Neztrácet naději

            Nevím, jestli je to dobou, ale čím dál tím více lidí si stěžuje na život, jaký žijí. Ve velké míře se může jednat o lidi nešťastné a možná postižené špatným osudem, kdy si věci okolo sebe představovali poněkud jinak. V čem tkví neštěstí? Co udělat, abychom se takzvaně zvedli a šli dál? Vždy je to v hlavě. Právě tam tiká spouštěč všeho.

            Každý z nás je svým způsobem silný jedinec, jehož emociální pochody ovlivňují lidé kolem něj. Schválně, pokud Vás potkám na ulici, jako cizí člověk se na Vás usměji a řeknu něco lichotivého, třeba že máte pěkný účes a sálá z Vás něco příjemného, určitě se budete cítit polichoceni. Když ale kolem Vás půjdu a řeknu, že jste ošklivý člověk - dodám k tomu, že jste tlustý nebo hubený, možná mi jednu vrazíte, ale taky Vás tímto zasáhnu, zvláště, pokud už Vám někdo něco podobného řekl. Co Vám řeknu na ulici, ale ve skutečnosti ani nemusí být pravda. Vy se budete cítit hrozně, protože někdo Vám už něco podobného řekl a já zasáhl už zraněnou část Vaší sebedůvěry.

            Sebedůvěra je něco, co je jako volant v autě, určuje, kterým směrem se vydáme. Někteří lidé mají sebedůvěru velmi nízkou, pak jsou zranitelní pouhým slovem. Další lidé svou sebedůvěrou doslova překypují, a každá pozitivní věc jim jejich ego zvyšuje a pro mě osobně jsou jakou pochodující Hrnečku vař. Nějaký čas jsem měl problém s tím, abych si věřil. Poté zemřel můj nejlepší kamarád, člen rodiny, což byl poslední zásah. Viděl jsem kolem sebe jen špatné věci, cítil jsem křivdu. Někdo mi řekl něco tam, někdo mi ublížil tady. Trvalo hodně dlouho, než se všechno změnilo. Uvědomil jsem si ale, že se ve mě vytvořil jakýsi filtr, jež ke mne propouštěl špatné věci, a dobré zadržel. Takový filtr v životě nemusí být špatný, pomáhá nám vnímat dobro a zlo. Zároveň však není správné jej používat jen na jeden druh emocí. Život je velká horská dráha, do které jsme nastoupili, když jsme se poprvé podívali na svět vlastníma očima. Naší rodiče si nás poprvé pochovali a od té doby nás touto podivnou atrakcí - životem provází, dokud nebudeme schopni v jízdě sami pokračovat. Dar, který jsme dostali - právo na život, nám připraví hodně krušných chvilek, které nám nepřinesou chuť v něm pokračovat. Když se nedaří a je Vám mizerně, každý Vám řekne Bojuj! Ale jak?

            Ve skutečnosti Vy ani já nejsme výjimeční tím, co se kolem nás děje. Jsme výjímeční tím, jak se zachováme. Co řekneme, co uděláme nebo neuděláme, z nás dělá originální jedince. Lidé, kteří jsou pro Vás blízcí a Vy pro ně, jsou na Vás bezpochyby velice vlivní. Problémem je, že do této skupiny lidí řadíme i Ty, kteří nám chtějí z nějakého důvodu ublížit. Oni nám potom něco špatného řeknou, my si to vezmeme osobně a problém je na světě. Jak bude přidávat negativních slov na Vaší osobu, stává se problém teprve malérem a my jsme už hodně zraněni. To je velice špatně. Kolem nás existuje spousta závisti a lidí, kteří sledují jen své zájmy. Dobře pak vědí, že dobře mířené slovo je zbraň, kterou mohou využít proti Vám. Nemám úplně v lásce splachovací lidi, pro které neznamená Vaše kritika nic, neboť někdy je kritika oprávněná a myšlená tak, aby dotyčnému pomohla. I dítě kritizujete za jeho výsledky ve škole, to proto, abyste mu vymezili dobré předpoklady a vytáhli z něj to nejlepší. Být splachovací ale musíte být i Vy, v něčem. Lidé kolem Vás nemusí mít rádi - důvody Vám však nejsou známé, ale Vás to stejně raní. Stáváte se buď rázným člověkem, který se hádá s každým a kvůli všemu, nebo se uzavíráte do sebe, protože si říkáte, co když ten člověk má v něčem pravdu? Stop! Tímhle směrem nesmíte pokračovat.

            Jak jsem na začátku přirovnal sebedůvěru k volantu v autě, tak teď se do toho auta vraťme v našich představách a dupněme na brzdu dřív, než se nabouráme a ublížíme si. Položte si ruku na srdce a zeptejte se sami sebe - můj soused, šéf, kolega mě nemá rád, ale co s tím? Skutečně mě jeho názor musí ovlivnit? Ve skutečnosti názor většiny lidí kolem Vás není tím, který by měl určovat, jak budete žít. Člověk, který Vás nezná, nemá ve skutečnosti právo na to, aby Vás soudil. Je spíš troufalé, pokud si takové právo přivlastňuje. Izolujte tyto názory a zadržte je v daném filtru.

            Zeptejte se, upřímně kamaráda, kamarádky nebo rodiny, co je na vás špatně a co naopak dobře. Pokud s nimi mluvíte upřímně, bude i jejich názor upřímný a hlavně Vám jej řeknou, aby Vám pomohli, ne zranili nebo s Vámi manipulovali.

            Vždy je pro co žít, vždy je důvod pokračovat. A lidé, jež Vás milují, Vám v tom pomůžou. Pokud je tato harmonie oboustranná, pak Vás čeká ještě mnoho radosti.