Kazachstán

Země plná ropy, plynu, rovných nekonečných stepí i strmých hor. Země mrazů, horka dešťů i sucha. Země pouští, stepí a lesů, země kde je jen o polovinu víc lidí než u nás a která je přitom více než třicetkrát rozlehlejší.

Vždy jsem považoval za zemi protikladů Mongolsko, ale Kazachstán toto kritérium splňuje podstatně lépe. Nehledě k tomu, že má jediné jezero na světě z části plné sladkou a z části slanou vodou.

Země kde mají obrovské nerostné bohatství a přitom země kde naprostá většina lidí žije stále v chudobě. Země, kde si vládnoucí rodiny stavějí paláce za stamiliony a zároveň země, kde běžní občané viděli klasickou sprchu jen v televizi.

Země, kde tyto vládnoucí rodiny, které si dělají, cokoliv se jim zamane, jsou voleny v demokratických volbách. Země kde se má stavět největší skleník (zakryté město) na světě a zároveň země, kde si lidé v paneláku musí natáčet teplou vodu z kohoutku v radiátoru (pokud teplá zrovna teče).

Je pěkné, že se do zakrytého „města“ s trávou a gondolou budou lidé moci jít na chvíli ohřát, ale nedělám si žádné iluze, že toto město bude určeno horním 20 tisícům a těm ostatním 15 milionům bude dál v jurtě či oprýskaném paneláku zima.

Jestli by se víc lidí neohřálo, kdyby se ty peníze investovaly do infrastruktury, do rozvoje průmyslu, do plynofikace měst.

Vládu v Kazachu to samozřejmě nepálí, ta má svoje paláce postavené za vyvezenou ropu a plyn. Nezáleží na tom, jestli je v zemi Demokracie, Komunismus nebo Monarchie, diktátorská vláda se pozná snadno podle toho, že staví monumentální stavby, aby byl svět ohromen, zatím co lidé v zemi žijí v bídě.