Parník Evropa se potápí, hudba hraje dál

Alespoň si to myslím. Inu, internet je skvělá studnice, v níž se zmítají různé – někdy naprosto odlišné – názory. A díky pánu Bohu za to. Nedávno jsem na svých stránkách psal (odkaz v profilu) o touze zůstat členem EU.

Teď trochu k věci – k Evropské unii. Ano, není dokonalá, možná není ani dobrá, přiznávám. Nedělejte ze mě fanouška modré vlaječky se žlutými hvězdičkami, protože se snažím být za všech okolností kritický. Unie samotná staví na hodnotách, které já osobně považuji za důležité – svoboda pohybu, diskuse, společný směr. U prvního mi dají snad i kritici EU a zastánci odchodu z ní za pravdu – i když, v posledních letech co se děje, možná ne. U diskuse budou všichni namítat, že my jen posloucháme diktáty EU. A finále – společný směr – o tom se dá polemizovat a leccos se k tomu dá namítat.

Na západě se evropské společenství často považuje za garanta míru – v EU se už skutečně nějaký pátek neválčí – buďme za to rádi. V České republice lidé mnohdy vidí EU za zdroj dotačních toků plujících do různých sfér. Zatím jsme pořád v zisku, co se týče příjmů a výdajů mezi námi a zbytkem Evropy. Až dotační kohoutky přiškrtí přítok peněž a my budeme více plátci než příjemci, euroskeptiků nejspíš přibyde a ve vzduchu bude dost možná cítit referendum o vystoupení.

Ač si myslím, že EU by se měla v řadě věcí naprosto překopat – zkrátka není možné vytvořit jeden superstát, který by do pěti minut pohřbil pomyšlení na rozdíly mezi jednotlivými národy. To prostě nejde a tímto cesta nepovede. Pokud Evropa shání odpůrce a chce je mobilizovat, pak by měla pokračovat v choutkách o ještě hlubší integraci, měla by státům vnucovat nic neřešící kvóty a měla by je bombardovat přísnými směrnicemi. Já doufám, že v této divoké jízdě Brusel ubere plyn. Rozdrolená Evropa prospívá maximálně tak Putinovskému Rusku, jež se od dob studené války přílišně nezměnilo a jelikož se tam odstraňují vážnější oponenti, tak ani v nejbližších nedělích nezmění.

Je celkem skandální, že čeští politici tak moc preferující setrvání v EU nedokáží svému národu srozumitelně vysvětlit výhody tohoto členství – a možná i ochraně demokracie jako takové, byť třeba není tím nejlepším, co člověk vymyslel, jak už jsem taky psal jinde. Česká republika zahájí tzv. czexit – mnozí z nás o něm vážně sní, ale je to v našem zájmu? Velká Británie zaznamenala po ohlášení záměru vystoupit růst inflace – a to se jedná o podstatně větší, vlastně jednu ze špiček ekonomik světa, jak by asi síla české měny reagovala v případě tak malého hospodářství? Navíc jsme členy rozhodných orgánů EU, máme tedy možnost prosazovat své zájmy v EU – že to moc neumíme, není problém EU. Po vystoupení z EU bychom o možnost v ní něco ovlivnit přišli definitivně. Další problémy by mohly vzkvétat v mezinárodní diplomacii – do budoucna bychom často museli jednat my s EU. A co bychom chtěli EU nabídnout, aby i ona nabídla něco nám? Bez pochyby budeme chtít obchodovat, protože to je náš chléb. Bojím se, že jakékoliv obchody s EU by pro nás byly v budoucnu krajně nevýhodné a to by pro ekonomiku České republiky – zcela závislé na exportu – mohlo být velmi kritické. Doteď máme k dispozici celoevropský trh, do kterého můžeme takřka bez omezení dovážet naše zboží i služby.

Pokud se bude Evropa štěpit, budou slavit maximálně tak v Moskvě… Unie se musí reformovat a měnit, aby měla podporu svých občanů – pro ty přece existuje – ne se řítit k nezvratnému ponoru, ze kterého už by nemusela vyplavat…