Jak jsme si ráčili zvyknout, tak vše podléhá módě. Ještě před nedávnem bylo v módě vést se na vlně podpory obnovitelných zdrojů, dnes nastává móda jejich bití, a jak byla podpora přehnaná, tak je dnes přehnané jejich odsuzování.
Podpora obnovitelných (nebo lépe alternativních) zdrojů má v sobě logický základ a to ne jeden. První z argumentů, běže považovaný za ten hlavní je, že zdroje fosilních a jaderných paliv jednou dojdou. Tento argument osobně považuji za nejméně relevantní, jelikož „dojdou“ se neustále posunuje v čase dál a dál.
Argument v tomto pojetí představuje především zvyšující se cena s rostoucí spotřebou a klesající zásobou. Nicméně tento argument je také více méně zástupný, protože dostatečně vysoká cena sama o sobě přiměje lidi, aby se přeorientovali na obnovitelné zdroje, k tomu nejsou potřeba žádné regulace, to sám o sobě zajistí trh.
Prostě ve chvíli, kdy bude levnější jezdit na elektřinu z větrníku, tak si pořídíte „elektromobil a větrník“.
Ještě o něco relevantnějším argumentem jsou emise CO2, sloučenin síry, dusíku, těžkých kovů a dalších neřádů. Jenže tento argument také nemá nejpevnější základy. Kromě CO2 je většina „neřádů“ poměrně snadno odfiltrovatelná, již se tak většinou činí a účinek samotného CO2, které nejde snadno odfiltrovat, je na klima planety sporadický.
Ale je tu jeden zásadní argument, který jsem si na Vás vymyslel a pro který zatím hledám důvodné zpochybnění.
A je to arugument globálně ekonomický a politický. Jestliže my (ČR) jako země s notně omezenou zásobou ropy a plynu a problematickou těžbou uhlí či uranu jsme závislí na dovozu minimálně té ropy či plynu, pak z politického hlediska by nám samostatnost v energetických zdrojích nemohla uškodit. Ale „čert vem politiku, když jde o prachy“ že? To ještě není ten argument.
Tím argumentem je právě ekonomická stránka věci.
Položme si odpověď na otázku, kam tečou naše kačky, když plyn s ropou teče z Ruska? Není důležité, jestli peníze tečou do Ruska, Norska, nebo Saudské Arábie, důležité je, že tečou od nás, z našich kapes, z naší země. A jsem si docela jistý, že nejde o malé obnosy, které takto „zmizí“ pryč, do ciziny.
Je úplně jedno, kolik peněz z pohonných hmot stát vybere na dani, pořád je tam ta část, která teče úplně zbytečně do zahraničí.
Takže, v případě, že bychom si, čistě teoreticky, veškerou energii vyráběli z vlastních zdrojů na našem území, tak by pravda elektřina byla zhruba třikrát dražší, ale platili bychom to sami sobě, takže by se tyto peníze neztratili, a to co bychom zaplatili navíc, by se stejně vrátilo okruhem do našich peněženek zpět, zatím co v současném stavu se tyto peníze ztrácí do zemí vyvážejících své suroviny.
Ovšem nijak z toho současného stavu nepanikařím, alespoň nás to nutí víc makat, abychom si na ten dovezený plyn, uran či benzín vydělali vlastním vývozem.
Co chci vlastně říct?
Chci říct, že uvážená a nepřehnaná podpora obnovitelných zdrojů, a to především větrných, slunečních a vodních elektráren (u vodních mám namysli hlavně přečerpávacích vodních nádrží pro regulaci výkyvů daných nestálostí výkonu obnovitelných zdrojů) je na místě (ovšem podpořil bych výstavbu slunečních elektráren především na střechách domů a jiných zastavěných plochách a úrodná pole bych ponechal úrodě), stejně jako se nestavím proti jaderným elektrárnám a to především s výhledem na „recyklaci“ již vyhořelého paliva v urychlovačích a jednoznačně jsem také pro podporu projektů fúzních reaktorů, ve kterých vidím docela slušnou budoucnost.
Tento článek jsem napsal, protože se mi nelíbí, když je něco přehnaně podporováno nebo přehnaně odsuzováno. Mám pocit, že jsou to módní vlny stejně jako třeba s globálním oteplováním. Všechny zdroje energie mají spoustu svých pro a proti a tak jako v Holandsku má jistý smysl stavět větrné elektrárny, na poušti sluneční, tak má smysl stavět v Evropském vnitrozemí jaderné. Zatím je to tak, že se na pouštích těží ropa, v Evropě se staví sluneční a v Německu větrné. Samozřejmě s trochou nadsázky. Ve finále stejně většinou nejvíc rozhodují okamžité nálady politiků, společnosti, či okamžité peníze do té které kapsy.
Ona ta ropa s plynem tak jako tak jednou dojde a až dojde, tak si toho nikdo nevšimne, protože v té době už bude stát tolik peněz, že se dávno nevyplatí si na ní vyvážet zadnici v autě.
Takže: „Vaše starosti „o zdroje“ na moji hlavu“, tím tak trochu paroduji i svůj článek
