Islandský mistr napětí zasáhl v Karlových Varech – a nejen tam

Vzpomínáte si ještě, jaký film vyhrál letošní karlovarský festival? Ano, byl to černý kůň soutěže, islandská psychologická krimi Severní blata (v originálním názvu Mýrin). Možná to některým z vás už něco říkalo. V tom případě jste měli správné tušení – knihy od islandského autora Arnaldura Indriðasona, počínaje Severními blaty, u nás vycházejí již několikátým rokem. A ještě nikdy nezklamaly. To platí i o zatím posledním románu, Jezeře.

Dech smrti - fascinující příběh, který jsem četla asi do dvou hodin ráno, protože jsem se zkrátka nemohla odtrhnout.

Hlavním hrdinou většiny jeho románů je reykjavícký komisař Erlendur Sveinsson. Tenhle zasmušilý padesátník v pletené vestě se svým zájmem o případy pohřešovaných vám může brzy začít připadat jako čím dál zvláštnější a záhadnější postava - zároveň ale tak obyčejná, že byste ho mohli potkat kdykoli na ulici.

Případy, které v Indriðasonových románech společně s kolegy Elínborg a Sigurdurem Ólim řeší, mají obvykle silný vztah k minulosti. Současná vražda osamělého staršího muže s počítačem plným porna může mít kořeny v téměř zapomenutých, ale pro kohosi stále živých událostech třicet let starých.

Hlavní Indriðasonova přednost spočívá v propracované psychologii postav, schopnosti zaujmout čtenáře, vtáhnout ho do děje a vyvolat v něm dojem, jako by se něco podobného právě mohlo stát o domovní blok dál. Právě tato naprostá realističnost  a uvěřitelnost je jevem, s nímž se v detektivkách - bohužel - setkáváme stále vzácněji.

Čtenář, který se těší na akční honičky a přestřelky nebo mrazivé napětí ve chvílích, kdy hlavní hrdina uniká před nebezpečným všehoschopným vrahem, se asi nedočká. Pokud ale očekává zajímavý spletitý případ, sympatické, ale nikoli neomylné postavy a exkurzi do lidských myšlenek a pocitů, bude rozhodně spokojen.

Pro Jezero platí vše, co jsem zmiňovala, dvojnásob. Aby se Erlendur dopátral původu kostry vylovené z vysychajícího jezera, jež patří muži zavražděnému na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, musí hledat mezi lidmi, kteří po válce odjeli studovat do Lipska - do města, kde mnoho z nich ztratilo nejenom iluze o dokonalém socialistickém státě.

V Jezeře můžete očekávat i několik zajímavých vedlejších zápletek. Některé z nich navazují na události započaté v předchozích knihách a stavějí Erlendurův život do nového světla, jiné se objevují poprvé a dotvářejí celkový obraz života islandského i jako takového. Postupně gradované napětí tu není takové jako v Severních blatech a následujícím Dechu smrti, ale příběh je opět fascinující a postavy stejně plastické.

A nedivte se, když vám vrah nakonec bude připadat mnohem sympatičtější než zavražděný. Koneckonců, všechny povedené románové postavy jsou taky lidé.

Filmová Severní blata (Mýrin):

Režie: Baltasar Kormákur

Představitel hlavní role: Ingvar Eggert Sigurðsson

Hodnocení diváků z databáze na csfd.cz: 82%

Můj názor: Ve Varech jsem bohužel nebyla, takže jen doufám, že se filmu někdy dočkám buď v našich kinech, nebo v televizi. Ohlasy jsou výborné, takže to vypadá, že si režisér s knižní látkou poradil bez větších problémů.

Dílo Arnaldura Indriðasona (zdroj - Wikipedia.cz):

• Synir Duftsins. 1997
• Dauðarósir. 1998
• Napóleonsskjölin. 1999
• Mýrin. 2000 (česky: Severní blata 2004)
• Grafarþögn. 2001 (česky: Dech smrti 2004)
• Röddin. 2002 (česky: Hlas 2005)
• Bettý. 2003 (česky: Smrtící intriky 2006) - pozn.: Toto je jediná z česky vydaných knih, kde jako hlavní postava nevystupuje Erlendur Sveinsson - i když tam o něm padne malá zmínka...
• Kleifarvatn. 2004 (česky: Jezero 2007)
• Vetrarborgin. 2005
• Konungsbók. 2006

Poznámka: Zvláštní písmeno ð v autorově příjmení se vyslovuje přibližně jako „th", i když někdy se přepisuje jednoduše jako „d".