Začne to úplně obyčejným remcáním, většinou běžných státních zaměstnanců a nezáleží ani na tom, jestli volí pravici nebo levici. Ekonomika je v plném proudu, vše funguje bezvadně, v soukromém sektoru rostou platy a státní sektor se domáhá, aby platy jejich rostli alespoň tak, jako ty v soukromém.
Protože příjmy státu v době konjunktury utěšeně rostou, nikdo se nezdráhá přidávat peníze tam či onam, ať už na sekeru nebo z vybraného, však se ekonomice daří, ono se to časem nějak zaplatí. Levice i pravice se cpou kolem politického středu, kde se nejvíc rozdává a mimochodem také nejvíc krade.
Mezi tím sem tam přijde krize, kdy se platy a důchody v sektoru státním zmrazí, jenže příjmy státu razantně klesnou, schodky vesele rostou peníze ze státních dluhopisů se dostávají do oběhu. Tyto peníze lidé utratí ponejvíce za výrobky běžné spotřeby, případně si naberou úvěry a roztáčejí tak kola ekonomiky. Ať tak či tak, se tyto peníze dostanou do bank a banky jak je pak půjčí, obratem dostanou zpět a zase půjčí. S každou miliardou od státu se tato miliarda může ukládáním a půjčováním zněkolikanásobit. V bankách se pak díky státnímu dluhu točí mnohonásobně větší množství peněz, než bylo uvedeno do oběhu. To ovšem nikomu nevadí, aspoň je z čeho si půjčovat.
S tímto obrovským množstvím peněz však roste určitá moc bank, ani ne moc bank ve smyslu, my můžeme změnit co chceme, NE "my vám vládneme" jak si mnozí představují. Tato „moc“ je úplně o něčem jiném. Moc je v tom, že tato společnosti si díky obrovskému množství peněz do státu, znásobeného bankami, zvykla být závislá na úvěrech a ve chvíli, kdy jsou kvůli problémům bank úvěry nedostupné, ekonomika se okamžitě dostává do recese a hroutí se. Banky sice přímo nevládnou, ale stávají se nepostradatelnými.
Současně s tím, jak se státy zadlužují se tyto peníze postupně dostávají k lidem, kteří s penězi umí zacházet a hned je nerozháží. Tyto peníze pak ukládají do bezpečných aktiv jako jsou právě státní dluhopisy a hypotéční dluhopisy, proč? Protože jsou k dispozici, díky dalšímu zadlužování státu. Hypotéční dluhopisy jsou k dispozici díky tomu, že stát se chce zadlužovat levně a tak drží nízké úrokové sazby, jenže tím i banky mají nízké úrokové sazby a je tak dostatek žadatelů o úvěr a dostatek hypotečních dluhopisů (hypotečních zástavních listů).
Ze snahy státu levně se zadlužit pak vychází obrovský přebytek peněz ve společnosti, který se ovšem alokuje pasivně do dluhopisů, místo aby roztáčel ekonomiku přímými investicemi do nových výrob a výzkumu.
„Levné zadlužování“ pro ekonomiku tedy není zdravé a vede jen k dalšímu kolu zadlužování. Z toho se pak stane, že státy postupně přestávají být platebně schopné. V této situaci jim nezbude než začít bolestně šetřit. Jenže tyto úspory vzbuzují nepokoje, nikdo se nechce smířit s tím, že by se mu mělo žít hůř a začínají se hledat viníci.
V době, kdy se státy tolik nezadlužovaly, se v bankách netočilo tolik peněz a lidé hledali viníky tam, kde své peníze viděli, tedy v kapsách bohatých průmyslníků. Dneska, kdy se peníze soustřeďují v bankách, se zase rádoby viník hledá lehce. Od sud už není daleko ke konfiskacím a k socialismu, přitom by k tomu, aby se lidé měli opět dobře stačilo tak málo. Nezadlužovat se a dluh postupně snižovat. Tím, jak se bude snižovat dluh, bude se znatelně snižovat, objem peněz se kterými banky hospodaří i hotovostní majetek největších boháčů, protože budou nuceni tyto své peníze investovat do výroby a inovací, do nových pracovních míst, tedy do lidí.
Dokud tohle lidé nepochopí a budou si myslet, že na vše jsou potřeba dotace, dávky a vyšší platy „za to“ že v jiném oboru také rostou, bude se k nám socialismus přibližovat kroky mílovými. Toto ovšem není problém jednoho státu, ale poloviny světa a tak se rodí socialismus.
Po tom, co se lidé dostatečně naštvou a znárodní banky co jim to pomůže? V bankách stejně skoro žádné peníze fyzicky nejsou a bochník chleba tam také nenajdete. Co si tam kdo jako jedničky a nuly uložil, je stejně z větší části rozpůjčováno zase někomu jinému. Takže se to v podstatě ukrást nedá. Leda tak, že zrušíte úvěr společně s vkladem, tak sice vkladatele okradete o balík peněz, ale sám se z toho nenajíte.
Důsledky však budou daleko horší. Bez funkčních bank se zmrazí ekonomika. Vyschne provozní úvěrování, přestane okamžitě fungovat prodej na leasing, a jakékoliv jiné půjčky. Problém bude právě v tom, že se to stane hodně rychle, při postupném oddlužování se s tím trh snadno vyrovná, ale takto by vznikla hospodářská krize prvorepublikových rozměrů. Což pak si to protestanti proti bankám neuvědomují? A nebo jim jde jen o to „popravit“ pár bank pro výstrahu či pro vlastní sebeuspokojení?
Tohle není správná cesta a když se touhle cestou vydáme, tak nás Čína se svým nekompromisním kapitalismem bez lidských práv, omezených komunistickou stranu, převálcuje jak parní-válec šneka.
Tak zanechme těch pokusů o socialismus s lidskou tváří a začněme se konečně chovat jako dobří hospodáři.
