Volební programy - zemský ráj to napohled!

Když čtu volební programy kandidujících stran, potom se nemohu zbavit dojmu, že naše země je blízko ráji. Pokud mi nevěříte, potom vězte, že se nám sníží daně, bude snazší cesta ke vzdělání, rozhýbe se ekonomika, nebude nám diktovat Brusel, vypořádáme se s nepřizpůsobivými občany, strany zatočí z korupcí atd. Paráda ne?! Občas se vkrade myšlenka, že podobné slogany a sliby jsme četli před třemi lety, ale na to se již zapomnělo nebo se tehdy politické strany řídily heslem „papír snese všechno“. Teď to ale už bude skutečně jiné!!!  

Možná cítíte, že to jiné nebude ani po těchto volbách. Proč? Je problém ve špatných programech? Nebo v ekonomických prognózách? Když pročítám některé blogy a články ohledně kandidujících stran, potom z nich – docela logicky - čiší obrovská skepse. Důvodem jsou nikoli volební programy, ale rozčarování ze stran a lidí, které vládly v letech minulých a dále malá čitelnost stran nastupujících.

Kdyby prohodily svůj program např. TOP a ANO, mnoho voličů by to zřejmě ani nezaznamenalo. Dokonce by se v mnohém setkaly programy levice, středu a pravice. Všichni chtějí spravedlivý stát, dostupnost vzdělání nebo pomoc seniorům… Tímto nechci napsat, že na programu té které strany vůbec nezáleží, zároveň si ale dovolím tvrdit, že na něm až tak moc nezáleží. Stejně je nakonec nikoli „všechno jinak“, ale „mnohé jinak“ a někdy dokonce „skoro všechno jinak“. Politik, který sliboval a nesplnil, nic neriskuje. Další čtyři roky má klid, navíc není odpovědný svým voličům, ale především své straně, případně kmotrům. Všimněme si, jak často někteří hovoří o „stranické disciplíně“… Tedy nejdříve strana a pak voliči. Navíc mnozí naši zastupitelé mají skutečně hroší kůži a po někdy neskutečných skandálech svých i své strany v klidu kandidují dál někdy pouze v jiných barvách.

Na čem ale záleží? Existuje alespoň nějaká garance, že sliby budou dodrženy, když vyhlašované programy nikoho k ničemu příliš nezavazují? Myslím, že důležitou garancí je jistá morální integrita toho kterého kandidáta. Pochopitelně nemohu zjistit o dotyčném všechno, ale mohu se zajímat, zda byl v minulosti zapleten do některých kauz nebo na kolika židlích sedí. Zda někdy připustil, že udělal chybu. Myslím, že není úplně od věci se ptát, zda se dotyčný někdy živil něčím jiným, než politikou, pokud kandiduje za můj kraj, potom jak často se v něm zdržuje atd. Jinými slovy jedním z kritérií má být, kdo je dotyčný kandidát a nikoli co slibuje. To první, jakkoli to může být nesnadno dohledatelné, je důležitější.

Přiznám se, že budu raději, když se do parlamentu dostane čestný člověk, byť ze strany, kterou jsem nevolil než křivák z „mé“ strany. Jak jsem psal, o kandidátech nemohu zjistit všechno, jistě leccos vypoví i programy, zároveň garancí je především dotyčný člověk sám resp. jeho pověst a integrita. Je to jako se vším, co má cenu. Je třeba hledat s nadějí, že najdu. I když nemusím zjistit vše, je lepší takovéto kandidáty hledat, než nehledat vůbec.