Solidarita naruby, aneb šetřit se musí

Mé politické přesvědčení je známé, nijak ho neskrývám a tak ho ani nemusím složitě vysvětlovat a zdůvodňovat. Politický pohled mě táhne na sever, velmi rád hledám inspiraci pro různá řešení ve Skandinávii. Norský důchodový systém, švédský daňový systém, finské školství, dánská aktivní politika zaměstnanosti. Mé politické přesvědčení je známé, nijak ho neskrývám a tak ho ani nemusím složitě vysvětlovat a zdůvodňovat. Politický pohled mě táhne na sever, velmi rád hledám inspiraci pro různá řešení ve Skandinávii. Norský důchodový systém, švédský daňový systém, finské školství, dánská aktivní politika zaměstnanosti.

Situace v ČR není v dnešních časech růžová, růst ekonomiky je mizerný, schodky státního rozpočtu rostou a já jsem ochoten připustit, že šetřit se musí. Velmi se však rozchází můj pohled s pohledem současné vlády na oblasti, kde by k šetření mělo docházet. Rozhodl jsem se ukázat malé srovnání ve dvou konkrétních případech. První případ je omezování podpory stavebnímu spoření versus nový produkt pana ministra financí M. Kalouska - nákup státních dluhopisů. Druhým je šetření na platech státních zaměstnanců versus odpuštění daně z dividend.
Nejprve k prvnímu. Co je to vlastně stavební spoření? Jedná se o produkt, který umožňoval řadovým občanům velmi pěkné zhodnocení svých prostředků. Byl nastaven tak, že nehrálo roli, jak moc je klient bohatý. Umožňoval výhodné úvěry či překlenovací úvěry. Produkt si získal oblibu u milionů klientů, kteří získavali odvahu pro stavební úpravy svých nemovitostí, což vedlo k rozvoji stavebních firem a stavebnictví v ČR.
Naproti tomu se objevil zcela nový produkt přímo z dílny ctihodného ministra financí Miroslava Kalouska. Projekt, jenž byl prezentován jako "pro každého". Proč? Umožňuje investici již od pouhé jedné tisícikoruny. Vyplatí se ale skutečně investovat pouze jednu bankovku s Františkem Palackým na obrázku? Kdo umí alespoň elementární počty, ví, že nikoliv. Tak půjdeme dále. Kolik znáte lidí ve svém okolí, kteří mají právě teď k dipozici třeba 100 000 korun na investici do státních dluhopisů. Proč právě tuto částku? Právě přes ni se dostávali tradiční klienti stavebních spoření za 5 respektive 6 let pravidelného měsíčního ukládání. Kolik z nich by bylo schopno a ochotno dát tak vysokou částku najednou do nákupu Kalouskova zázraku? Věřím, že mnoho ne. A nyní se dostáváme k jádru problému. Byl to skutečně projekt pro každého? Po dvou dnech od spuštění se představitel jedné ze tří bank, která dluhopisy prodávala, nechal slyšet, že prodali dluhopisy v hodnotě asi 2,5 miliardy korun v cca 250 transakcích. 5. října 2011 evidovaly banky 17800 objednávek v hodnotě vyšší než 13 milard korun. Spočítejte si sami, kdo vlastně investoval.
Všichni analytici a ekonomové se shodují, že ekonomiku v České republice potápí pokles spotřeby domácností. Nebudu nyní spekulovat nad vhodností jejího většího zdanění. Ale třeba budou lidé poté nakupovat s větší radostí a šťastnými myšlenkami, jak pomáhají v boji se státním dluhem, řeckou cestou a jak jsou vlastně odpovědní - jako ten hlavní kormidelník s fajfkou.
Na začátku roku se rozhodlo, že není důležité nejprve bojovat s nemravnou korupcí a rozkrádáním státního majetku. Není potřeba hledat rezervy a ucpat děravý kbelík. Je nutné do něj přilít více vody, ať to stojí, co to stojí. Nejprve bylo nutné udělat škrty v platech státních zaměstnanců. Krok, jenž se dotkl stovek tisíc občanů ČR, vedl k dalšímu poklesu spotřeby domácností. Ušetřilo se 7 miliard. Velká suma! Je však otázkou o kolik se sníží tímto krokem výběr daní. Nebudu řešit, jaké odměny dostali nadřízení zaměstnanců, kterých se škrty významně dotkly. Zajímalo by mě, proč se právě nyní má rušit daň z dividend. Ač přináší státnímu rozpočtu cca 7-8 miliard ročně? Tedy téměř stejnou sumu? Vážně si máme myslet, že se celých 8 miliard vrátí lidem v podobě investic v České republice? Ne, tak moc naivní nejsem.

