množstvím slivovice a přivede téměř k varu. Mezitím se vedle rozpustí a upraží na kostičky nakrájený špek. Karamelová slivovice se nalije do štamprlky, na hladinu se přidá rozpuštěné sádlo se špekovými výpečky a pokud možno vařící se pije. Kdo nezkusil, neuvěří.