Aneb politický balet Nečas – Paroubek ve včerejších otázkách Václava Moravce. Samotné otázky hodnotím velice kladně, byly vedeny profesionálně a hosté byli voleni nestranně. Trošku jinak už se dívám na samotné aktéry této debaty.
Zatím co Paroubek se držel striktní linky nastavené dávno před touto debatou, tedy v zásadě na každou svoji otázku odpovědět tak, že ODS je zodpovědná za dluh, za Afgánistán, za korupci, za to že v africe děti hladoví a za to, že bude na volby pršet,
Nečas potom vedl překvapivě útok z boku, kdy hledal na všem politickou shodu. Chce bojovat proti korupci po boku s Paroubkem, chce vést jednotnou zahraniční politiku v souladu s Paroubkem a vůbec i na tom počasí by se nakonec mohli společně domluvit, tak aby vyhovovalo oběma stranám.
Takže ze strany Paroubka jsme se sice nedočkali odpovědí na kladené otázky, ale za to víme jistě, že ODS by to udělala špatně, tak ze strany Nečase jsme se sice dočkali odpovědí na kladené otázky, ale za to jsme zjistili, že je na tom potřeba politická shoda.
Celkový dojem to na mě vyvolalo takový, že ČSSD neví, co bude po vyhraných volbách dělat, aby nás dostala z krize a dluhové pasti a ODS to sice ví, jenže bez širší politické shody s ČSSD s tím nic neudělá. Takže je sama taky v pasti.
To mě připomíná, že jsme v pasti tak trochu my všichni.
To jsem teď mluvil o dojmech a o podbízení. Samozřejmě by bylo hezké, kdyby v zahraničních otázkách panovala dlouhodobá politická shoda, abychom nebyli před světem v lepším případě za šašky a v horším, za nespolehlivé partnery. Ale obávám se, že i přes virtuální možnost dohody na dlouhodobé politické shodě v těchto věcech to nebude nic platné. Víme dobře z předchozích zkušeností, jak ČSSD pod vedením Paroubka často mění názory, podle toho kam se zrovna vrtne ukazatel na vážkách veřejného mínění či prostě jen podle náhody, jak tomu bylo v prvním případě u radaru nebo vojáků v Afg., či v druhém případě u našeho předsednictví EU.
Dělat širší politickou shodu s někým, kdo neví, co to je dlouhodobý cíl a co to znamená ho dodržovat. Je jako stavět obytný dům z karetních listů.
Pokud budeme předpokládat, že pan Nečas není naivní a to s tou politickou shodou myslel jen jako provokaci na Parobuka a ne jako váže myšlený akt politické shody a ani jako přípravu na budoucí koalici, pak se ovšem dostal do situace, kdy vypadal jako s prominutím „trouba“, protože Paroubek podanou ruku laxně přijal, aby ji následně utrhl a nepřítele pomluvil. Tedy v tomto smyslu byl Paroubek psychologickým vítězem.
Ovšem, kdo byl této debaty vítězem skutečným, záleží především na tom, jestli lidé dají víc na nadávání a pomluvy stran ČSSD nebo na konkrétní návrhy řešení stran ODS, či zda zvolí konkrétní návrhy stran jiných.
Prohrajeme-li všichni, zase záleží na tom, jestli to dají tito dva snoubenci po volbách dohromady či nikoliv. Moc se mi nechce věřit tomu, že by z tohoto sňatku mohl vzejít funkční protikorupční balíček či snad prosperující ekonomika založená na pevných dlouhodobých základech.
Doufám, že to ODS tou svou reklamou „když dáte hlas jiné pravicové straně než nám…“ nemyslela tak, že když sami nevyhrají, tak to dají dohromady s ČSSD a budou to chtít hodit na lidi, že jim nedali na vybranou. Vždycky je na vybranou!
Stejně tak ČSSD už se připravuje na tento povolební sňatek. Mnoho z jejich členů by nerozdýchalo koalici s KSČM a Paroubek tím nechce riskovat svoje křeslo, proto už v předvolební inzerci masíruje svoje voliče letáky typu: „Spojíme se s tím, kdo splní ze-pár našich inzerovaných podmínek“ Na ostatním programu pochopitelně už moc nezáleží, protože ten je buď nesplnitelný (důchody na úrovni 55 % průměrné mzdy), nebo nebyl téměř vůbec inzerován pro svoji nekonkrétnost, nebo na něm panuje politická shoda jako třeba na čerpání z fondů EU.
Pevně věřím, že se v těchto volbách nespálím, když zvolím jinou pravicovou stranu, než ODS, i když s vědomím, že riskuji i jinou povolební koalici ČSSD. V takovém případě budu věřit, alespoň v částečné usměrnění a vyvážení populistické politiky pravicovými úspornými návrhy.
Ale celkově to stejně vidím dost beznadějně. Jelikož to vypadá na nadpoloviční většinu lidí, co volí KSČM + ČSSD a i případné vítězství středo pravice by znamenalo koalici tří nebo čtyř stran, tedy koalici o obrovském množství kompromisů, koalici křehkou a názorově roztříštěnou.
Budou to zřejmě jedny z nejnapínavějších voleb a povolebních jednání za posledních pár volebních období, snad to pro nás neskončí hůř než špatně.
Dnes a zítra jim rozdáme karty u uren ;-) pak už je to na nich.
