V zemi jménem Černý Svaz Sociálních Dolin

se píše rok 2014. Lidé v této zemi nejsou ani moc hloupí ani moc chytří, jsou různí ale mají něco společného, většinou jsou pohodlní. Ona ta pohodlnost je taková příjemná vlastnost, ale nesmí se to s ní přehánět.

Tito lidé si z pohodlnosti už jedno volební období vybrali stranu, která jim slíbila vše zdarma. Která jim slíbila na vše příspěvek, prostě stranu která jim slíbila pohodlí. Bylo to sice za půjčené peníze, ale z cizího krev neteče. „Však on ten státní dluh někdo zaplatí, můj dluh to přece není, no a i kdyby byl, mám podprůměrnou výplatu a takových je nás většina, sebrat nám na to z naší malé výplaty si přece nikdo nedovolí, takové bychom nezvolili." Říkali jsme si před volbami v roce 2014. A volili jsme podle svého nejlepšího uvážení stejně jako minule stranu kterou vedl Robin Hůl. Tato strana nám opět slíbila vzít bohatým a dát sobě.

A protože bohatých bylo málo, bylo potřeba daně zvýšit hodně, další rok ještě víc, pak ještě víc. Čemu ale nikdo nerozuměl? Čím větší byly daně pro bohaté, tím méně bylo bohatých, čím méně bylo bohatých, tím se méně vybralo na daních pro bohaté. Tohle si neuměl nikdo uspokojivě vysvětlit. Jak to, že se vybere méně, když jsou daně vyšší? Utíkají snad bohatí do jiných zemí? Zas tak moc ne, naštěstí je hlídají různé majetkové zákony. Jsou snad tak pohodlní, že než aby odvedli 80 % příjmů na daních, tak raději přestali tolik vydělávat? No tomu se nechce věřit. Přece za to mají tolik sociálních jistot. Mají zadarmo doktora. Jako všichni. Nemocenskou ve výši jeden a půlnásobku minimální mzdy! Jako všichni. A to byla minimální mzda zvýšena od 1. 6. 2016 na 20 tisíc měsíčně, aby nikdo nebyl chudý. Takže si i bohatí přijdou při nemoci bez práce na slušných 30 tisíc.

Zvýšení minimální mzdy sice vedlo okamžitě k šedesátiprocentní nezaměstnanosti, ale po tom, co se vlivem dražší pracovní síly zvedla inflace skokově o 100 % se nezaměstnanost opět snížila na přijatelných 20 procent a při dávce v nezaměstnanosti ve výši 90 % minimální mzdy po dobu nejméně do konce volebního období se ani nevyplatilo novou práci moc shánět.

No bylo to v naší zemi parádně zařízené. Jediná zdravotní pojišťovna se zvládla starat o všechny pojištěnce. „A přece nebylo potřeba tolik pojišťoven jako dříve! Opozice si mýlila, opozice Vám říkala nepravdu, pojišťovna stačí jedna. Vždyť si to vezměte. Deset pojišťoven! Každá měla náklady skoro 3 % z vybraného pojistného. To je dohromady 10 krát 3 %. 30 % ! A teď to porovnejte! Současná nákladovost je jen 15 % z vybraného pojistného!" To je polovička! Jásaly z gauče davy těch pohodlnějších lidí. My méně pohodlní jsme jásali ze židle. Při novoročním projevu Robina Hůla.

A tak to šlo dál jako po másle, všichni jsme statisticky bohatli, jenom peněz nám pořád nějak chybělo, ale všichni měli všechno. Rohlíky, chleba i máslo někdy bylo, i když pomazánkové. Hypotéku na barák, státem garantovanou pochopitelně. Státní leasing na sociální Mercedes, ti nejchudší na sociální BMW, aby si náhodou nezáviděli.

Jaké to ovšem přišlo rozčarování v roce 2018, když strana robina Hůla abdikovala. Tomu se ani nedalo věřit, vždyť na ně byl vždy takový spoleh. Snad kromě jednoho škobrtnutí v roce 2017, kdy ještě slibovala benzín pro nejchudších 70 % obyvatel do dalšího volebního období zdarma. Tomu jsme pravda moc nevěřili, jelikož už půl roku benzín nebyl vůbec. Psali, že je to kvůli nějaké Venezule, prý jsme za cosi už čtyři roky dlužni. „Vzali nás na hůl!" Hřímal tamní, lidem svobodně zvolený, doživotní prezident, nějaký Hugo Šábes.

Asi to nebyla pravda, protože to psali v Hromu a Hrom potom taky zakázali. Určitě věděli proč. Strana Robina Hůla v parlamentu jednohlasně odhlasovala, že Hrom je bulvár a nepíše celou pravdu. Pravda je ve straně vždy k novému čtvrtletí jednomyslně schválena a odhlasována. Jediné seriózní noviny, taky jediné noviny, které byly od té doby povoleny, byly noviny Prádlo. Někdy také přezdívané špinavé Prádlo. Špinavé asi pro, že jak je pošťák hodil za branku, nebo před práh, tak se většinou od něčeho ušpinily.

