Není sleva zadarmo!

Začalo to vlastně docela nevinně. Naše rodina získala slevu na deset procent z veškerého nákupu v nejmenovaném hypermarketu, kterou jsme měli uplatnit do příštího víkendu. Proč promrhat takovou příležitost? Deset procent! A tak jsme vyjeli. Mohla jsem to tušit dřív. Když jsem zpozorovala první příznaky, bylo už pozdě. Říká se tomu „nákupní horečka těžkého stupně“.

Oběti zákeřné nemoci - nákupní horečky, zatím nevyléčitelné. Jen málokdo je proti ní imunní. Je to epidemie!flickr.com

Nejprve se projevila u táty, když začal pokukovat po „zlevněné" televizi a shánět se po „věcech, které nutně potřebujeme".

V životě by mě bylo nenapadlo, že toho potřebujeme tolik: padesát žárovek, desítky cereálních tyčinek, pět rodinných balení müsli, dvě maxi-bonboniéry, dvojici fotbalových míčů, čtyři kuchyňská prkénka, dvanáct zubních past, čaje keňský, marocký a z lýčí (uznávám - to byla moje práce...), osm šamponů, čtyři zvýhodněná balení kapesníků, sedm vaniček mletého masa určeného k okamžité spotřebě, prodlužovací kabely, nové baterie, energetické nápoje, čokoládu s rumovou náplní, stojan na cédéčka, osvěžovače vzduchu, zaručeně roztomilého domácího mazlíčka jménem tarantule, rostlinu vinné révy a fíkovník...

Skutečný výčet by zabral několik dalších odstavců!

Nejprve jsem toužila co nejdřív nákupní středisko opustit, ale pak... Když jsem popadla nejbližší fleecovou mikinu a strčila ji do vozíku, došlo mi, že je zle. Nemoc zvaná též „slevohonec" se začala projevovat i u mne. Jasně jsem cítila, jak mé ruce sahají po dalších a dalších „nezbytnostech" a oči těkají mezi regály... Kde byl v tu chvíli mozek, to netuším.  Možná si vzal dovolenou. Každopádně jsem podlehla jako poslední člen rodiny, jelikož máma už držela v náručí „zaručeně nejlevnější" helmu pro motorkáře - proč, to nevím, jelikož žádnou motorku nemáme...

Náhle se mi rozum vrátil a já jsem se zděsila, proč dávám do vozíku už osmý stojánek na propisky. Připravila jsem se omdlít, pokud dojde k nejhoršímu. Výbavu pro řidiče kamionů jsme naštěstí minuli bez povšimnutí.

Ve frontě, táhnoucí se k dálavám pokladny, stály další oběti nákupní horečky. Nač shrbené stařence poslouží sada pro pokrývače a přenosná krabice nářadí, se lze jen dohadovat.

Fronta k mé úlevě postupovala rychle, jelikož osoby kolabující u poklady sanitky neprodleně odvážely pryč. A jak jsme dopadli my? Když byla i příručka s podivným titulem „Jak se vyhnout nákupům - pro beznadějné případy" započtena do celkové ceny, naštěstí jsem se nastala nejmladší osobou skolenou srdeční zástavou a všichni jsme se nějak dovlekli k autu.

Tam nastal další problém. Když jsme všechen nákup naskládali dovnitř, nevešel by se tam ani velmi hubený řidič, leda že by běžel vedle auta a kroutil volantem, zatímco jeho pomocníci by sbírali vypadané věci.

Jen Bůh ví, jak se nám povedlo dojet domů a dopravit tolik věcí dovnitř.

P.S. : Mimochodem, našemu novému pavoučímu miláčkovi jsme dali hezké jméno Odulka.

Tento článek již vyšel na www.agenturasan.com.