Představte si, že za vámi přijde člověk a udělá vám skvělou nabídku. Budete mi každý měsíc odevzdávat část svých příjmů a já potom budu dbát o vaše blaho a budu vám radit co si máte koupit a i to zaplatím. Tady stačí vyplnit formulář a peníze vám přijdou na účet. Plánuji, že tuto svou službu nabídnu všem 27 rodinám v tomto domě. Než ho stačíte vykopnout, ještě si všimnete, že se jmenuje Eduard Urban.
To co zní v příkladu s rodinou jako totální blbost, je dnes v Rámci EU standard. Obec potřebuje novou silnici, zaplatí se z fondů EU. Jak úžasné. V nedávné televizní debatě jsem slyšel hejtmana Michala Haška říct, že pracovní síla, která bude evidovat vrácené nemocenské poplatky, nebude nic stát, neboť mají peníze z EU na vytvoření pracovního místa.
Sama EU nic nevytváří, takže veškeré finance jsou z členských států. Vezmeme-li to do důsledku. My (členské země) odevzdáme své peníze EU a pak si o ty peníze (snížené o náklady) žádáme zpět. Jenže EU nám ještě navíc určí, jak ty peníze můžeme použít. Naši politici sice jásají, že jsme vybrali víc, než jsme do EU vložili. Ale mě to dobré nepřijde. Nechci žít na úkor Němců, Angličanů, ....
Větším problémem je, že člověk, který posuzuje projekty, často nezná další souvislosti a nemůže se rozhodnout úplně správně ani kdyby to byl nejlepší a nejspravedlivější posuzovač projektů na světě, protože prostě nemá dost informací o projektu v místě, které nezná a nikdy ho neuvidí. V obci, kde jsem bydlel se tedy stalo, že se opravila silnice po povodních, aby se za dva roky pod ní udělala kanalizace. Dneska je tam sice kanalizace, ale silnice je opravená jen provizorně. Samozřejmě, každý starosta by to udělal opačně, ale peníze z EU byly přesně určené. Za stejné peníze jsme mohli mít obojí.
Přitom by stačilo jednoduché pravidlo. Rozhodnout na nejnižší možné úrovni. V praxi by to znamenalo, že starosta by rozhodnul, kterou silnici opraví ve své obci. Krajští zastupitelé, by řešili problémy s dopravní obslužností kraje, parlament projekty na úrovni státu, .... EU by potom řešila problémy s elektrickými rozvody a plynovodem, mezistátními vlakovými spoji nebo vesmírný program.
Celý tento koncept má několik výhod. Rozhodování je co nejblíže lidem. Za silnici zodpovídá starosta a né EU. Lidé co rozhodují, mají lepší informace, protože jsou k problému blíž. Navíc v různých místech mohou být výhodná různá řešení, což centrální řízení nikdy nedokáže efektivně zohlednit.
Mrzí mě, že dnes se EU snaží centralizovat i tu moc, která jí až tak moc nepřísluší. Její role by měla být jiná a taky důstojnější než se starat o fekálie v kdejaké Lhotě.
