Má cenu bojovat

Aktivní člověk v občanském sdružení nebo politické straně se velmi často setká s názorem, že jeho činnost nemá žádnou cenu. Je mu každým dnem opakováno, že se současným stavem občanské společnosti respektive celé společnosti nelze nic udělat. Lidé jsou apatičtí a rezignují na svou ohromnou sílu, kterou jim dává demokracie.

Obrovskou moc mají v dnešní době média. Pokud tedy chcete cokoliv změnit, musíte vymyslet projekt, jenž je zaujme a o němž budou chtít samy informovat. Když se Vám podaří vzbudit zájem médií, následuje zvýšený zájem veřejnosti a tím i další zájem televize, rádia nebo novin. Koloběh se opakuje, akce se stává masově sledovanou. 

V poslední době se objevily dva projekty, které výše uvedené splnily – iniciativy Rekonstrukce státu a Chci Bohuslava Sobotku, ne Michala Haška. Liší se velmi, přesto bych rád jmenoval právě tyto dvě. První je dlouhodobě připravovaná, velmi dobře propracovaná iniciativa, druhá je naopak zcela spontánní, nepřipravená a založená na improvizaci a sbírkách. 

Rekonstrukce státu je názorná ukázka, jak může být občanská společnost efektivní, když se skvělý nápad uvede do praxe. Autoři iniciativy o sobě na svém webu píší, že jsou „největší občanskou lobbistickou akcí v historii Česka“. Je to společný projekt protikorupčních organizací, firem, občanů v regionech a politiků. Iniciativě se podařilo mnohé. Svou činností v podstatě donutili politiky napříč politickým spektrem, aby přijali protikorupční návrhy za své a navíc (což je ohromně důležité) aby se k tomu písemně zavázali. Vycházíme-li z předpokladu, že pro politika je pro jeho znovuzvolení nanejvýš důležitá jeho pověst, byla tato akce trefou do černého. 

To ovšem nebylo vše. Iniciativa dále bojovala a svou předvolební aktivitou a tlakem na politické lídry i celé strany, dostala své protikorupční body nejen do volební kampaně, ale jak můžeme sledovat i nyní, i do povolebních jednání.  Autor nápadu by si zasloužil vyznamenat a my můžeme jen věřit, že se všechny body skutečně podaří prosadit. K dobru nás všech. 

Druhá iniciativa, kterou musím zmínit, se jmenuje:Chci Bohuslava Sobotku, ne Michala Haška. Na ní je úchvatná zejména rychlost, neboť vznikla během několika desítek minut a do několika hodin byla již plně rozvinuta. Vznikla jako reakce na puč, o který se pokusila skupina funkcionářů ČSSD kolem bývalého statutárního místopředsedy Michala Haška. Plán byl jasný – předsednictvo vyřadí předsedu strany a lídra sociální demokracie z vyjednávacího týmu, on rezignuje na svůj post, napíší se dva články a... „Nic nekončí, jedeme dál“. Události však nabraly zcela jiný směr. 

Základní předpoklad pro vznik celé akce byl fakt, že předseda nerezignoval. Další události nabraly rychlý spád. V Praze se okamžitě sešel klub mladých sociálních demokratů - Idealisté. Padl nápad na svolání demonstrace na podporu předsedy strany. Nezávisle na Praze vznikla stránka na podporu Bohuslava Sobotky. Vytvořili ji rovněž sociální demokraté – tentokrát z Brna. 

Došlo ke spojení obou skupin a vznikla Iniciativa. Na první demonstraci na Hradčanské náměstí dorazilo ke dvěma tisícům lidí. Předsedu strany, jenž měl být svržen, potkalo velmi hřejivé přivítání. Událost zaujala média, zprávy v nich zaujaly veřejnost. Následovala další demonstrace v Brně. 

Jelikož jsem sám členem Idealistů, znal jsem všechny detaily, mrzely mě vyjádření některých lidí. Musím některé z nich vyvrátit. Akci měl údajně řídit Jiří Dienstbier – NEPRAVDA. Řídili ji všichni ti, kteří byli pod Iniciativou podepsáni. Akci měl financovat Jiří Dienstbier – NEPRAVDA. Na vše se skládali sami účastníci (z brigád, ze mzdy nebo z kapesného). Na akci se měly podílet profesionální PR agentury – NEPRAVDA. Vše bylo děláno „na koleně“, grafiku vytvářeli sami členové MSD nebo aktivisté. Na náměstích nebyli autentičtí sociální demokraté – NEPRAVDA. Je logické, že akce na předsednictvu musela naštvat každého demokrata, přesto byli na demonstracích v drtivé míře zastoupeni členové ČSSD, mladí sociální demokraté, sympatizanti a voliči sociální demokracie. 

Na obou iniciativách je vidět, že i s malými prostředky a dobrý nápadem se dá udělat mnohé. Proto je třeba se angažovat nebo alespoň organizátory podobných akcí podpořit. Je třeba uvěřit, že tu stále žijí lidé, kteří dělají některé věci jen proto, že jim to přijde správné. Nic nežádají, nic nechtějí. Má cenu nerezignovat, nežít v apatii. Má cenu bojovat!