Důchodová reforma pod koly aut

Tentokrát zabruslím na tenký led a pokusím se nastínit, jak by také mohla vypadat důchodová reforma.

Že k ní dříve nebo později dojde je nevyhnutelné. Už „Bezděkova komise“, kterou mimochodem zaplatila z našich peněz a ustanovila ČSSD, vydala kolem roku 2005 závěr, že současný důchodový systém je dlouhodobě neudržitelný a bude tedy nutné důchodovou reformu udělat co nejdříve, protože čím později, tím to bude s důchody horší. Nyní se k „Bezděkově komisi“ nově obrací Fišerova vláda, aby se na problém podívala po promarněných letech znovu.

Že se k jasným a prokázaným faktům a odpovědnosti ČSSD tendenčně nikdy nehlásila a nehlásí, už jsme si zvykli a nemá cenu to dále rozebírat.

Pojďme se tedy podívat, proč dojde k problému a především, jak mu čelit.

To proč, už je jistě všem známé, jen ve zkratce to připomenu. Důchodců bude do roku 2050 zhruba dvojnásobek v poměru k pracujícím oproti současnému stavu a už teď je jich dvojnásobek oproti době před dvaceti lety a současný systém vyplácení důchodů už začíná vykazovat problémy. Stát se už teď i kvůli vyplácení důchodů enormně zadlužuje a nepůjde to tak napořád.

Co se tedy děje? Čím dál míň lidí pracuje na čím dál víc důchodců a bude to čím dál horší.

Takže jaké jsou zhruba varianty:

1. 1. Neustále se zadlužovat, až dokud to nepraskne a na důchody nebude vůbec. (Současný stav)

2. 2. Vystavět systém budoucích penzí na spoření do garantovaných státních dluhopisů prostřednictvím penzijních fondů. (Současná tendence) Opět visí závazek na státu a při případném krachu státu přijdou všichni o úspory.

3. 3. Vystavět systém budoucích penzí na volbě spoření mezi garantovanými a negarantovaných fondy. (Jeden z plánů) U garantovaných stejné riziko jako v předchozím u negarantovaných riziko kolísání hodnoty v době kdy budou peníze vybírány.

4. 4. Neustále snižovat důchody podle toho, jak bude důchodců přibývat. (To by se asi žádnému ani budoucímu důchodci nelíbilo). Jedna z variant, která nastane bez reformy.

5. 5. Kombinace mezi těmito výše uvednými

Asi nejaktuálnější variantou je varianta 3 a 5., kde si každý bude moci zvolit, kam své peníze bude spořit.

Ale kam investovat, aby hodnota peněz záležela na aktuálním stavu státu či ekonomiky co nejméně?

Akcie? Klesly v krizi o 50 až 80 procent. (V té době dobré nakupovat, ale mít nutnost je v té době čerpat, to bych nikomu nepřál.)

Nemovitosti? Ze Španělska, Anglie či USA víme, že pokles cen o víc jak 30 % není vůbec vyloučen a na svoji původní hodnotu se mohou klidně vracet déle než akcie.

Komodity? Zažili jsme propad u ropy ze 170 dolarů na barel na 35 dolarů za barel, zlato a jiné spekulativní komodity mohou zažít podobné šoky.

Dluhopisy firemní? Nemusejí nutně padat se státními a mají i větší výnosy. Nicméně na dlouhou dobu jsou podobně jako dluhopisy státní, zatěžkány oproti předchozím příkladům, poměrně nízkým výnosem a vyšším rizikem inflačním.

Žádná z variant není samo-spásná, tak doufejme, že nám penzijní fondy, do kterých si asi budeme muset povinně spořit, nabídnou varianty různých kombinací výše uvedených investic a přechodů mezi nimi, abychom si mohli alespoň zmenšit riziko při potenciálu vyššího výnosu.

Teď abych nemluvil jen vážně, nabídnu jednu lehkomyslnou alternativu pro odlehčení článku

Vyjdeme-li z předpokladu, že byť je krize, tak nám ceny energií kolísaní nejméně a zároveň dlouhodobě nejspíš neustále porostou, tak by mohl vzniknout fond investující do tohoto sektoru. Ale ne ledajaký.

Totiž kdyby všichni sypali peníze do akcií ČEZu, EONu, RWE, nebo podobně, tak by nutně vznikla obrovská cenová bublina, takhle by to nešlo.

Inspiroval mě mimo jiné článek na iDnes o solárních silnicích. Taková silnice nemá z dlouhodobého hlediska stát víc než asfaltová a ještě vyrábí energii.

Kdyby se dejme tomu z prostředků tohoto fondu stavěly solární systémy na střechy budov, solární silnice, solární parkoviště a podobně, znamenalo by to pro tento fond a potažmo jeho střadatele neustálý jistý výnos a to i za předpokladu, že by výkupní cena solární energie nebyla tak nadhodnocená jako nyní.

V souvislosti s tím by to znamenalo obrovské odlehčení státním financím, protože by to přineslo konec stavění předražených dálnic z našich daní a konec úplatků našim politikům. Předražené dálnice by se stavěly z našich úspor a úplatky by šli majitelům našich solárních penzijních fondů. :-) Ovšem, fondy mají na rozdíl od politiků alespoň centrální finanční dozor a nějakou tu konkurenci, která tlačí ceny dolů a výnosy nahoru. Navíc by mohla část peněz ze silničních daní jít správcům solárních silnic, tedy fondům, tedy střadatelům a zase by byl o něco vyšší výnos do solárního důchodového fondu.

Tak jako tak by to bylo nejméně osm much jednou ranou:

1. 1. Vyřešení důchodové reformy (jen malé riziko znehodnocení investice, dlouhodobě udržitelné financování důchodů, bez nutnosti zadlužit stát)

2. 2. Plnění stanovených emisních limitů a další peníze do fondu z emisních povolenek

3. 3. Kvalitní rovné silnice

4. 4. Vyřešení narůstající spotřeby energie

5. 5. Zatnutí tipce politikům alespoň v jedné oblasti (už proto to nemůže u současných vlád nikdy projít :-)

6. 6. Efektivní využití zastavěné plochy (lepší než stavět panely na jinak úrodných polích)

7. 7. Rychlé a kvalitní opravy silnic (stačí vyměnit poškozený panel)

8. 8. Ekologickým aktivistům by bylo učiněno zadost (i když by si zas našli něco jiného)

9. 9. Konečně nějaká konkurence monopolnímu ČEZu :-) (ve skutečnosti má jako výrobce konkurenci, a to především v zahraničí, proto tuto výhodu nepočítám)

Zbývá jediná moucha:

Teprve se pracuje na technickém řešení stavby těchto silnic.

Ale než se naši politici rozhoupou k důchodové reformě, už to ti technici budou mít dvakrát hotové…

A kdyby náhodou ne, mohou se klidně začít stavět solární panely na střechách škol, sportovních hal, úřadů a jiných státních nebo s dovolením i soukromých budov a na silnice se ani nedostane.