Mašínové a Paumer – moje svědomí

Byli to vrazi? Byli to hrdinové? Hrozně dlouho jsem se nemohl rozhodnout a možná ani teď nejsem pevně rozhodnutý. Ale proč jsem se nemohl rozhodnout? Protože velice nerad dělám rozhodnutí bez kompletní znalosti situace. A proč jsem neznal situaci? Byl jsem líný si zjistit a přečíst potřebné informace.

Pokud bylo mojí jedinou informací, že nějakého strážníka omámili a zabili, aby ze skladu sebrali zbraně a že zabili ozbrojeného převozce peněz, aby mu sebrali peníze, aby si za ně koupili dopravní prostředky a postel a pak snad že zabili ještě nějakého hasiče.

Pokud jsem znal jen tyto kusé informace, bez ostatních souvislostí, klonila se ručička vah k tomu, že to byli vrazi. Jenomže mi vrtalo hlavou, proč by tolik lidí tyto „vrahy“ mohlo nazývat „hrdiny“.

Jako jaký protikomunistický odboj? Když jen kradli a zabíjeli?

Problém byl v tom, že tato hesla vykřiknete strašně lehce, je to jako sebrat spadlou hrušku. Je to jednoduché, šťavnaté, ale často nahnilé.

Diskuse jsou plné těchto nahnilých výkřiků. Nahnilé nejsou proto, že by nebyly z části pravdivé, i nahnilá hruška má část „zdravou“, jenže má taky část hnilou a o té tito lidé nemluví.

Pokud je někdo proti. Vykřikne jednoduše: „Jsou to vrazi.“

Pokud někdo napíše blog o tom, že „jsou to vrazi“, zopakuje několikrát větu „jsou to vrazi“ pak si na ně několikrát zanadává, jedním dechem odsoudí všechny, co by s ním náhodou nemuseli souhlasit, použije pár dalších nadávek a celý blog je hotov.

Pokud je někdo pro, často je mu diskusní příspěvek krátký, aby to vysvětlil.

Když příznivec napíše blog, je plný rozličných informací, většinou bez nadávek, s pokorou a s plným košem souvislostí.

Včera večer jsem si přečetl blog pana Štěpána Sekaniny, který patřil, jako asi většina, do první skupiny. Po přečtení tohoto blogu jsem byl naštvaný sám na sebe, že o této věci vím tak málo souvislostí, vždy když čtu hulvátsky napsaný blog tak mě to znechutí a je to škoda, určitě by se dal napsat proti i slušný blog na stejné téma.

Mít informace jen z jedné strany, to je na prd, to jsem pak za blbce sám před sebou a to jsem nerad, tak jsem díky panu Sekaninovi začal pátrat po informacích z druhé strany.

Narazil jsem mmj. na blog, který byl přesně z druhé strany a který mě zaujal. Tento blog je plný informací a souvislostí, nikoho sprostě neosočuje, je sice také jednostranný, ale je psaný slušně a věcně. Toto z jakého si důvodu, odpůrci Mašínů většinou nezvládají.

Tento blog jsem si přečetl a šel jsem se vyspat, abych si utříbil myšlenky, přece jenom bylo už kolem druhé v noci a zatím jsem nebyl rozhodnutý, ale měl jsem alespoň informace.

K jistému závěru mě ale přivedlo až čtení komentářů, k těmto dvěma zmíněným článkům. Lidem, kteří je psali děkuji, stejně jako děkuji oběma autorům zmíněných blogů.

Můj současný pohled na věc je teď tento:

Z dostupných informací, je patrné, že komunistický stát vyhlásil válku proti rodinám "budoucích odbojářů". (Komunisti kradli majetky, zavírali a nečestně zabíjeli nevinné lidi.) Byla vyhlášena v podstatě jednostranná válka proti „nepřátelům lidu“. Tito „nepřátelé lidu“ se povětšinou nijak nebránili, nechali se zabíjet po stovkách, utíkali za hranice a nechali se zavírat do lágrů po statisících. STATISÍCE LIDÍ! Dalším statisícům u nás bylo ubližováno jiným způsobem, sklonili hlavu a prostě šli, kam jim bylo poručeno. Nemám to nikomu z nich za zlé. Většina lidí, ve kterých se vlastenectví zlomilo, předchozí kapitulací před Hitlerem, pak před Stalinem, prostě nakonec rezignovala před nespočetnou přesilou, která navíc nepocházela z cizí země, komunisti – zrádcové byli sousedi těchto lidí a tito lidé prostě neměli koule vzít do ruky zbraň a „jít střílet komunisty“. Doba byla těžká a jedna nespravedlnost střídala druhou.

Mezi těmito lidmi, se našlo několik, kteří se zlomit nenechali. Nenechali se zlomit také díky tomu, že se ani jejich otcové a příbuzní nenechali zlomit a často padli ve válce proti wermachtu a gestapu.

