Mistrovství světa v ledním hokeji v Běloruském Minsku skončilo. S odstupem času je na místě, abychom všichni zhodnotili vystoupení Českého týmu. Ačkoliv nejsem zastáncem toho, že čtvrtfinále dělí úspěšné od neúspěšných, vzhledem k tomu že Český tým je zvyklý hrát o medaile. Logicky by tedy úspěchem měl znamenat jakýkoliv cenný kov. Ve čtvrtfinále jsme vyřadili Spojené státy, ale poté následovaly dvě prohry a čtvrté místo. Když se podívám na soupisku našich, myslím si, že čtvrté místo je rozhodně úspěch. Na MS se podívalo hned sedm hráčů ročníku 1990 a mladších, což je docela unikát. Mnoho hráčů hrálo na MS vůbec poprvé. Shrňme si, kde byly problémy.
Mizerná produktivita
36:19 – to je čas, kdy Ondřej Němec skóroval na 4:1 proti Američanům. Od té doby jsme se dva zápasy netrefili. Naprázdno jsme vyšli proti Finům, i proti Švédům. Bohužel to nebyla smůla, ani prokletí obří arény, kde se naši přesouvali po čtvrtfinále. Růžičkův tým měl dlouhodobé problémy už ve skupině střílet góly. Ačkoliv naši na turnaji vysílali s Rusy a Švédy největší počet střel, proměnit jsme jich dokázali jen v 7,29%, což z nás dělá třetí nejhůře produktivní tým šampionátu. Šance naši neproměňovali ani v přesilovkách, ačkoliv jsme jich odehráli po Rusech a Kanaďanech nejvíce. Na rozdíl od sborné jsme v nich „excelovali“ jen na 17,39%, a obsadili jsme v nich až jedenácté místo. Při představě, že přesilové hry rozhodují v moderním hokeji zápasy, je celkem zázrak, že s touto bilancí jsme prošli mezi nejlepší čtyři týmy na světě.
Kde jsme byli alespoň lehce v průměru, byly oslabení. Český tým byl třetí nejtrestanější na turnaji (po Lotyšsku a Finsku). Vybrali jsme si 127 minut v oslabení, ve kterých jsme ubránili soupeře v 80,85%, za což se řadíme na sedmé místo, takže ani v tom žádná sláva.
Diváci byli na naší straně
Podle oficiálních statistik IIHF na nás chodilo v průměru 8 303 diváků na zápas (10. místo). Je ale třeba říci, že jsme osm z deseti zápasů odehráli v hale Čižovka, která má oproti větší Minsk Aréně kapacitu jen 9 600 lidí (Minsk Aréna 15 000). Když se podíváme jen na naší skupinu, jsme po Švédech nejnavštěvovanější. Asi není třeba dodat, že „Čechija“ jsme slyšeli od Bělorusů velmi často.
Hra byla pohledná
Až na některé zápasy si myslím, že na Českou hru se dalo dívat. Bavil mne především Jaromír Jágr a Ondřej Němec. Důvod, proč jsme nezískávali více bodů, byla špatná produktivita.
V posledních letech jsme byli také zvyklí na aspekt, že jsme začínali s papírově slabšími týmy, kdež to ti silnější nás čekali až ke konci skupiny. Letos tomu bylo přesně obráceně. Češi předvedli srdnaté výkony pro Slovákům hned na úvod a pokračovalo to i se Švédy a Kanadou. Poté jsme se hodně trápili zejména proti Dánsku a Norsku. Zápas s Itálií moc nepočítám, neboť naši odehráli zápas s virózou a „chabý“ výkon byl teda na místě. Nutnost získat tři body byla však splněna.
Konec legendární „68“
Osobně velice nechápu nemístnou kritiku některých lidí adresovanou na Jaromíra Jágra. Nebudu opakovat jeho úspěchy v hokejové kariéře, nebudu opakovat ani to, co udělal pro Český hokej. V průměru Jaromír strávil na ledě 16 minut a 17 sekund a byl nejproduktivnější Český hráč na turnaji (4 góly a 4 asistence). Šrám na osobních statistikách dělá jen poměr +/- (-2), což znamená, že byl na ledě i při inkasovaných gólech.
Jedna věc jsou statistiky, druhá je jeho pobyt na ledě. Ke konci kouzelníka s číslem 68 se ještě určitě vrátím. Myslím si, ale že na Jágrovi bylo patrné, že mnoho akcí strhává na sebe, což jsme od něj očekávali. Pomáhal mladým hráčům a vytvářel obraz Českého týmu. Jeho přesilovky byly soupeřům velmi nepříjemné, a ačkoliv tvrdí, že velké kluziště je pro něj jiným sportem, bylo vidět, že jeho styl nabrání a odstrčení hráčů rameny pomáhalo rozehrát nebezpečné útoky Čechů. Ve 42 letech patřil mezi nadprůměr hráčů, které MS v Bělorusku nabídlo.
Zdá se však, že už mu věčná kritika pomáhala podstatným způsobem měnit své rozhodnutí.
Osobně doufám, že se Jágr za rok (v případě jeho neúspěchu New Jersey) objeví na MS v Praze a Ostravě.
Hodnocení
Být čtvrtý nejlepší na světě není vůbec špatné. Můžeme být velmi rádi, že hráči jako Němec, Hertl, Kindl a Sobotka se ukázali jako budoucí hvězdy Českého týmu. Pro ně jen špatné, že z turnaje v Minsku si na zeď pověsí maximálně tak plakát. Předvedená hra byla poutavá.
Mnozí fandové kritizují, když tým je starý a měl by se omladit. Teď jsem zvědavý, jak se bude kritizovat tento turnaj. Předvádíme, že generační obměna týmu je možná, ale jako u všech týmů si to žádá nějaký čas. Čtvrté místo tak hodnotím jakou slibné a bramborová medaile by se klukům hodila…
