Zdravotnictví jako autoservis

Zdravotnictví je služba a jako každá jiná služba stojí peníze. A protože to zdravotnictví není jako autoservis, kam si můžeme zajít, jen když chceme a když nechceme, můžeme jet autobusem, ale kam musíme zajít, když to potřebujeme. Nemůže být hrazeno přímo, tedy nemůže být hrazeno přímo z celé části. Jelikož u autoservisu víme, že když nechceme nic neobvyklého, nezaplatíme víc než pár tisíc.

Nicméně pořád je obojí služba a některé společné vlastnosti to má. Například, umíte si představit, že by si někdo otevřel autoservis za paušál? Tedy každý jeho návštěvník by si hradil stejnou paušální částku měsíčně a mohl by si zajít vyměnit gumy, destičky, pístní kroužky, skla či cokoliv a kdykoliv to uzná za vhodné? Výše paušálních částek by se odvíjela od celkových nákladů servisu a ty by se odvíjely od provedené práce. Tedy tak jak je to nastaveno ve „zdravotnictví zadarmo“.

K čemu by to vedlo? Vedlo by to k tomu, že by se počty návštěv v servisu zvyšovaly a zvyšovaly, protože když je něco zadarmo, (rozuměj předplaceno jako pernamentka) tak proč toho nevyužít třeba každý měsíc? Kdo na to doplatí? Vždy ti, kteří tam budou chodit jednou za půl roku přezout gumy. Platit budou více a více kvůli těm, kteří štědrého systému využívají. Tito budou naštvaní a naštěstí se od servisu mohou odhlásit a jít tam, kde budou platit za „zákrok“. Toto pochopitelně u zdravotnictví „zadarmo“ udělat nemohou a tak budou v takovém systému čím dál více naštvaní a to právem.

Jenže pochopitelně u zdravotnictví nelze praktikovat přesně opačnou variantu, tedy platbu za každý zákrok a neplacení zdravotního pojištění a to ať z důvodů sociálních nebo z důvodů ceny některých zdravotních zákroků.

Je tedy jasné, že ani jeden extrém není pro zdravotnictví dobrý. Když je služba „zadarmo“ bude vždy zneužívána do té míry, že nebude na pokrytí celých nákladů bez neustálého a rychlého zvyšování paušálních plateb. A protože náklady v takovém systému budou vždy vyšší než příjmy, jak jsme se mohli přesvědčit v letech nedávno minulých, je nutné, aby existovala jistá forma spoluúčasti.

Potom je tedy otázka jakou tu spoluúčast zavést?

Vraťme se zpět k autoservisu. Řekněme, že zachováme paušál a nastavíme spoluúčast na sto korun za „zákrok“. V tomto okamžiku nám odpadnou ti, kteří tam chodili jenom „otravovat“ a vodu do ostřikovačů si od teď kopí a dolijí sami.

Paušální platba se nám sníží dejme tomu o dvě stovky za měsíc.

Řekněme, že nastavíme spoluúčast na tisíc korun. Od této chvíle si budou lidi sami kontrolovat a dolévat nejen vodu do ostřikovačů, ale také olej a někteří si i sami vymění koncovku na stěračích, když už bude špatně brát vodu.

Paušál se sníží o nějakých, třeba o pět set korun.

Řekněme, že nastavíme spoluúčast na deset tisíc korun. Od této chvíle budou lidé zanedbávat brzdové destičky, zimní přezutí a jiné důležité věci. Nehodovost se zvýší a náklady autoservisu ještě vzrostou a paušál se tedy moc nezmění.

Beru to stále jako příměr ke zdravotnictví a můžeme říct, že toto je už zase vyloženě špatná varianta.

Tedy spoluúčast musí být v rozumné míře a to taková, aby lidi nedemotivovala jít k zákrokům, ke kterým servis potřebují a zároveň je nelákala jít tam, když to zvládnou bez rizik sami.

