Naše politika má ještě nějaké mouchy (Satira)

Není to dávno, kdy jsme volili naše zástupce do Poslanecké sněmovny. Pro některé politické strany to byl palčivý výsledek – mnoho nových subjektů na politické scéně. Ostatně jen důkaz toho, že lidé byli a jsou politikou otráveni, proto do Parlamentu přivedli nové tváře. Pamatuji si komentáře ODS a ČSSD, kteří z nových lidí neměli radost. Opět se řeší skandály, předražené zakázky a další politické divadlo našich představitelů. Poslední vláda toho nechala spoustu. Proto Vám nafouknu další řádky ironií. Jelikož jsem byl u voleb, můžu si dovolit kritizovat. Plakat však nebudu, místo toho se tomu pokusím zasmát, když už tohle divadlo stojí takový peníz.

                Tomio Okamura řekl, že Ministerstvo pro lidská práva je zbytečná instituce. Je to pravda? Rozhodně ne! Naopak je ministerstev nedostatek a zájemců na jakýkoliv úřad nadbytek. Proto si myslím, že by nebylo na škodu zvažovat založení dalších ministerstev. Například Václav Klaus by mohl vládnout na Ministerstvu pro druhou šanci. Na postu ministra pro zdravý a vytrvalý spánek bych si představoval Karla Schwarzenberga. Dále bych založil něco jako Ministerstvo pro „čest, práce a rodina,“ které by zcela jistě vedl Petr Nečas. Hádejte, kdo by mu dělal asistenta – samozřejmě asistentku.

                Tak jsem četl, že na Ministerstvu financí bylo při auditu nalezeno více tiskáren, než tam pracuje zaměstnanců. Přemýšlel jsem, k čemu je tam mohli mít. Já si nemyslím, že to byl výsledek špatného hospodaření. Buď to nějací zaměstnanci byli schovaní a nebyli započítáni, případně pan ex-ministr Kalousek pracoval za více lidí a tím přirozeně potřeboval více vybavení (u takového pracanta by to bylo možné) nebo ty tiskárny zkrátka byly potřeba k jiným účelům. Je možné, že si na ministerstvu tiskli portréty Českých občanů. Pokud tam nebyl nalezen toaletní papír, pak víme, k čemu se vytisknuté materiály používaly.

                Před volbami měla Sociální demokracie na reklamních plakátech svého předsedu Bohuslava Sobotku, který měl výstižné motto: „od mládí makám v parlamentu.“ No, nevím, zda se tím může někdo chlubit. Při takových rčeních si někdy říkám, co budou lidé s nulovými zkušenostmi z běžného života, kdy člověk musí vykazovat nějaké výsledky a nést zodpovědnost za špatné výsledky i za riziko vyhazovu a hledání nového zaměstnání, dělat po odchodu z politiky? Občané nemají možnost změnit „politickou barvu“ a přestoupit. Ne každý si může vybírat odvětví, kterým dobře rozumí jako třeba pan Kalousek, jež může podnikat například v prodeji padáků, věnovat se mládeži či radit lidem, jak vyjít s penězi. Jiří Dolejš se dá pravděpodobně na dráhu hazardu a výherních automatů, které chtěl za drobný úplatek (dar, který nestojí za řeč) prosazovat. Alexander Vondra již chystá svou kariéru producenta hudebních festivalů. Se „svou“ firmou ProMoPro jistě nebude žádné béčko na trhu. Potřebný kapitál prý už mají.

                Co bude dělat takový Pavel Bém? V jeho případě mu vůbec nezávidím, neboť bude mít ještě hodně těžké opět se nespálit ve špatných kamarádech. Párkrát si přátelsky zatelefonoval s Romanem Janouškem a rázem zjistí, že to je Pražský kmotr. A on mu tak věřil. Ten se z toho zklamání doteď nedostal.

                Rozhodně nechápu, proč si média tak vychutnávají Petra Nečase. Jeho kauza je zcela nafouknutá a nepravdivá. On řekl, že je nevinný a tak to prostě musí být. V naší politice jak politik něco řekne, tak je to zkrátka pravda. Nepochybuji o tom, že by se v případě přečinu proti zákonu sami politici přiznali.

                Informace mám z přehledu o politické scéně v zemi. Alespoň mi politici nemohou vyčítat, že se nezajímám o politiku. Někdy je však asi lepší nevědět.