Špatný dobrý zákon od 1.4.2009

Jak známo média manipulují s veřejným míněním, tak se k této manipulaci přidám, ale půjdu proti proudu. A i když vím, že vodu nezastavím, alespoň se nenechám strhnout k unáhleným závěrům.

co se to vari?ma malickost Dnes se o tomto zákonu píše v hlavních zprávách tištěných médií, jedná se o zákon zakazující zveřejňování osobních údajů obětí trestných činů. Média tento zákon vesměs prezentují jako zavrženíhodný a na této módní vlně se vezou i někteří poslanci, především z řad zelených, a píší se různé petice občanů. Argumentace je prostá. Média se obávají o zajímavost svých článků, kde už budou uvedena pouze jména pachatelů, odmítající poslanci si zvyšují popularitu na oné módní vlně a lidé se nechávají mediální masáží strhnout k peticím protože číst černou kroniku, či bulvár jen s polovičkou jmen je samozřejmě o polovinu méně zajímavé, takže nás poslanci zase chtějí jen naštvat…

Ono to ale všechno může vypadat jinak, když se na celou věc podíváte z pohledu obětí. Téměř nikoho dnes nenapadne pochybovat o správnosti nezveřejňovat jména obětí, pokud jsou nezletilí. Důvody jsou jasné: Odlišný pohled okolí na oběť může narušit její psychický vývoj, okolí často změní postoj k oběti, bude ji buď litovat a někdy zavrhovat, jindy pomlouvat. Ano i oběť se může stát obětí pomluv a zavržení a být tak trestána za čin, který nespáchala. A jsme u toho, snad kromě narušení psychického vývoje, ke kterému jsou děti náchylnější, jsou důsledky informování o trestném činu spáchaném na dospělém minimálně stejně vážné. 

Proč by neměli mít dospělí občané právo na ochranu soukromí? Kvůli dvěma stům poslanců, u nichž to ve výjimečných případech může být ve veřejném zájmu? Proto se ohrazuji proti odsuzování zákona jako celku, kdo bude chtít o sobě zveřejnit, že on je oběť, stačí dát médiím souhlas a pokud je zveřejnění ve veřejném zájmu, stačí dát do zákona výjimku a odsuzování celého zákona na základě jedné chyby nechme bulváru a hlupákům.

Dlouhodobě upozorňujeme na to, že naše soukromí je chráněno čím dál méně, že na každém rohu je kamera, že všude musíme dávat své údaje a když přijde zákon na naši ochranu, jsme najednou sami proti sobě jen proto, abychom si na někoho mohli ukázat: „Hele, ten blbeček se nechal okrást od takovýho malýho fakana“ „Dívej, tam ta slečna byla včera znásilněna, jestli je to teda ona, haló slečno jste to vy, co jste byla v novinách?“ „Ten důchodce z protějšího vchodu, ten byl ale zazobanej, tomu včera ukradli z bytu padesát tisíc, dobře mu tak!“

Ano, takto se někteří lidi chovají, a proto, i přes opodstatněné výhrady, souhlasím s novým zákonem o ochraně obětí trestných činů.