Černá díra

Mrzí mě to, ale po delší úvaze musím konstatovat, že černá díra, ze které by nic neuniklo skutečně nemůže vzniknout. Brání tomu fyzikální zákony.

Hvězda, ať jakkoliv hmotná, má ve svém středu nulovou gravitaci, tedy nulovou dilataci času a se zvětšující se vzdáleností se obojí nejprve zvětšuje a od určité vzdálenosti zmenšuje.

Z toho když vyjdeme dostaneme následující vysvětlení vzniku a „konstrukce" černých děr.

Hroutící se hvězda zvyšuje tlak ve svém středu, čímž její střed houstne a pro každou nenulovou vzdálenost od středu této hvězdy se zvětšuje velikost dilatace času a to až po určitou hranici, „maximum" od kterého se dilatace času opět zmenšuje.

Jak nám hustota uvnitř hvězdy roste, roste také hodnota maxima dilatace na této hranici.

Atomy ve hvězdě se vlivem obrovských tlaků a teplot slučují na těžší prvky a ve středu hvězdy naopak bortí na své elementární součásti, které podle své povahy energie buď vylétávají ven, nebo se hromadí ve středu a vytvářejí jádro o hustotě vysoce přesahující možnosti plasmy jak ji známe. Takto hmotné jádro má pak dostatečně malý poloměr vzhledem ke své hmotnosti na to, aby mohlo kolem sebe vytvořit tak silné zakřivení časoprostoru, aby později umožnilo vznik „černé díry".

Proto je pro vznik černé díry příhodná právě existence extra-obřích hvězd, které při svém zhroucení a následném výbuchu vytvoří uvnitř sama sebe dostatečné tlaky k vytvoření supra-těžké hmoty potřebné ke vzniku „horizontu událostí".

Skutečná černá díra, se skutečným horizontem událostí, ovšem nikdy nevznikne. Zabrání tomu dilatace času na onom maximu zakřivení časoprostoru. Toto je místo, kde se čas zpomalí natolik, že nedovolí dalšímu pronikání částic do středu. Tedy tento zakřivený časoprostor nedovolí vznik jádra o hmotnosti a hustotě dosahující takových hodnot, které by nedovolily světlu uniknout. Nic méně je toto zakřivení dostatečné na to, aby světlo unikalo tak pomalu, že se jeho vlnová délka protáhne do hodnot, které budou pro nás neměřitelné.

Černá díra ovšem nezůstane stabilním neměnným objektem. Potom, co se její mateřská hvězda změnila v supernovu, tedy materiál mateřské hvězdy byl z větší části rozprášen do vesmíru při obrovském výbuchu, nastane situace, kdy střed bývalého slunce ztratí hmotu, která jej do té doby stlačovala a po překonání časové bariéry vzniklé dilatací času až téměř k samotné hranici horizontu událostí a zároveň po překonání tlaku vzniklého částicemi letícími při výbuchu směrem do středu, tato černá díra exploduje.

Černá díra by tedy měla neustále vyzařovat energii a to o narůstající síle, nejspíš s exponenciálním průběhem. Ale vzhledem k tomu, že výbuchu brání časoprostorová dilatace, bude v exponenciální rovnici od času v exponentu nutné odečíst konstantu úměrnou dilataci času a dostředné síle z výbuchu supernovy.

Vzhledem k diskovému tvaru a rotaci černých děr je tedy zřejmé, že záporná konstanta bude podstatně menší na ose rotace černé díry a tedy i únik hmoty z černé díry bude zde silnější.

Stejně tak bude záporná konstanta tím menší, čím bude menší černá díra a tím větší, čím bude tato díra hmotnější. Plyne z toho tolik, že ty nejmenší černé díry se zhroutí okamžitě po svém vzniku ty velké třeba až za stonásobky stáří současného vesmíru a ty největší ve středu galaxií, až za dobu pro nás absolutně nepředstavitelnou. Protože u největších černých děr bude oblast vysoké dilatace velice široká a maxima na samých hranicích fyzikálních možností.

Předpokládám, že by nebylo zas tak těžké tuto teorii ověřit na počítačových simulacích, ovšem za předpokladu správného modelu a přesné znalosti astrofyzikálních zákonů. Bohužel disponuji znalostmi pouze teoretickými. Ale pokud se do toho někdo chcete pustit, rád pomohu po teoretické stránce jak budu moci. ;-)

Tato simulace by mohla při správném nastavení objasnit, jak vznik černé díry, tak poloměr maxima zakřivení a možná i odpovědět na spoustu dalších záhad kolem černých děr.

K napsání totho blogu mě inspiroval blog pana Pavla Krejčíře a články slečny Kateřiny Moudré o černých dírách.