Přispět či nepřispět? Charita či podvoníci?

                Určitě se Vám již stalo, že Vás na ulici zastavil nějaký človíček a prosil o příspěvek na tu a tu organizaci. Možná jste i přispěli, ale pak Vám něco na tom nehrálo… Třeba jako mně. Už přemýšlím, že nikdy peníze z ruky nedám.

                Tak si jeden páteční večer sedím s kamarády v hospodě. Bavíme se, popíjíme pivko, prostě se chceme pobavit o uplynulém týdnu a vypnout z každodenního stereotypu, když začal ten víkend. Krásnou pohodu na chvíli naruší pán, který přijde a každému na stůl položí cedulku s krátkým textem: „Nejsme žebráci, ale členové svazu hluchoněmých Slůně.“ Na stůl položil i mini taštičku s hračkou, za kterou chtěl 70 korun. Samozřejmě po dobu své krátké návštěvy neřekl ani slovo.

                Nikdo v hospodě pánovi nepřispěl, jen já. Rozhodl jsem se, neboť sám jsem členem Moravskoslezského spolku na ochranu zvířat a vím, jak je těžké získávat peníze pro takové účely, že udělám dobrý skutek a přispěji. Vytáhl jsem tedy peněženku a z ní dvě stovky. Pán mi vrátil stovku a gestem se mě zeptal, zda mám zájem o těch zbylých třicet korun. Byl jsem celkem překvapený tímto dotazem, neboť se jedná o slušnost, tak jsem kývl, že ne. Pán mi nechal hračku na stole a rychle odešel. Hospodský, který nekontroloval „plac“ jen pár minut, si jeho návštěvy nevšiml. Byl jsem tak "hodný," že mi po zaplacení mé útraty zbylo v peněžence jen čtrnáct korun.

                Kamarád, co seděl se mnou u stolu, říkal, že na cedulce, kterou pán položil na stůl, byla pravopisná chyba. Když jsem si jí chtěl přečíst znovu (myslel jsem, že ji kamarád má u sebe), říkal, že pán si jí vzal. Samozřejmě jsem sklidil lítostivé ovace všech lidí v hospodě, že jsem se nechal tak důvěřivě obrat o sto korun. První, co jsem odpověděl, bylo, že to je otázka svědomí toho neznámého muže. Měl jsem v úmyslu ten klub najít na internetu, ale samozřejmě jsem neuspěl. Jeden jsem našel, ale byl z druhého konce republiky a na stránkách byly reklamy na rychlé půjčky… Asi jsem opravdu naletěl – v pátek večer jít do hospody a takto vybrat peníze a ještě rychle zmizet… Hračka, kterou mi prodal, ani není slůně, ale nějaká panenka.

                Bohužel se něco podobného stalo mé přítelkyni v Kyjevě pár týdnů zpátky, kdy jsem se zase usmíval já jí. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

                Každopádně jak jsem doteď docela ochotně kupoval perníčky od lidí s průkazkami na ulici, rozhodl jsem se, že již tak snadno z podezření podvodu v hospodě přispívat nebudu. Ano, jen toho pána podezřívám. Na přístup podvodníků doplatí ti seriózní. Pokud budu chtít přispět, budu to dělat převodem na renomované organizace. Ale co už, podobnou hloupost jistě ještě zopakuji. Osobně ale přispívám na organizace ochraňující práva zvířat a zvířecí útulky. Nepatřím do skupiny lidí, kteří se vymlouvají na strach z podvodníků, aby neupustili nějakou korunku na dobrý účel.