Rodilí mluvčí - učitelé bez papíru ze škol ven!

Od příštího roku prý vstoupí v platnost zákon, na jehož základě ve školách nesmějí učit lidé bez odborné kvalifikace, s čímž se svezou i jazykáři. Více viz: http://zpravy.idnes.cz/ze-skol-zmizi-rodili-mluvci-nemaji-kvalifikaci-fle-/domaci.aspx?c=A140223_222432_domaci_brm Toto se bude týkat i rodilých mluvčích, kteří učí cizí jazyk. Jádro zákona je dobré, snaží se, aby ve školách učili kvalifikovaní lidé. Jenže jeho plošná aplikace na jazyky je nesmyslná a ukazuje na praxi, když stát zasahuje tam, kde zasahovat nemá.

Kdokoli se učil cizímu jazyku, ví, že praxe rozhovoru s rodilým mluvčím je naprosto nenahraditelná. Žádná učebnice, gramatika, ale většinou ani nerodilý mluvčí nenahradí rozhovor s mluvčím rodilým. Tím není řečeno, že se při učení jazykům nepotřebujeme učit správnou gramatiku, ale sama o sobě nám nepomůže. Už jen to, že každý rodilý mluvčí používá určitý slang, má trochu jinou výslovnost, ne vždy mluví gramaticky naprosto přesně, je pro výuku jazyka cenné. Navíc pomáhá i to, že nezačínáte zmatkovat, když se s rodilým mluvčím setkáte a – pokud se stydíte za svoje jazykové nedokonalosti, postupně se stydět přestáváte. Mám i osobní zkušenost, že ti, kdo měli na střední jedničku z cizího jazyka, měli později problémy při domluvení se s rodilými mluvčími. Na naše školy navíc mnohokrát přichází učitelé z ciziny, kteří certifikáty o tom, že učit mohou, mají, jenže tyto certifikáty jim neuzná naše ministerstvo… Tedy není to tak, že by na našich školách učili – co se rodilých mluvčích týká, převážně nýmandi. Není pravdou, že rodilý mluvčí je automatickou zárukou kvalitní výuky, stejně tak není zárukou český učitel, který má vystudovaný „pajďák“. Oba mohou učit skvěle, oba mohou být neschopní.

Právě proto by o tom, kdo na té které škole má učit, by měl rozhodovat příslušný ředitel, v jehož zájmu by mělo být a většinou je, aby výuka jazyků měla svoji úroveň. Jakýsi úředník nebo jinak řečeno „stát“ by měl v tomto hrát až druhou roli.  Jistě lze namítnout, že se školy mohou ve výběru mýlit, jenže mýlit se může i „stát“, který nakonec stejně rozhoduje jen velmi plošně a proto je pravděpodobnost chyby, kterou „stát“ nějakým plošným nařízením v místních podmínkách udělá (píšu o výuce jazyků), mnohem větší.

Na mnohých školách se výuka rodilých mluvčích, kteří zároveň uměli učit, evidentně osvědčila. Výběr, který škola ta která škola udělala, se ukázal jako správný. Stejně tak někde skvěle učí nerodilí mluvčí – i zde se ukázal výběr té které školy jako správný. Jenže výběr kdo bude jazyk učit udělala místní škola.

Jenže rozhodování o jazykářích přece nelze nechat na té které škole! Ministerstvo ví lépe než místní školy, co je pro ně ve výuce jazyků správné. Proto do systému vstupuje a vnáší další zmatek do už tak zmateného školství.