V Kyjevě klid, ale nejistota

    Právě se nacházím v kavárně v samém centru Kyjeva. Od svého příletu sem sleduji dění v metropoli Ukrajiny. Jelikož už nejsem schopen ani spočítat, kolikrát jsem na Ukrajině již byl, mám možnost si všímat zdejších detailů.

    Tak především, dlouho jsem v žádné zemi neviděl tolik vlajek EU jako teď. Lidé vystrkují ukrajinské vlajky ze všeho, z čeho se jen dá. Vlajky vlajou v oknech, na autech, dokonce z klik na dveřích. Žádný pravicový extrémismus se zde rozhodně nekoná, jak neustále tvrdí Moskva. Lidé sice žijí normálně, chodí do práce, chodí do hospody, ale ta nervozita z možné války je zde cítit.
    Hodně jsem zjišťoval, v jaké pozici zde žije ruská menšina, ale tady mluví ruským jazykem i hodně Ukrajinců, neboť jsou na to zvyklí. Ruské obyvatelstvo zde není nijak znevýhodňováno. Ani na samotném Majdanu nevidím protiruskou kampaň. V televizi včera ukazovali dlouhé záběry ukrajinské armády, která vzdoruje ostřelování mezinárodního letiště v Doněcku ze strany separatistů. Separatisté ostřelují pozice armády z různých míst, to včetně obytných čtvrtí, bohužel.
    Horší situaci už ale mají Ukrajinci žijící v Rusku. Zaslechl jsem o mamince jedné holky, jež pracuje už dlouhou dobu v Moskvě. Její obhajoba Ukrajiny z ní dělá údajně nepřítele ruského kolektivu, který si stojí za tím, že Ukrajina jde sůj co stůj proti ruské menšině.
    Situace se dostala do toho bodu, že vláda zde začala prodávat dluhopisy na vyzbrojení ukrajinské armády. Dluhopisy se prodávají, tuším za 1 000 hřiven, což odpovídá necelým dvěma tisícům korun.
    Dění zde na Ukrajině se určitě nedá nazvat neoblíbeností ruské menšny, neoblíbená tady je pouze politika Kremlu. A to, co Rusko nyní vyvádí, bude stát patrně narušení dlouhého přátelství Ruska s Ukrajinou.