Mašínové a další, už neměli armádní výcvik jako jejich otec, byli to mladí kluci a nevěděli jak se účinně vede taková válka proti režimu, ale přesto bojovali. Bojovali jak mohli.

Bojovali nečestně? Ano! Ale to nebyli oni, kdo nastavil tato nečestná pravidla boje! V klasické válce se bojuje ideálně podle Ženevských konvencí. Bojovala komunistická strana proti „nepříteli lidu“ podle nějakých humánních konvencí?

Jaká pravidla boje nastavila strana, která začala tuto válku? Ta pravidla byla: Zabij nebo uvězni svého odpůrce a seber mu majetek bez soudu. Zavraždi ho klidně na útěku, když ho chytneš, vymysli si proti němu lež a poprav ho. Muč svého odpůrce, dokud bude dýchat, tluč ho dokud nezradí i vlastí rodiče. Tohle byly pravidla války, která si sami nastavili a vybrali komunisté. Komunisté u nás zabíjeli po stovkách nevinné lidi.

Tato válka byla vedena proti rodině Mašínů a jim podobných. Této válce s těmito pravidly se Mašínové, Paumer a další postavili na ozbrojený odpor. Pro nás je dnes nepochopitelné, jak může někdo zabít neozbrojeného člověka, ale taková byla pravidla války, která si přišla pro ně. Hrdinové takových válek nebývají jako Oldšetrhand nebo James Bigglesworth, ale lidé se svými chybami a svými nedostatky, reální lidé v reálném světě.

Když budeme Mašíny soudit podle hrdinů z knížek, tak to nebudu hrdinové ale vrazi, pokud se ale na ně budeme dívat v kontextu doby, ve které žili, pak to hrdinové jsou.

Byl jsem jako kluk celkem fanda Bigglesovek, i proto je pro mě těžké pochopit a přijmout realitu doby, ale když se nakouknu do Bigglesovky teď, už nevidím, skutečnou válku s neohroženým hrdinou. Když se teď do těch dětských knih nakouknu, vidím nereálný smyšlený příběh, plný neuvěřitelných náhod a obrovského štěstí, vždy vítězící spravedlnosti v každém bodě, která se v reálné válce prostě nekoná.

Lidé, co nazývají Mašíny a „Paumery“ pouhými vrahy jsou často zarytí komunisté – takový člověk bude odsuzovat odboj, ale nikdy nepřizná, že komunismus je daleko zrůdnější.

Nebo idealisté, co žijí v pohádkách, jako z části i já sám.

A nebo lidé zmasírovaní propagandou, která tady proti Mašínům 40 let byla vedená.

Neříkám, že s těmito třemi postoji souhlasím, ale chápu je. Ti první bojovali na druhé straně a nikdy ani nepřipustí opačný názor, zpochybnili by tím sami sebe. Z pohádky se do reality také velmi špatně odchází, tomu rozumím nejlépe. A lidé zmasírovaní propagandou? Ti za to také nemohou, prostě podlehli tlaku, každý nemá tu sílu odolat. Určitě jsou i lidé, kteří mají jiné důvody a rádi se o ně podělí.

Někdo by řekl, že dnes je propaganda opačná, ale není tomu tak. Dnes si každý může napsat co se mu zachce, jak do novin, tak na net (tedy až posud, kde začíná sovboda druhého). Jedni mohou napsat o vrazích, druzí o hrdinech, podle libosti. Ještě před 22 lety se mohlo psát jen o vrazích – to je propaganda!

Tedy ano, podle dnešních měřítek jsou to vrazi, ale čin se musí soudit podle souvislostí které panovali v době, kdy se odehrál a z pohledu, na dobu která panovala tehdy, jsou to hrdinové.

Až při psaní tohoto blogu jsem si konečně utříbil myšlenky. Některá závaží zůstala stále na straně „vrahů“ a to z dětské nostalgie po hrdinech, ale váha mého hodnocení a hlavní závaží mám, po zvážení situace, na straně „Hrdinů“. Četl jsem toho více než uvádím, ale stále mám pocit, že nevím dost a některé věci se nejspíš nikdy nedozvím. Což je škoda, ale jinak to ani nejde, člověk se vždy rozhoduje na základě jen části ze všech informací.

Není to pro mě jednoduché téma, nebudete-li i teď se mnou souhlasit, chápu Vás. Třeba pro to máte i jiný důvod a s více souvislostmi než to jediné dětské: „zabili, uradli = vrazi, zloději“ a podělíte se o něj v diskusi.

PS: Jsem vděčný také za to, když mě v diskusi slušně upozorníte na konkrétní dramatické, gramatické chyby, abych si je mohl případně opravit. Mě to do očí prostě nebije, nemám to štěstí.