Stát není firma

Velmi často se setkávám s tezí, že stát je firma a měl by tedy být stejně řízen. Když se přeci firmě nedaří a prodělává, musí podnikat určité kroky. Například sníží počet zaměstnanců, sebere odměny nebo sníží mzdy. Má nebo snad dokonce může takto postupovat i stát ? Podle mého názoru nemůže.

Když firma propustí své zaměstnance (třeba pana Svobodu) a dosáhne dohody o ukončení pracovní ho poměru, má klid a nemusí trable svého bývalého zaměstnance řešit. Firmu nezajímá, že pan Svoboda už nebude chodit na pivo k panu Dvořákovi, nebude nakupovat denně čerstvé pečivo u paní Novotné nebo se už nikdy nenechá ostříhat u slečny Jany. Pokud jde o jednoho zaměstnance, nemusí to řešit ani výše zmínění lidé. Pokud jde ovšem o hromadné propouštění či plošné snižování platů, měli by začít být na pozoru.  Stát musí přemýšlet jinak, vláda musí zvažovat důsledky svého jednání a analyzovat, zda plánovaná úspora nebude nakonec ještě dokonce ztrátou.

Každá reformní rovnice má sice dvě strany, ale nemá jen náklady a výnosy.  Nelze si představovat, že škrtneme číslo na jedné straně a objeví se nám na druhé. O čemž se ostatně přesvědčil ministr Kalousek, když ztráta z výběru daní prakticky kopírovala výnos z desetiprocentního snížení mezd státních zaměstnanců. Mě se zase nedávno snažil přesvědčit jeden diskutující, že když bychom škrtli na důchodech a sociálních výdajích 150 miliard, umořili bychom tím 150 miliard ze schodku, respektive z dluhu. Když by to takto fungovalo, zajímalo by mě, co s těmi prostředky vlastně důchodci a lidé pobírající dávky dělají. Splachují na toaletě? Vážně? Kam se ty peníze ztrácí?

Stát si navíc nemůže dovolit nechat lidi být. Pokud nezvládne prevenci a nemá silný sociální stát jako např. Dánsko nebo Norsko, jenž efektivně pomáhá občanům v návratu do pracovního procesu, musí financovat represi. Musí řešit sociální nepokoje, nárůst kriminality. Musí zvyšovat výdaje na bezpečnost, stavět vězení nebo podporovat soukromý vězeňský obchod jako v USA. Tak jako tak musí svými prostředky zajišťovat stabilitu a klid v zemi.

V jiných případech, kdy by si stát naopak mohl od firem vzít příklad a chovat se tržně, nečiní tak. Uvedu příklad. Ministr Kalousek chtěl zvýšit výnos spotřební daně z nafty. Nápad jistě dobrý, ale výsledek? Kalousek zvýšil spotřební daň tak moc, že všechna nákladní auta, která křižují naši zem jako o závod, tankují všude, jen ne u nás. A mohl bych pokračovat. Plánuje se zvýšení DPH až na 20%. Pokud bychom byli uzavřenou ekonomikou s uzavřenými hranicemi, mohl bych říci: "Dobře, chvilku to vydržíme". Takhle to ale přeci není. Kdo má auto, může velmi snadno nakupovat v Německu, Polsku či Rakousku, kde jsou sazby nižší než u nás a výlet se finančně vyplatí. Doplatí na to nejvíc ti, kteří nejsou mobilní a celkový výběr žádný zázrak stejně nebude .

Obecně ale není možné řídit stát jako firmu. A zrovna tak není možné řídit stát jako bychom byli stále uzavřenou ekonomikou. Nejsme a hranice už máme také otevřené. Aspoň, že tak.