Vedení bez integrity a S. Covey

Jeden z lidí, kteří zřejmě nejzásadněji ovlivnili pohled na vedení, je Stephen R. Covey. Na přebalech jeho knih se dočtete, že ho časopis Time zařadil mezi 25 nejvlivnějších Američanů. Jak známo, klíčovou oblastí, kterou se tento autor zabývá, je oblast vedení.  Po zkušenostech z mnohými lídry v české kotlině by člověk možná očekával, že dobrý vedoucí se vyznačuje náležitou asertivitou, ostrými lokty, schopností zastrašit své konkurenty, tím, že dává patřičně najevo svoje úspěchy a též tím, že pochopil, že poctivost, férovost, integrita či morálka patří možná do komiksů typu Rychlé šípy, nikoli ovšem do světa byznysu či dokonce do politiky.

Covey však přináší jiný úhel pohledu. Píše o vedení postavené na morálních principech a na hodnotách: „Rolí lídra je být ostatním vzorem a přinášet vizi a udávat směr, motivovat druhé prostřednictvím lásky a inspirace, vybudovat tým, v němž se lidé vzájemně doplňují a respektují“. Toto vychází z jeho přesvědčení, že „osobní kouzlo, předstíraný zájem a další naučené techniky, které rychle přinesou úspěch v dlouhodobých vztazích, nevystačí. Covey píše: „Bez výrazné osobní integrity a silného charakteru nakonec dojde k tomu, že pravé motivy vyplavou napovrch.“ V zásadě by se jeho myšlenky dali shrnout do toho, že jakkoli lídr musí mít mnohé dovednosti, zásadní je jeho charakter. Pokud není schopen uspět v malých slibech, o to více selže ve velkých.  Nechci se více rozepisovat o Coveyho knihách, nicméně jsou psány v prostředí byznysu, který v Americe není o nic snazší než u nás. Tedy nejedná se o jakési moralizující výkřiky člověka, který je mimo realitu.

Domnívám se, že za Coveyho filozofii vedení je mj. i to, že lidé jsou ochotni následovat leckoho, pokud mu mohou důvěřovat. Důvěra se potom rodí nikoli skrze silná prohlášení, reklamní agentury, proslovy, kázání či volební nebo jiné programy, ale skrze osobní integritu, kdy integritou mám na mysli propojení svého života a svých tvrzení. Covey hovoří o tzv. Etice charakteru. Lidem, kteří tuto etiku žijí, se dá důvěřovat. Když pozorujeme současnou politickou tragikomedii, potom v ní jde pouze zčásti o zdražování, zvyšování daní a další nepříjemné věci – jakkoli toto absolutně nechci bagatelizovat. Domnívám se, že další obrovský problém je ve ztrátě kapitálu důvěry v lídry této země. Myslím, že Češi si byli i jsou ochotni utáhnout si opasky, ale potřebují důvěřovat těm, kdo k těmto krokům vyzývají. A důvěra se rodí skrze příklad, kterým mnoho lídrů této země prostě není. Zásadní problém není v tom, že by současná, ale i minulá vláda neuměla počítat. Problém je v tom, co popisuje Covey – v čele stojí lidé bez „silné osobní integrity a charakteru“. Pochopitelně je otázkou, zda „ti nahoře“ neodráží i nás – „ty dole“.

V České republice došlo k zásadnímu odtržení etiky od politiky a ekonomiky. Zpráva Světové banky Doing Business 2012 (Podnikatelské prostředí 2012) hodnotí a srovnává kvantitativní ukazatele pro regulaci podnikání a ochranu vlastnických práv ve 183 zemích. Záměrem zprávy je poskytnout byznysmenům a politikům údaje pro jejich rozhodnutí a výzkum toho, jak regulace podnikání a instituce ovlivňují některé hospodářské ukazatele konkrétních zemí, například produktivitu, investice, klientelismus, korupci, nezaměstnanost a chudobu. Zpráva řadí Českou republiku, pokud jde o podmínky pro podnikání, na 64. místo na světě. Před ní jsou všechny země Evropské unie s výjimkou Rumunska, Itálie a Řecka.

Pokud budou v čele státu, ale i jakékoli korporace či podniku stát lidi zkorumpovaní, bez jakési vnitřní brzdy, je jedno, zda vládne pravice či levice. Politická fraška, kterou sledujeme v online přenosu, je potvrzením nejen knih S. Coveyho, ale i toho, co se píše v Bibli. Tedy že ten, kdo vládne, má být staročesky „bezúhonný“, v našem jazyce člověk pevného charakteru. Pokud tomu tak není, potom má a bude mít problém každá organizace, která je takovýmto člověkem vedena. Církví počínaje, přes byznys po stát.

Zbývá otázka co s tím? Snad se příště poučit a ptát se nejen po volebních programech, ale i po těch, kdo jsou jejich garanty. Pokud to jsou dvacetileté blondýny se „super image“, politici, kteří nikdy nic jiného než politiku nedělali nebo lidé namočení v různých kauzách, potom se z problémů zřejmě nevylížeme. A nebo… do toho sami jít.