Kde hledat jistotu?

Ve světle posledních Maďarských událostí přemýšlím, kde hledat jistotu v tom, jak se zabezpečit na stáří. Když si může vláda v „demokratické zemi“, v zemi s námi téměř sousední, dovolit vytunelovat penzijní fondy. Kde je hranice tohoto extrémního populismu a jaké riziko v této souvislosti hrozí v budoucnu nám?

Nejdříve k tomu riziku. V naší zemi se, zaplať pánbů, vydala vláda cestou snižování výdajů, a nikoliv zestátňováním soukromého majetku, tedy minimálně následující čtyři roky nás podobné manýry nejspíš nečekají. Ačkoliv zvyšování daní z nemovitostí už tím trochu zavání, ovšem ve srovnání s maďarským modelem nejen bledne, ale úplně se ztrácí. Nejprve Maďarská vláda přišla se „zestátněním“ odstupného u zaměstnanců státních firem, což by bylo ještě obhajitelné v případě, že by se nejednalo o ZPĚTNÉ zdanění! A teď přichází s tím, že sebere lidem povinné spoření na penzi z jejich penzijních fondů, aby tím umazali část svého schodku.

Jo pravda, abych byl přesný, stát doporučí lidem dobrovolné odevzdání svých peněz státu a dobrovolný přechod na průběžný systém, ale mají na výběr i druhou možnost. Nepřejít na průběžný systém a zůstat bez státního důchodu. Tedy i bez naspořeného důchodu, protože pro toho, kdo nepřejde dobrovolně ke státnímu systému má stát překvápko. Sebere těmto lidem zhruba 70 % z naspořených částek, asi aby se pak v důchodu nepřejídali.

Bylo by slušné doplnit, že sebrané peníze ve druhé variantě nebudou ty, které za sebe dal zaměstnanec, ale ty, které za zaměstnance dal zaměstnavatel, případně stát, tedy od zaměstnavatele to byly peníze, které by jinak mohl zaměstnanec dostat ve mzdě. Ale to je stejně irelevantní, podmínky jsou nastaveny tak, že 99 % lidí ke státnímu důchodu přejde, protože jinak budou odkázáni pouze na naspořenou částku bez důchodu a bez ohledu na to, že platí daně stejně jako všichni ostatní.

Co bude dál? Dál by se „slušelo“ zvednout daň z nemovitostí tak na pět procent, protože bohatí ještě nedostali dost „po pérkách“ a nakonec udělat měnovou reformu, pro ty „vychcánky“ co by si náhodou naspořili v hotovosti a bude dokonáno.

Přeháním? Doufám, že ano.

Nemuselo by mi po Maďarských problémech nic být, ale podle toho jak se naši politici rádi inspirují v zahraničí, zvláště v otázce daní, mi z toho naskakuje husí kůže. Ne že bych předpokládal takovéto úvahy od současné vlády, ta se přece jenom radí a rozhoduje alespoň podle závěrů odborníků z různých ekonomických odvětví, kteří jsou navíc nezávislí na vládě. A pochybuji, že by tito pánové takovéto praktiky schvalovali a tím spíš doporučili. Nicméně vlády se mění a do důchodu daleko, takže kde a jak si spořit?

Kde hledat jistotu?

Správná odpověď je, že jistota neexistuje, proto je nesmysl ji hledat. Smysl má hledat řešení, které nejodolnější vůči rozmarům politiků a rozmarům trhů.

Nejdříve k tomu proč tvrdím, že jistota neexistuje a když, tak už je pozdě. Vezmu to postupně.

Zlato a ostatní komodity. U obojího víme z historie, že má „své dny“ kdy jsou tyto komodity hodně nahoře, ale také své „špatné dny“ kdy jsou jejich ceny dole.

Zlato: Předchozí maximum mělo kolem roku 1980 a poté cena převážně klesala dobrých dvacet let, až poté začala soustavně růst, aby celkem po dvaceti pěti letech dosáhla na svoji původní hodnotu. Až v současné chvíli, po strmém růstu posledních deseti let, dosahuje zlato nových historických maxim, kdy cena je zhruba dvojnásobná proti roku 1980. Co to vypovídá? Cena zlata v posledních letech prudce narostla v odpovědi na krizi a nejistotu ve světě, je samozřejmě možné, že po dobu nejistoty se ještě může zvyšovat, ale prudký pád ceny je už teď vzhledem k obrovsky přemrštěné ceně zlata nevyhnutelný. Tedy zlato rozhodně nelze považovat za nějakou jistou investici. Stejně dobře se může stát, že budeme po pádu čekat dalších třicet let, než se jeho hodnota vrátí zpět na tu ze současných let a to rozhodně nemohu považovat za výhodnou natož jistou investici.

