Když poslouchám politické analýzy V. Klause, potom se mi zná, že se dlouhodobě není schopen přenést přes svého předchůdce. Předvedl to v nedávné debatě se studenty VŠ Obchodní v Praze, kde podle serveru Novinky.cz mj. pronesl, že „nestrany Okamury a Babiše jsou důsledkem Havlovi politiky“, což potom i náležitě rozvedl. (http://www.novinky.cz/domaci/318463-nestrany-babise-a-okamury-jsou-dusledkem-havlovy-politiky-tvrdi-klaus.html) Podobné výroky ukazují, že Klause dlouhodobě trápí jakýsi havlovský komplex, který se mj. projevuje tím, že do něj projektuje mnohé rysy, které ve společnosti vnímá jako negativní.
Pokud Klaus zmínil „nestrany“, potom zapomněl přidat ty, které podporoval on sám či jeho následovník ve funkci prezidenta (čímž se – zřejmě nechtěně přidali na stranu „havlistů“). Jednalo se o účelové a nebezpečné slepence, které s politikou měli jen málo společného – což nakonec na rozdíl od Klause a Zemana velmi dobře rozpoznali voliči.
Co se týká zvolení Okamury a Babiše, potom důvodem není „havlismus“, ale to, že tzv. standartní politické strany se dlouhodobě standardně politicky nechovaly. Stále více některé z nich připomínaly spíše standartní politickou mafii. Ne vždy, ne ve všem, ale mnohokrát ano, až se příslovečné ucho utrhlo… Výsledkem byla většinou nulová sebereflexe a spoléhání na to, že občané zapomenou. Jenže v posledních volbách občané nezapomněli… A zřejmě zde bude zakopaný pes, nikoli ve V. Havlovi. Zřejmě totiž nestačí být pouze standartní politickou stranou, tak jako nestačí být „standartním“ politikem, právníkem, učitelem atd. Pro jistý „standart“ musím průběžně něco dělat, jinak mi zůstane jen prázdné jméno či titul.
Je snadné a dokonce bych řekl i ubohé současnou povolební situaci hodit na Havla. Těžší cesta by byla cesta sebereflexe, tedy proč jsme tam, kde jsme. V. Klaus byl po celou dobu součástí systému, který současný stav způsobil a dost dobře se z toho nemůže vyvléci. Proto bych od něj jistou sebereflexi očekával. Obávám se, že pokud Klaus a mnozí další budou hledat viníky pouze „u těch druhých“ – od zesnulých, po živé, příliš se dopředu nepohneme.
Stejně tak se ale obávám, že jakékoli sebereflexe, lidské či politické, již V. Klaus není schopen. Proto bych mu doporučil alespoň následující: „Nechte V. Havla v klidu odpočívat a nenechte se jím strašit.“