Jak jsem již říkal, strana v roce 2018 abdikovala a její členové se odebrali za peníze ušetřené z minimálních poslaneckých náhrad někam na Sejšely. Sejšely, to bude asi nějaká nemoc. Prý to mají na dožití.

Ale to pro tento národ nebyla největší pohroma. Největší pohromou jsou současné kandidující strany. Představte si, všechny vybrané peníze z našich daní mají jít na splácení úroků jakéhosi státního dluhu a prý to snad ani nebude stačit. Najednou není vůbec na důchody, a proto se důchodový věk posune na věkovou hranici nějakých 75 až 85 let! V tom se nově kandidující strany trochu rozcházejí. Ale všechny mají společné to, že po dosažení důchodového věku si můžete užívat důchodu jak chcete, ale z vlastních, ušetřených peněz, protože šestnácté, patnácté, čtrnácté, třinácte až první důchody se do odvolání ruší.

To by nebylo až tak nejhorší, možná si našetřím, protože do důchodu mi najednou bude zbývat jednadvacet až jednatřicet let, podle toho která strana volby vyhraje a to jsem tam měl jít už za rok, protože jsem dělník a dělám ve fabrice těžkou práci u lisu. Mačkám oranžové tlačítko, když má jet lis dolu a jiné oranžové tlačítko, když má jet lis nahoru. To byste nevěřili, jak z toho za celý den bolí prst, musím je i střídat.

Nejhorší je, že si taky možná nenašetřím, protože se začalo proslýchat, že naše státem dotovaná polostátní fabrika letos nedostane od státu žádné státní dotace a možná bude muset začít i platit daně, které jí byly doposavad odpouštěny, protože posílala příspěvky naší nejlepší straně Robina Hůla a občas zaplatila i inzerci v Prádle.

Teď když nebude komu posílat příspěvky a ani kde příspěvky brát, budu já buď muset najet na dvě mašiny, to jsou čtyři tlačítka, nebo dostanu padáka a ten se má podle nových stran zmenšit z původních dvaceti měsíčních platů buď na pouhé dva až nula. Což především v té druhé variantě není zrovna moc a to jsem chtěl nastoupit na plánovanou šestiměsíční nemocenskou, protože venku začíná být hezky a je škoda trčet ve fabrice. S tříměsíční placenou dovolenou by sem mohl být doma až do Vánoc za nadprůměrný plat. A prd.

Teď prý nemocenská nebude vůbec žádná, protože se mají splácet ty dluhy co vznikly za Robina Hůla. Asi to ale budou nějké lži, Hůl vždy říkal: „Opozice říká nepravdu, na tom se naše strana shodla v souladu s tolika a tolika procenty dotázaných respondentů z tolika a tolika dotázaných respondentů, průzkum veřejného mínění provedla naprosto nezávislá polostátní agentura Robin & Hůl s.r.o. ". A mě přece Hůl nic nedlužil, to bych věděl, tak jaké pak dluhy?

A vyhazov si také nemohu dovolit protože státem garantovaná hypotéka na dům a na Mercedes se podle nových pravidel prý už taky sama nesplatí. Podpora v nezaměstnanosti taky už nově nebude až do dalších nových voleb, ale pouze prvních pět ani ne měsíců, ale spíš dnů.

Takto to vypadá podle letmého průzkumu nových předvolebních slibů. Slibů? Tomu se snad ani nedá říkat sliby. Když něco slibuji, tak čekám, že něco dostanu, aspoň to tak vždycky bylo.

Vrchol je s tou naší zdravotní pojišťovnou, prý se teď bude za všechno platit až do částky 30 tisíc. Zase nějaké dluhy, kde se najednou berou? Vždyť za mě stát platí zdravotní pojištění a nejen za mě, za všechny, kteří mají méně než dvojnásobek minimální mzdy.

Na děcka už taky nic nedostanu a to je jim teprve třicet a jednatřicet. Nově je to stejně jedno, protože příspěvky prý nebudou žádné, snad jen na děti do osmnácti let nějaké odpočty z daní, které stejně neplatím, protože beru pod jeden a půlnásobku minimální mzdy. Vlastně daně nově asi platit budu, protože je nově nebudou platit jenom bohatí, na tom se taky nové strany shodnou. Děs.

A co je taky hrozné, děcka si budou muset sami vydělávat na školu, protože stát už nemá platit třetí, druhou ani první vejšku. Prej na to nejsou peníze a to všem státním zaměstnancům klesnou platy na polovinu a to i přes to, že jich stát 70 % propustí. Co budou ti chudáci dělat, vždyť 60 % pracujících lidí pracuje na úřadech, kdo bude těch 10 % lidí co daně platí kontrolovat, jestli správně všechno odvádějí?

Letos, v roce 2018, nejdu k volbám. Na protest. Není koho volit.