Ropa: Cena ropy podobně jako u zlata čekala na návrat na svoji hodnotu z roku 1980 také kolem dvaceti pěti let. Ropa si však oproti zlatu svůj propad o 70 % již „prožila“ v minulých letech, to ovšem není zárukou budoucího růstu její ceny. Nicméně oproti zlatu jí alespoň bude ubývat, tedy snad. Ono za dobu 30 až 40 let, kdy si možná začnu užívat peníze na důchod, už třeba ropa nebude vůbec sloužit jako palivo a její cena spadne někam do nenávratna. Nehledě k tomu, že se dá taky těžit z obrovských zásob ropných písků, kterých se zatím nevyužívá, jelikož je levnější ji těžit klasicky.

Zemní plyn: Nehledě k tomu, že není moc možností, jak do plynu pravidelně investovat malé částky, mohou ho čekat podobné neduhy jako v předchozím případě.

Uhlí: Jeto sice už delší doba, ale někde jsem četl, že jeho zásoby ve světě stačí na tisíc let, a když k tomu přičteme, že se dá z uhlí vyrábět jak plyn, tak benzín, je spekulace na dlouhodobý a stabilní růst ceny uhlí, ropy a plynu opravdu jen spekulací.

Uran: S vývojem nových metod "spalování" uranu, při stavbách urychlovačů rozkládajících thorium na uran a při vyhlídce vodíkových reaktorů i kdyby za třicet let, se nemá o uranu jako o investičním nástroji s jistotou význam bavit.

Jídlo - obilí, cukrovka, rýže, herteple, dobytčí a jiné maso...: Se za třicet let zkazí... to nemá smysl křečkovat. V té době bude leší si koupit čerstvý GMO stejk vypěstovaný v hydoponní misce z embrionálních buněk a k tomu zakousnout nový druh saláto-mrkve. (Dole mrkev - nahoře hlávkový salát v rámci šetřní místa na polích).

Ostatní nerosty jako měď, železo, hliník apod.: Stejně jako v případě zlata se spotřebovávají jen částečně a navíc se recyklují, kromě toho zvláště u posledních dvou jmenovaných jsou v zemi těchto nerostů nevyčerpatelné zásoby a to doslova. Stačí si uvědomit, jaké zastoupení prvků je v zemské kůře nejčastější. A nejen v zemské kůře, "železného smetí" je plný vesmír, železo je prostě všude a z hliníku je uplácenej měsíc. Ale to jseme odbočili a tošku si zapřeháněli.

Určitě bychom našli nějaký druh nerostu, kterého je málo a bude stále drahý, ale čím vzácnější nerost, tím obtížnější je odhad jeho budoucí ceny, tím spíše se s ním nebude obchodovat přes indexy či fondy či prostě burzu a tím obtížnější je jeho případná směna zpět na hotové peníze. Hledat v tomto jistotu by už bylo hodně pošetilé.

Diamanty: Nádherný nerost, který v průběhu času neztrácí na kráse ani na ceně. Ale je v tom háček,  jak jinak semnou. U diamantů se velice obtížně určuje cena. Záleží na vybroušení, na původním nerostu, na konkrétním znalci, který ho ocení a na znalci budoucího kupce, který ho bude oceňovat poté. Nikde nemáte jistotu, že nakoupíte kvalitní diamanty a nikde nemáte jistotu, že se Vám ho podaří dobře prodat. Kromě toho diamanty a zlato se zlodějům dobře kradou, je toho trocha a má to vekou cenu. Pak je můžete mít pojištěné nebo uložené v bance, ale obojí je drahé, a pokud za správu svojí investice musíte platit, tak to pochopitelně znamená další snižování její reálné hodnoty.