Situace v ČR není v dnešních časech růžová, růst ekonomiky je mizerný, schodky státního rozpočtu rostou a já jsem ochoten připustit, že šetřit se musí. Velmi se však rozchází můj pohled s pohledem současné vlády na oblasti, kde by k šetření mělo docházet. Rozhodl jsem se ukázat malé srovnání ve dvou konkrétních případech. První případ je omezování podpory stavebnímu spoření versus nový produkt pana ministra financí M. Kalouska - nákup státních dluhopisů. Druhým je šetření na platech státních zaměstnanců versus odpuštění daně z dividend.

Nejprve k prvnímu. Co je to vlastně stavební spoření? Jedná se o produkt, který umožňoval řadovým občanům velmi pěkné zhodnocení svých prostředků. Byl nastaven tak, že nehrálo roli, jak moc je klient bohatý. Umožňoval výhodné úvěry či překlenovací úvěry. Produkt si získal oblibu u milionů klientů, kteří získavali odvahu pro stavební úpravy svých nemovitostí, což vedlo k rozvoji stavebních firem a stavebnictví v ČR.

Naproti tomu se objevil zcela nový produkt přímo z dílny ctihodného ministra financí Miroslava Kalouska. Projekt, jenž byl prezentován jako "pro každého". Proč? Umožňuje investici již od pouhé jedné tisícikoruny. Vyplatí se ale skutečně investovat pouze jednu bankovku s Františkem Palackým na obrázku? Kdo umí alespoň elementární počty, ví, že nikoliv. Tak půjdeme dále. Kolik znáte lidí ve svém okolí, kteří mají právě teď k dipozici třeba 100 000 korun na investici do státních dluhopisů. Proč právě tuto částku? Právě přes ni se dostávali tradiční klienti stavebních spoření za 5 respektive 6 let pravidelného měsíčního ukládání. Kolik z nich by bylo schopno a ochotno dát tak vysokou částku najednou do nákupu Kalouskova zázraku? Věřím, že mnoho ne. A nyní se dostáváme k jádru problému. Byl to skutečně projekt pro každého? Po dvou dnech od spuštění se představitel jedné ze tří bank, která dluhopisy prodávala, nechal slyšet, že prodali dluhopisy v hodnotě asi 2,5 miliardy korun v cca 250 transakcích. 5. října 2011 evidovaly banky 17800 objednávek v hodnotě vyšší než 13 milard korun. Spočítejte si sami, kdo vlastně investoval.

Všichni analytici a ekonomové se shodují, že ekonomiku v České republice potápí pokles spotřeby domácností. Nebudu nyní spekulovat nad vhodností jejího většího zdanění. Ale třeba budou lidé poté nakupovat s větší radostí a šťastnými myšlenkami, jak pomáhají v boji se státním dluhem, řeckou cestou a jak jsou vlastně odpovědní - jako ten hlavní kormidelník s fajfkou.

Na začátku roku se rozhodlo, že není důležité nejprve bojovat s nemravnou korupcí a rozkrádáním státního majetku. Není potřeba hledat rezervy a ucpat děravý kbelík. Je nutné do něj přilít více vody, ať to stojí, co to stojí. Nejprve bylo nutné udělat škrty v platech státních zaměstnanců. Krok, jenž se dotkl stovek tisíc občanů ČR, vedl k dalšímu poklesu spotřeby domácností. Ušetřilo se 7 miliard. Velká suma! Je však otázkou o kolik se sníží tímto krokem výběr daní. Nebudu řešit, jaké odměny dostali nadřízení zaměstnanců, kterých se škrty významně dotkly. Zajímalo by mě, proč se právě nyní má rušit daň z dividend. Ač přináší státnímu rozpočtu cca 7-8 miliard ročně? Tedy téměř stejnou sumu? Vážně si máme myslet, že se celých 8 miliard vrátí lidem v podobě investic v České republice? Ne, tak moc naivní nejsem.