Pořád ovšem není, platit za každou opravu stejně, varianta ideální. . Někdo si bude jezdit každého půl roku vyměňovat lak, protože ho ta tisícovka nepoloží a mít nový lak je „za ty prachy“ tak lákavé…

Vezměme tedy model jiný. Minimální spoluúčast na drobných opravách a velká spoluúčast na těch drahých, tedy taková progresivní spoluúčast, která ve zdravotnictví platila v době, kdy se platili také progresivní daně.

Sice přibude těch, kteří péči o auto v menších částkách zneužívají, ale ubude těch „darebáčků“ kteří si jedou vyměnit lak za peníze paušálních poplatníků. No jo, ale pak přijdou do servisu takoví lidé, kteří mají auto-havárku a drahou opravu si kvůli vysoké spoluúčasti nemohou dovolit. Takové případy byly v zadluženém zdravotnictví dříve poměrně časté.

Pojišťovny prostě neproplácely drahé operace a drahé léčby onkologické, protože měli co dělat, aby utáhly „paraleny.“

Tedy zpět do servisu, řešit problém. Je sice hezké, že Vám vymění potahy v autě z paušálu a za potah dáte nějaký doplatek jako za lék, ale pokud vám nezpraví nalomenou hřídel, dál nepojedete…

Tedy progresivní systém rozhodně není správný.

Opačný systém, tedy degresivní. Kdy budete platit za malé opravy hodně a za velké málo, zase nebude postihovat ty, kteří si z paušálu chtějí nechat vyměnit všechna okna za stíněná, protože se jim to tak prostě víc líbí.

Tedy zatím to stojí v každé variantě za málo.

Potom je tu ale ještě zajímavá možnost.

Stanovit doplatky ke každému úkonu zvlášť a to degresivně podle závažnosti nikov nákladovosti. Toto je varianta z těch všech nejefektivnější. Tedy varianta, která „trestá“ ty co systém zneužívají a pomáhá těm, kteří ho opravdu potřebují.

Ale nemá jen klady, zároveň totiž podstatně znesnadňuje administrativu a zbytečně by zatěžovala servisní techniky.

Ovšem platíme si z paušálu instituce, které by se o toto účtování mohly velice snadno postarat, zvlášť teď v době zavádění elektronických servisních (zdravotních) karet. Není přece nutné doplatek vyúčtovávat a platit hned u technika.

Systém by na každý rok automaticky podle provedených zákroků vygeneroval částku navýšení či ponížení paušálních plateb dle doplatků, případně by umožnil doplatit částku po vyúčtování hotově. (U důchodců by dejme tomu z toho vyplynulo ponížení  či navýšení důchodu oproti předchozímu roku) Zároveň by bylo velice snadné stanovit stropy. Prostě by důchod nemohl klesnout pod určitou hranici.

Je to systém složitější, ale když je možné stanovovat doplatky pro jednotlivé léky každý zvlášť, jsem si jistý, že by se to zvládlo i u lékařských úkonů.

Cena zdravotní pojištění by tím mohla klesnout a to i znatelně, konečně by se přestala zneužívat zdravotní péče a v neposlendí řadě by bylo opravdu na všechna závažná onemocnění dostatek peněz. Ano, za cenu toho, že by se podle závažnosti (nikoliv ceny zákroku) doplácelo a to čím nezbytnější zákrok, tím méně. A konečně by se třeba také kvalitní zdravotní pracovníci přestali stěhovat do zahraničí, kdyby tady dostávali řádně zaplaceno a nemuseli se handrkovat se zdravotní pojišťovnou o každou korunu.

Na závěr bych se zmínil o platbách za děti

Děty bych nechal platit až od věku, kdy se k dotorovi začnou samy chodit ulejvat "za školu", takovej kojenec určitě horečku nesymuluje a nemůžeme "trestat" matku, za to, že má o dítě starost. To fakt NE!