Zápasy robotů aneb Je libo labyrint nebo sumo?

Technický pokrok jde raketově dopředu, a tak už nás asi nepřekvapí zpráva o novém japonském robotickém domácím mazlíčkovi. Zbytečnost, řekne si asi většina z nás. Ale s roboty může být zábava, která je zároveň i poučná. Že jste ještě neslyšeli o RobotChallenge, soutěži amatérských robotů, která se koná i u nás? A ještě jste si nesestavili vlastního robota? Je to záležitost několika minut…

Aréna pro roboty sumo.

Na stránkách RobotChallenge se můžete dočíst jak o robotím sumo, tak o slalomech nebo závodech ve sbírání puků. Všichni roboti pracují zcela samostatně, bez dálkového ovládání. V sumu je cílem vytlačit soupeře z černého ringu ohraničeného bílou čarou. Existují tři kategorie dle váhy - 3 kg, 500 g a 100 g. Minulou sobotu se soupeřící roboti pod vedením Mirka Máchy předvedli na SciFaConu v Základní škole Květnového vítězství v Praze.

Mirek Mácha a jeho tým zvítězili v předešlém ročníku s robotem prostřední kategorie. Dlouho se urputně snažili vytvořit toho nejchytřejšího, nejrychlejšího a nejsilnějšího robota, až se zdálo, že se jim to podařilo. Aby ho otestovali, postavili pro něj narychlo ještě o něco horšího soupeře. Ale co se nestalo - méně dokonalý robot vyhrával! První skóre bylo 10:0 pro něj... potom 6:4, ale pořád to nebylo ono. A pak je napadlo - proč nepostavit robota s prominutím úplně blbého a navíc nepojízdného? Může se to zdát jako šílenost. Ale robotek s otočným ramenem, připomínajícím „baseballovou pálku v malém" dobře přilehl k podložce, aniž by porušil pravidla (nejsou povoleny přísavky, lepidlo ani nic podobného), a když se ho soupeř snažil vytlačit z ringu, on jen pořád dokola točil svým ramenem, až ho vyhodil ven.

Porota trochu zrozpačitěla, nicméně podle pravidel vyhrál.

Dalším typem soutěže je slalom, rozdělen na takzvaný paralelní a náročný. Liší se v tom, že v paralelním slalomu má robot za úkol jen sledovat dráhu vytyčenou černou či bílou linií a projet ji v co nejrychlejším čase, zatímco v náročném jsou na trase postaveny překážky, jimž se musí vyhnout a vrátit se na čáru, a linie je místy přerušována.

Velmi zábavnou disciplínou jsou i labyrinty, kde musí robot najít cestu ven, nebo naopak dorazit do jeho středu. Někteří v nich zmateně „pobíhají" celé dlouhé minuty, ale existují i tací, kteří ho projedou jako blesk, div že neprorazí stěny.

Jestli si chcete postavit vlastního primitivního robota, není nic jednoduššího. Vezměte hlavičku od zubního kartáčku, na stranu bez štětinek přilepte malý motorek, třeba z mobilu, kde má vyvolávat vibrace, a drátkem a lepicí páskou k němu připojte malou baterii z hodinek. Měli byste dávat pozor jen na to, aby byl strojek správně vyvážený, jinak se vám bude kácet na jednu stranu.

Pokud jste nepoužili vadný motorek nebo vybitou baterku, měl by ten celý robot-kartáček vibrovat, a když ho postavíte na zem, začne se tam bláznivě točit a popojíždět. Nemůžete ho sice ovládat a nemá pražádnou inteligenci, ale je s ním zábava a může posloužit i jako určitý masážní prostředek, když ho necháte pobíhat třeba po dlani...

Jestli vás roboti zaujali, můžete se jet podívat na RobotChallenge 5. a 6. dubna do Vídně nebo na závod Robotour, který se v minulých letech konal na podzim v pražské Stromovce a měl by se tam uskutečnit i letos.

Tak neváhejte a přihlaste tam časem třeba i vlastního!

Tento článek si budete moci brzy přečíst i na stránkách www.agenturasan.com.