Amazonie - část 7

První den pobytu v Amazonii jsme se Samim prohlíželi knížku o zdejší flóře a fauně, Sami nám ukazoval lenochoda („slow monkey") a ptal se, jestli bychom ho chtěli vidět a pochovat si ho. Samozřejmě se ani nemusel ptát. Od té doby jsme Samiho dvakrát denně otravovali, kdy už půjdeme hledat lenochoda a on to pořád podivně odkládal. Ale dnes nastal ten správný čas.

Lenochod tříprstý - samičkaLibor Novotný

Protože lenochoda budeme hledat v pralese, a to může být namáhavé, část výpravy to vzdává předem. Můžeme tak vyrazit jen na jedné lodi. Jsme více namačkaní než obvykle, sedíme ve třech na obou lavičkách, takže my prostřední po chvíli rezignujeme a sedáme si raději na podlážku na dně lodi, i za cenu občasného namočení sedacích partií. Předvčerejší piraně pod podlážkou už snad problémy dělat nebudou.

Plujeme podobnou trasou jako včera, zatáčíme do známého užšího ramene a po chvíli vystupujeme do trochu řidšího pralesa, ne moc vysoko nad hladinou, tedy opět je země vlhká a občas blátivá. Proto jsou zde i komáři, stříkáme na sebe poslední zbytky repelentu. Jedno balení stačí tak na tři dny pro jednu osobu. Sami sice hledí do korun stromů, ale nic nevidí, stejně jako my. Přikazuje tedy rozvinout rojnici a hledat v korunách pomalou opici. Rojnice je místy díky bažinám problém, jinde ji ale můžeme roztáhnout pěkně do šířky.

Hledíme a hledíme, ale kde nic tu nic. Tak jdeme hezký kus cesty, téměř hodinu. Sami se nám zdá poněkud nervózní a tušíme, že má obavy ze splnění svého slibu. Je nám to sice líto, ale co se dá dělat.

Pepa už to také vzdal a prohlíží si své oblíbené bromélie v korunách stromů. A to nás zachrání, protože za jednou bromelkou si všimne nepatrného pohybu. Až ve vrcholku stromu je opravdu lenochod, skoro neviditelný, je z něj vidět jen pár čtverečných centimetrů, a to jen když se ví, kam hledět. Když se nehýbe, což je u lenochoda většina času, tak si nejsme jistí, zda jsme vůbec viděli dobře. Ale Sami potvrzuje, že ho také vidí a že tam je. Pochvala Pepovi.

Vzhledem k výšce, ve které se lenochod pohybuje, začínáme pochybovat o reálnosti pochování. Jak by ho mohl Sami přivolat? To by musel být ochočený. Ale Sami nezaváhá. Podetne menší stromek a zbaví jej větví, do jeho konce zatne mačetu. Pak zouvá boty a jako opice šplhá na lenochodův strom. Dostává se do poloviny, dál to přes změť větví nejde. Franta mu podává kmínek s mačetou a Sami bez rozmyšlení začíná do stále celkem silného kmene sekat, zdánlivě nesmyslně. Ale ví, co dělá, skutečně lze i obyčejnou mačetou přesekat kmen stromu, jen musí být dostatečně ostrá.

Ale ani lenochod neváhá. Když vidí, co se děje, začíná sprintovat na jiný strom, naštěstí lenochodím tempem, takže Sami je rychlejší. Než lenochod natáhne chápavou končetinu k větvím sousedního stromu, ozývá se praskání lámaných větví a koruna stromu se i s lenochodem pozvolně snáší k zemi. Koruny okolních stromů jsou tak husté, že pád je pomalý a dokonce se musí našemu stromu dolů pomáhat. Lenochod tak přežívá bez úhony a na zemi už před Samim nemá nejmenší šanci. Sami se snaží ochránit ho před šokem, proto ho nebere do rukou hned přímo, ale odsekne kus jím objímané větve a nese nám ho i s ní.

Jsme unešeni. Nejdříve myslíme, že máme mládě, ale zde žijí dva druhy lenochodů, jeden velký a druhý menší. Právě samičku menšího druhu lenochoda tříprstého jsme odchytili. Sami nám podává základní výklad, ukazuje tři prsty s drápy, vysvětluje, jak se podle zabarvení srsti pozná samec od samičky, prohlížíme si srst prorostlou zelenými řasami. A pak si naši lenochodku po jednom bereme do náručí a chováme ji. Přes počáteční obavy se jí to asi začíná líbit, roztahuje tlamičku do širokého úsměvu, zvláště, když ji Sami pošimrá pod krkem. Už víme, kde sebral Spielberg inspiraci pro vzhled svého E.T. mimozemšťana. Jsme z lenochoda úplně vedle, teď je to pro nás nejhezčí zvíře, jaké jsme kdy viděli.

Lenochod je rozená manekýna, ochotně pózuje do aparátů a rozdává úsměvy na všechny strany. Mazlíme se s ní možná ¾ hodiny, než Sami zavelí k návratu. Bere lenochoda a zavěsí jej na nejbližší strom. Po chvíli váhání vyráží zvíře naprosto nelenochodí rychlostí vzhůru. Nadšeně je povzbuzujeme, jediné zaváhání při přelézání na sousední strom nám připomene, že s tou rychlostí to není až tak žhavé.

Na Frantu mezitím odněkud skočila žabka pralesnička, do rukou ji raději nebereme, co kdyby byla šípová (= jedovatá, např. curare). Vracíme se k lodi, shodujeme se, že dnešní „lov na lenochoda" bude patřit k naprostým vrcholům nejen Amazonie, ale celé letošní dovolené. Najít si v pralese vlastního lenochoda, sundat ho ze stromu a spřátelit se s ním, to vše se ukazuje jako velmi nevšední zážitek, který v nás zanechává nesmazatelné dojmy.