Dobrá, ale komodity nejsou jedinou možností, tak se pohneme o dům dál

Reality: Koupit si dům a pronajímat ho, to je přece jistota. Ano, to je jistota, ale jen do doby než Vám vláda zavede regulované nájemné, pak máte po jistotě. Taky musíte počítat s tím, že takový dům se musí opravovat, s tím, že vám nájemník přestane platit a vy se ho nemůžete zbavit protože máte regulované možnosti výpovědi, taky Vám ho možná zdemoluje a vy na něm nic nevysoudíte. To zrovna jako jistá investice nevypadá. No a taky taková kopě domu, to není záležitost desítek tisíc, ale spíš nějakého toho milionu a na to taky každý nemá. Zvlášť v situaci, kdy třeba splácí vlastní dům. Pak jsou tu nemovitostní fondy, ale jaká pak je v nich jistota, když Vám vlivem menší nemovitostní krize klesne hodnota fondu klidně desítky procent. Každopádně se alespoň o Váš podíl na nemovitosti stará někdo jiný a vy s tím nemáte peripetie, na druhou stranu ale musíte počítat s tím, že to ti lidé nebudou dělat zadarmo.

Státní dluhopisy: Kapitola sama pro sebe. Mnohé příklady ze světa nám ukazují, že státní bankrot není nic neobvyklého a stačí k tomu větší zadlužení země spojené s nedůvěrou trhů. Tím jako jistota odpadají také současné penzijní fondy a důchodové (rozuměj kapitálové, či garantované) pojistky vesměs založené na investování do státních dluhopisů, úplně by v průběhu těch třiceti let stačil jeden státní krach a je po penězích.

Stavební spoření: Předně je důležité si uvědomit, že stát negarantuje svůj příspěvek a do budoucna to vypadá, že bude stavebko použitelné pouze na stavební účely. Tedy naspořit si ke stáří na důchod, abych ho pak na stará kolena prostavěl? Děkuji, nechci. A to jsem ještě nezvážil státní opatření Maďarského typu jako znárodnění peněz na stavebku ve prospěch státního dluhu, nebo státní bankrot který by sebou mohl vzít i stavebka, neboť nerozpůjčovaná část peněz na nich je také většinou investována do státních dluhopisů. V takovém případě lze ještě doufat v zákonné pojištění vkladů, ale už si netroufám odhadnout jakou „zátěž“ taková pojišťovna vkladů doopravdy snese. Také je to jen instituce, která nemá neomezený balík na záchranu. A tím se dostávám k uložení peněz u bank.

Vynecháme debatu o pojištění, viz. předchozí bod. Peníze uložené v bance podobně jako na stavebku jsou po penzijku nejsnazším terčem jakékoliv devalvace měny od devalvace přirozené vlivem krize, přes devalvaci vyvolanou umělou inflací, až po „měnovou reformu“. Kromě toho bankovní výnosy nemají co nabídnout, většinou nemají zhodnocení nad mírou inflace a toto zhodnocení je ještě zdaněno, a tudíž pro pravidelné dlouhodobé odkládání peněz nejsou zrovna moc vhodné. Nehledě k tomu, že u spousty bank by mohly poplatky předčít výnosy, zvláště po zavádění, v Maďarsku také oblíbených, „bankovních daní“, které nakonec zaplatí, kdo jiný, než konečný bankovní střadatel ze svých okrájených výnosů a nafouknutých poplatků.

Investice do vlastního podnikání: Sice bývá nejvýnosnější, ale jen asi v jednom případu z pěti, protože takových 80 % podnikatelských záměru nevyjde. Takže tady se o jistotě mluvit určitě nedá. A taková schopná „Maďarská vláda“ dokáže novými daněmi řádně přidusit i to podnikání. Už se o těch nových daních mluví, tak se nechme překvapit, s čím zase Maďaři přijdou.

Investice do cizího podnikání I.: Tady jste opět na tenkém ledě. Který firemní dluhopis si vybrat a mít jistotu, že ho dostanu zaplacený i s výnosy? A je ta firma, kterou si vyberu v pohodě, když musí financovat svůj provoz na dluh? Může být, ale je tomu tak skutečně? Vyznám se v auditech firem, abych o tom mohl sám kvalifikovaně rozhodnout? A mám dost peněz na přímý nákup těchto dluhopisů? Jistota se mi tu také jaksi vytrácí.

