Smrt by se neměla slavit

Probíhají mohutné oslavy zabití Usáma Bin Ladina a jakkoliv je ospravedlnitelné jeho zastřelení, není ospravedlnitelná oslava této události. Jednou je to smrt člověka a ta se nemá slavit.

Vzpomínám si jaké nechutenství a zlobu v „západním“ světě způsobilo, když někteří muslimové slavili útok 11. září. Vyvolávalo to jen další nenávist a navyšovalo to chuť po pomstě na všech muslimech, přesto, že to slavila jen hrstka z nich. Tyto záběry oslav vysílaly snad všechny televize. Bylo to odporné.

Slavit smrt prostě není správné, bez ohledu na to, zda se jedná o jednoho člověka s jeho rodinou nebo zda se jedná o spoustu lidí.

Tyto oslavy budou vyvolávat jen další nenávist a další mrtvé. Chápu, že zabití tohoto teroristy je pro mnohé zadostiučiněním a já jim jejich radost neberu, jen by to neměli dávat takto přehnaně najevo.

Velice rozumně a zodpovědně se zachovali lidé zodpovědní za dopadení Usámy, když ho podle muslimských zvyků okamžitě pohřbili. (Bez ohledu na to jestli to skutečně udělali, prezentují to správně.) Říkají tím: „Dobře, byl pro nás nebezpečím, museli jsme ho odstranit, ale respektujeme vaše zvyky. Není to útok proti Muslimům a jejich obyčejům, ale pouze proti teroristům.“

Jsem přesvědčen, že odhodlání provést teroristický sebevražedný útok není věcí rozumu (z pohledu samotných sebevrahů) ale je věcí pocitů. Neexistují rozumné argumenty pro to, aby se člověk obětoval a to ani v Islámském světě. Takový útok je vždy věcí přesvědčení vycházejícího z pocitů, často vyvolaných nějakým vůdčím demagogem jako byl třeba právě Usáma a jemu podobní.

Proto si myslím, že velice neprozíravé přiživovat nenávist (což je také jen pocit) kohokoliv, proti komu vedeme válku. Ťukněte si doma nebo v hospodě skleničkou na úspěch akce, ale lidi neslavte to veřejně, přece nejste stejní, jako ti, proti nimž bojujete.