Není to jen deštěm

Záplavy se u nás i jinde pravidelně opakují, pravidelně při nich přicházejí lidé o majetek, domovy i životy. Déšť přichází z nebes a za neštěstí může tím pádem Bůh? Ne, můžeme si za něj sami!

Tedy letos přišlo přišlo zezdola. Aljašská sopka Mount Redoubt chrlí tisíce tun popela do vzduchu a ten poté co se dostal nad Evropu, ovlivňuje počasí i u nás. Na drobných částicích sopečného prachu kondenzuje voda a za povodně tedy letos způsobil sám Ďábel? Jenže neprší víc než při jiných záplavách, můžeme proto nadávat na sopku, ale hlavní viníky je třeba hledat jinde.

Jak se na velikosti záplav podílí zemědělská činnost? 

Zemědělci se jako všichni snaží každým rokem dosáhnout co nejvyšších výnosů na hektar a vysazují ty plodiny, o kterých se domnívají, že jim na daném poli daný rok nejvíce urodí a nejvíce vydělají. To zní logicky, ale zakopaný pes je v tom, že ve většině hospodaří na pronajatých polích převzatých ještě z dob totality a starají se o zisk nyní, koho by taky zajímalo, co bude s takovým polem za 20 nebo 30 let, kdy oni už budou v důchodu a pole není jejich. Proto se moc nestarají o erozi půdy a já každým rokem kroutím hlavou nad kukuřicí vysazenou ve svahu, kde po každém větším dešti vezme voda tuny svrchní úrodné země z polí. Každý zemědělec ví, že na poli, kde je vysazena kukuřice se voda neudrží a steče proudem i s hlínou do dědiny či do nejbližšího potoka. Jiní lidé stále své vinohrady ve svahu okopávají nejen kolem hlaviček, ale kopu, či ořou i mezi řádky a je jim jedno, že sloupek dole u svahu, už je za posledních třicet let metr ponořený do naplavené zeminy. (Je fakt, že toto se zlepšuje, většina lidí si to už uvědomila nebo je líná zem kopat tam, kde to není nezbytně nutné.) Zatím co jetelina, která vodu celkem bezpečně zadrží, je vysazena na rovině, kde je to prd platný, když na ni vlítne voda z kopce... Má tohle logiku? Nerozumné vysazování plodin značně přispívá k velikosti záplav. Neboť, kde se bere ta voda? Ona nenaprší rovnou do potoka, ale na rozlehlé lány, které pak působí jako obrovské střechy. Údolíčka jsou okapem a obce jsou ptačími hnízdy, postavenými často v těchto okapech. 

Podílí se na záplavách správci vodních toků? Ano, podílí, i když zrovna jim to za vinu nedávám.

Snaží se toky řek regulovat, což se jim do jisté míry daří. Ale je tu to do jisté míry. Regulace funguje tak, že se nejprve zjistí kolik a kde minule napršelo a kudy kolik vody teklo. Podle toho se nastaví konstanty (koryta řek, potoků, hladiny rybníků a přehrad). Pak se určí: Tudy voda může, tady na té přehradě se musí zastavit a sem už nesmí. Regulace funguje bezvadně, dokud prší na správných místech, ve správném množství. Nedej bože, když pak zaprší onde víc a jinde míň, hráz to pak buď neudrží, nebo ji voda jednoduše obteče jinudy. To pak kvůli regulaci vzniknou daleko větší škody než bez ní. Proč? To vysvětlím. 

Mohu za to obce, stavení úřady a sami lidé. 

Když správci vodních toků řeknou: Tudy můžeš, vodo, tudy nesmíš. Pak úřady povolí stavbu tam, kde voda nesmí. A lidé začnou vesele stavět, je přece pohodlnější bydlet dole u hlavní cesty, na rovině, pěkně u potoka či říčky, než se s nákupem štrachat někam do kopce. Co na tom, že tudy před dvaceti lety tekla velká voda, dnes sem nesmí, máme přece záchytnou nádrž… Pak zaprší trochu blbě, bokem, nebo se nádrž zanese bahnem, či rovnu provalí a je po srandě. Záchranáři nevědí kam dřív plavat, odklízejí hektolitry vody, tuny bahna a pohřební služba odváží desítky utonulých. 

Jednou blbě postavený barák pojišťovna podruhé nepojistí a majitel nepřestěhuje, při další záplavě bude škody hradit stát, protože majitel za to přece nemůže…

U nás na Moravě jsme si nechali proti povodním postavit „krásnou“ kaskádu vodních nádrží „Nové mlýny“ se zahnívající vodou. Zničili jsme si tak vzácný přírodní biotop lužních lesů, a aby se alespoň z části zachoval jejich zbytek, stejně vyvoláváme umělé záplavy. 

K čemu nám je systém včasného varování, když ten dům stejně během půlhodiny neodstěhujeme a auto není člun, abychom v něm odplavali. Přestaňme konečně poroučet větru, dešti, vodě, slunci a začněme od sebe. Regulujme naši činnost a ne vodu. Z lesa, louky, či správně osazeného pole voda nikdy do dědiny neutekla v takovém množství, aby způsobila škodu. A tam, kde jednou tekla velká voda, zakažme podruhé stavět. Jak k tomu přijdou majitelé pozemků? Špatně, prostě draze koupili úrodnou zem v údolí, po staletí snášenou během záplav z okolních kopců a neměli ji ničit stavbou, ale vysadit třeba sad.