Investice do cizího podnikání II.: Mohu přes burzu nakupovat různé akcie a to i z pohodlí svého pokoje. Ale tady se už o jistotě mluvit nedá vůbec. Více než 95 % lidí, co obchoduje přímo s akciemi, na nich prodělá, a to především proto, že podléhají emocím. Jakou mám jistotu, že emocím nepodlehnu a nebudu zbrkle prodávat při menším padesátiprocentním propadu? A kromě toho nastupuje bod I. nechce se mi podrobně studovat audity všech firem, do kterých bych měl investovat. Mohu se sice řídit různými doporučeními, ale kdo má těm lidem co je píší věřit? A jakou mám jistotu, že si to skutečně nelepší, nenechají pro sebe a nám nepředhodí až zbytky před propadem. Jistota je v tomto případě skoro sprosté slovo

Investice do cizího podnikání III.: Využít podílové či indexové fondy a přes ně investovat do akcií. Na výběr jsou fondy řízení lidmi i stroji, fondy schválené i neschválené ČNB, fondy z východu, západu, jihu severu i středu. Běžný smrtelník nemá šanci si v té záplavě stovek akciových fondů vybrat, a pokud hledáte jistotu nejen dlouhodobého růstu, ale také stabilního růstu bez výkyvů, pak to také není úplně ideální varianta, protože u investice do fondů se velkým výkyvům nikdy nevyhnete.

Tedy snad s výjimkou garantovaných fondů.

Tedy fondů, jejichž minimální výnost či maximální kolísání je garantováno investičním fondem či bankou. U fondů je dobré také podotknout, že na rozdíl od přímého nákupu akcií musíte také počítat s tím, že si správce fondu za tu správu bude něco účtovat. Zpravidla takzvané „management fee“ plus nákupní či prodejní poplatek, zatím co u přímého obchodování jsou poplatky nižší (bohužel kvůli emocím a častému obchodování i ty nižší poplatky nakonec většinou mnohonásobně krát převýší vyšší poplatky u běžných fondů).

Investice na páku pak už lze snad zmínit jen jako opozitum ke slovu jistota.

Ale zpět ke garantovaným fondům. Zní to sice jako krásný kompromis, ale jako každý kompromis to také trpí mnohou vadou na kráse. Jednak většina garantovaných fondů má jako podkladové aktivum státní dluhopisy (o těch jsem už psal) další vadou je pak často neprůhledná struktura nebo nepravděpodobná možnost výnosu (něco jako: Když žádná akcie, z vybraných 30, nepoklesne během pěti let o 10 %, pak dostanete krásný výnos…) jo, to je jistota výnosu „jako prase“. Hlavně, že máte garantováno, že když do té doby stát nebo banka nezkrachuje, tak dostanete zpět to, co jste vložili a ještě pěkně očištěno o inflaci. Takhle si spoření s jistotou také nepředstavuji.

Už víte co je to jistota?

Jistota je klam, kterým se Vás snaží spousta lidí uchlácholit. Jistota je med, který Vám všichni denně mažou kolem huby, jistota prostě neexistuje. Jediná jistota, kterou máte je ta, že jednou umřete, když už jste se dílem neuvěřitelné náhody narodili.

A co takhle jistota státního důchodu? To je klam ze všech největší. Ještě jsme ani pořádně nestačili zapomenout, jak naše prababičky museli vyžít s jistotou sedmi stovek na měsíc socialistického důchodu a už nám tu někdo další maže med kolem huby, že se o nás stát jednou v budoucnu krásně postará.

Podstatně blíž k jistotě má fakt, že se dožíváme čím dál většího věku a že naše populace stárne, ale to zase není jistota, to je statistika a tato statistika nám také říká, že se o nás v důchodu nikdo nepostará, pokud to neuděláme my sami a hold se budeme muset obejít bez té berličky jménem jistota.

Jsem nerad jen pesimistický, tak trochu toho optimismu na závěr:

Abychom alespoň trochu unikli té nejistotě, která nás neustále drží v obavách a žene dopředu, nezbývá než výše-uvedené nejisté způsoby spoření kombinovat tak, aby nás pád jednoho nebo dvou z nich nepoložil, ale naopak, aby nám pád jednoho, pokud možno, přinesl o to zvýšené výnosy v druhém.

;-)