Je cosi shnilého ve státě čínském

Včera uveřejnila Česká televize reportáž o tom, že ve dvou čínských provinciích byli nalezeni novodobí otroci – lidé nalákaní na možnost výdělku, unesení, zadržovaní v barácích, pracující od pěti hodin ráno pozdě do večera, s minimem jídla a bez odpočinku. Nebyla to policie, kdo to zjistil jako první, ale zahraniční novináři. Není to však první šokující případ, o kterém slyšíme. Možná mezi tolika dalšími není ani neskandálnější. Odvrácená tvář krásné olympijské Číny.

Praktiky novodobých otrokářů byly odhaleny začátkem června, ale včera jsme mohli shlédnout záběry cihelen, kde zadržovaní lidé museli pracovat, a rozhovor s jedním z nich a s jeho matkou. Člověk si tak nějak uvědomí, že to od něj není až tak vzdálené a že pro ty lidi je to bezprostřední realita. Před necelými dvěma týdny byl jeden z „dozorců" v cihlárnách odsouzen k smrti za to, že lopatou zabil jednoho z otroků. Prý špatně pracoval.

Týden předtím v Číně popravili bývalého předsedu státního úřadu potravin a léčiv Cheng Siao-jüa za to, že vzal úplatek a pustil na trh nebezpečné a nekvalitní léky, které zavinily smrt několika lidí.

16. července jsme zase mohli vidět záběry výrobců čínských knedlíčků, kteří do svých „chutných pokrmů" přidávali použité kartony - ty tvořily 60 procent celého knedlíčku. Tak dobrou chuť.

Nedávno se objevila také zpráva o zatčení ženy, která organizovala prodej dětí. V Číně si druhé dítě může dovolit jen bohatá rodina a chudé naopak často neuživí ani jedno - tak jej prodají. Může skončit v jiné rodině, ale i jako otrok. A není to ani tak dávno, co čínská matka ubila svou dceru, protože se nedokázala naučit číst. Je to následek nejen velikého tlaku, který rodiče kladou na své děti, ale i touhy mít syna. Tamní lékaři mají nyní již zakázáno sdělovat rodičům před porodem pohlaví dítěte, není-li to nutné ze zdravotních důvodů. Probíhala totiž spousta nelegálních potratů, kdy se rodiče zbavovali holčiček. Chtěli chlapce - úspěšného pokračovatele rodu. I v důsledku toho je nyní v Číně obrovský přebytek mužů a málo žen.

Mohli bychom tak pokračovat takřka donekonečna. „Rakovinové vesnice", v nichž přes polovina obyvatel umírá na některý druh zhoubného bujení a většina se nedožije víc než padesátky. Napjaté vztahy mezi Čínou a Tibetem. Porušování lidských práv.

Čína se to vše snaží usilovně zamést pod kobereček a zahladit - v příštím roce se přece má stát hostitelkou letních olympijských her a musí vypadat dobře. Šťastná, spravedlivá, ekologická Čína.

Když její snahy změnit image povedou k důslednější kontrole zaměstnavatelů, ke snížení korupce a alespoň malému zlepšení životních podmínek pro její obyvatele, bude to chvályhodné. Jenže tomu moc nevěřím.

Do značné míry závisí vývoj Číny na zahraniční politice - především evropské a americké. Příchod politika, striktně odmítajícího veškeré omezování lidských práv a požadujícího okamžité viditelné změny, by mohl lecčím pohnout. Čína je obrovský a stále rostoucí trh. To si západní politici uvědomují a na svých požadavcích mnohdy slevují.

Ale ani Čína by se tak mohutně nerozvíjela bez styků s Evropou a Američany. Teď jde o to, kdo na koho má větší páky.

Jistěže to není tak jednoduché. V politice jde o spoustu věcí - a něco se obvykle musí obětovat, aby bylo možné zařídit něco jiného. Je to tak odjakživa. Jestli je to správné? Možná ne. Ale copak by mohlo být? Našlo by se k tomu dost „správných" lidí?

Čínský zemědělec, kterému šířící se poušť zničila poslední obdělávatelnou půdu, dceru si odvedl jakýsi zvláštní člověk z města, bratr odešel za „lepším výdělkem" do nějaké cihelny a manželka nedávno zemřela na rakovinu, pravděpodobně nemá o politických hrách ani ponětí. Možná něco zaslechl o olympiádě, ale nezajímá se o ni. Chce sám sebe uživit. To je celý jeho život. Nechce víc, jen to. Je to příliš?