Bojím se mladé generace

                Násilné hry na počítači, televize plná agrese, nezletilí jsou opilí v parcích. To už není žádná rarita ale tvrdá realita. Všichni v mladém věku vybočovali z výchovy, ale byly to jen „skraty“ nebo recese proti výchově, které však nebyly stálé.

                Ačkoliv jsem sám mladý člověk, nestačím se někdy divit tomu, co dělají děti, když jsou pohromadě a jejich rodiče o tom ani nevědí. Sprostá mluva už není ničím výjimečná, ale návštěvy hospod či kouření cigaret na veřejnosti už pro mladé není vůbec žádný problém. Neúcta ke starším a netolerance slabších mě vždy dovádí k touze ty jedince, jak se říká, „propleskat.“

                Otázka je, proč tomu tak je. Asi ty důvody známe všichni. Podepsal se na nás jistý režim, který je tak zaběhlý, až nás nechává zapomínat na hodnoty, které jsou důležité. Rodiče chodí do práce a na své ratolesti mnohdy nemají ani čas. Když si ho najdou, asi jej promrhají, nebo nevím, co tak zásadního se děje, neboť si přiznejme sami – kolik rodičů má dobrý vztah se svými dětmi? Kolik dětí se svým rodičům svěřuje? Kde je vina? Na straně rodiče nebo na době? Každopádně to ale, zase můj názor, není chyba dítěte. Děti jen žijí ve společnosti, kterou jsme jim vybudovali a s nadějí lepších zítřků, budujeme stále.

                Pohádkový režisér Zdeněk Troška řekl, že dnešní filmy jsou plné násilí. S tím souhlasím. Pusťme si prakticky jakýkoliv seriál, všude se řeší násilí a hledají se pachatelé. Počítačové hry asi nemá smysl moc komentovat. Sklony k agresi mají dnes zcela běžně i videoklipy. A bohužel, doba tomu „přikuřuje“ a bude hůř. Jak si zasejeme, tak si i sklidíme. Děti se dnes stávají dospělými trochu dříve, ale v případě nějakých problémů se hájí tím, že jsou vlastně ještě děti? Schopnost se vyhnout zodpovědnosti a ukázat se před svými vrstevníky se stalo imagem naší doby.

                Nevím, v jakém poměru „samovýchova“ platí ve srovnání holky vs kluci, protože holky budou vždy vyspělejší a poznají své cíle dříve než my, pánové. Docela smutným obrazem je i doklad toho, kolik mladých lidí opravdu chce studovat pro to, aby skutečně nabyli nové znalosti před touhou vydělávat hodně peněz nebo snad prodloužit si studentský život. Kolik mladých lidí drží v dnešní době na ulici v rukou knížku? Kolik mladých se dnes zajímá o skutečně umění a historii?

                Možná nepodstatné téma, ale jedno je jisté – tahle a další a další generace jednou bude řídit náš stát i společnost. Zdá se, že bychom si měli držet klobouky, protože pojedeme z kopce…