Prague pride a ochrana dětí

Předloni jsem na průvodu byl, dokonce jsem šel dost vepředu, loni nebyl. Ač sám heterosexuál letos asi zase vyrazím. Akce má smysl. Pokusím se vysvětlit, v čem hlavní smysl vidím a proč ji podporuji.

Nedokážu si představit, jaké to musí být, když někdo žije před svým okolím ve lži, bojí se přiznat, že ho přitahuje někdo jiný, než od něj většinová – a přiznejme si ne příliš milá – společnost očekává. Od malička si každé dítě ve skupině ostatních dětí přeje ničím se nelišit. Každý drobný nedostatek nebo naopak přednost, která je za nedostatek okolím označena, jsou totiž "po zásluze odměněny". Nejsem homosexuál, ani mí rodiče nejsou, přesto si i na mně děti ve škole něco našly. Člověk se tomu musel postavit a naučit se přežít ve skupině. Děti si musí nakonec v životě poradit. Tím, že budeme pedantně dbát na tradičním vzorci rodiny, je neuchráníme. Sakra co to je vlastně ta tradiční rodina? Podívejme se na statistiky. Kolik dětí žije jen s matkou, jen s otcem?

Mladý člověk s odlišnou sexuální orientací je vystaven mnohem většímu tlaku. Celá společnost je postavena na předsudcích, zažitých trendech, vzorech. Kdo se jakkoliv vymyká, "dostane to sežrat". Každý se se svým osudem musí srovnat, uvědomit si, že je možná trošku jiný než většinová společnost. A je vlastně zcela jedno, v čem se odlišuje. Ne každý má liberální rodiče. Musí počítat s tím, že jakýmkoliv "coming outem" (zveřejnění informace, která je utajována), riskuje negativní reakci nebo nepochopení. Mnohdy se toho člověk bojí, někdy má proč, jindy vůbec. Každá rodina, skupina přátel, parta známých, kolegů je různá. Někdy to může být snadný krok, jindy krok k nepřekročení.

Jednou ročně se v Praze koná tzv. Prague pride - pochod hrdosti. Konečně tedy jeden den, kdy může každý, kdo chce, své "tajemství" vykřičet do světa a být prostě šťastný ze své otevřenosti. Je to akce na bourání předsudků, antipatie, neznalosti. Ale kromě všech těchto popisů, je to hlavně ohromná show a zábava. Ano, je to veselý průvod plný smíchu, radosti a legrace. Jaký rozdíl proti tzv. "protipochodům", jež jsou plné zloby, nenávisti. Prague pride říká: Mějte se rádi, jedno kdo s kým, jak... buďte prostě šťastní. Všichni. Bez rozdílu.

V souvislosti s pochodem se vždy objeví nějaké liberální téma. Letos jsem zaznamenal, že do Poslanecké sněmovny má přijít zákon o osvojení si dítěte, jehož jeden z registrovaného páru je biologickým rodičem. Já osobně bych povolil úplnou adopci. O tu ale nejde. Jde o to, aby svazky, ve kterých děti již dnes vyrůstají, dostaly určitý právní rámec. Jde o práva rodičů, ale i jejich povinnosti. Jaká práva? Mohou je vyzvednout ze školy, být s nimi v nemocnici, dostat do péče, když druhý partner zemře. Kromě práv, které Češi tak neradi někomu udělují, jsou tu ale ještě povinnosti. A ty považuji za ještě důležitější. Jaké povinnosti? Například alimenty. Osvojení si syna nebo dcery není jen radost, ale je to i zodpovědnost. Jakmile tento krok učiníte, je nevratný, dítě máte na starosti a musíte se podílet na jeho vývoji a výchově. Nejdůležitější je tedy ochrana dětí. Proto až se bude o zákonu hlasovat, měl by si to každý poslanec opakovat. Znovu a znovu. A znovu.