Vycházím z toho, že to mu prd rozumím, proto mi zbývá téměř neohraničený prostor pro teorie a i díky tomu, že jsem nikdy nestudoval vzorec pro velký třesk, mohu se domnívat, že se ta energie nevzala jenom tak z ničeho nic a že existuje i „záporný“ vesmír, vesmír opačný k tomu našemu. Prostě zákon zachování energie je pro mě svatý a na perpetum mobile, co by energii vyrábělo jen tak, nevěřím…
Ovšem nedělám si iluze o tom, že by se tyto dva vesmíry nějakým způsobem mohly vyrušit nebo že by byli stejné. Přece jen kvantová fyzika pracuje s náhodou a není možné, aby tato náhoda byla při každé interakci stejná a pokud náhodou je, pak kvantová fyzika neplatí.
Představuji si to asi takto. Jelikož ve čtyřrozměrném vesmíru mě impulz k počátku nenapadá, musel vzejít z rozměru vyššího řadu a jelikož vyšším rozměrům nerozumím, nechám si to, až přijde čas a přejdu k věci.
Můžeme tomu pořád říkat velký třesk, tak tento velký třesk se počal, v čase nula a v rozměru x, y, a z. Časovou linku, jak ji vnímáme my, budeme považovat za kladnou a časovou linku druhého vesmíru za zápornou část naší. (Pořád je to jedna čára s tím nulovým počátkem). Náš vesmír s naší hmotou má a bude mít energii rovnou absolutní hodnotě energie druhého vesmíru. Dalo by se říct, že druhý vesmír je tvořen antihmotou, jenže nějaký všeuměl přiřknul název antihmota i určitému druhu hmoty v našem vesmíru a tím mi sebral pojem. Ta jeho antihmota není pravou antihmotou, jelikož po jejím sloučení s hmotou vzniká „naše“ energie, kdyby se sloučila s hmotou „moje“ antihmota, energie by zmizela. Jenže moje antihmota se s hmotou setkat takto jednoduše nemůže, protože ona existuje na záporné straně časové osy.
Základní fyzikální zákony tam platí stejně jako tady, jenže z našeho pohledu na čas, se odehrávají pozpátku. Podobně z našeho pohledu tam působí antigravitace (půjdeme-li od větších záporných časových čísel k menším jako bychom si u nás pustili padající kámen na videu pozpátku) Ovšem půjdeme-li od nuly k větším záporným číslům, bude se tato antigravitace projevovat jako gravitace.
Oba tedy mají stejnou energii, jsou přibližně stejně velké, jsou v absolutní hodnotě stejně staré a budou si docela podobné. (Ovšem z našeho pohledu na čas, by to vypadalo, jako by přešel jeden v druhý. Tedy z našeho pohledu na čas existuje pouze ten náš a ten druhý je minulostí.)
V daném čase 14. ledna 2010 00:00 hod je energie celého vesmíru absolutní a kladná. Pokud bychom ji ovšem zintegrovali přes časový úsek od -(14. ledna 2010 00:00) až po 14. ledna 2010 00:00. Zjistili bychom, že výsledek je blízký nule. :-) Přece jen ta časová relativita je prevít. Abychom dostali čistou nulu, museli bychom integrovat od začátku časové osy až do konce.
A co z toho plyne? Nic zvláštního, jen to, že si kvůli jednomu velkému třesku nenechám šahat na zákon zachování energie… Kdo ví, jaký počet takových velkých třesků, se v pátém rozměru „denně“ odehrává.
Teď si někteří z Vás řeknou: „No tak to dokaž“ a já odpovím: „To není práce pro mě, ale pro zákon zachování energie, ten to dokazuje a zároveň vyvrací původní domněnky“.
Toť vše.
