Když sledujeme kauzu Rath, potom nás musí upoutat nejen její medializace, ale i to, s jakým gustem reaguje „lid“. Množí se nové vtipy, novináři i bloggeři mají nekonečný zdroj inspirace tuto kauzu komentovat. Reakce je větší a řekl bych i radikálnější než u Bárty, Béma a dalších. Máme pocit, že se konečně do policejních sítí dostala nějaká pořádně velká ryba. Někteří dokonce hovoří o tom, že se blýská na lepší časy, že konečně začne v Čechách vítězit spravedlnost a právo! Snad ano, ale podívejme se na věc ještě z jiné strany.
Rath zřejmě byl a je pro mnohé ztělesněným zlem, proto je pro řadu lidí radost z jeho chycení ještě větší. Mnozí v něm vidí spojení korupce, arogance, zneužívání moci a nevím jakých dalších špatných vlastností. Jenže… celá věc má jeden háček. Rath se ke svým funkcím dostal zcela demokraticky. (Druhá věc je, jak je zneužil, ale o tom bylo napsáno mnoho.) Když jsem se dozvěděl, že kandiduje za hejtmana, bral jsem to jako další z jeho provokací. Přišlo mi zcela absurdní a nemožné, aby byl zvolen. V té době již proslul nejedním „úletem“. Přesto se tak stalo. Byly to desetitisíce lidí, kteří mu dali hlas. Když kandidoval za poslance, potom sice figuroval na prvních místech kandidátky, ale lidé mohli dát preferenční hlas někomu jinému. Jinými slovy řečeno – mnozí z těch, kteří v něm vidí nestvůru, mu svými hlasy významně pomohli. Stejné platí i o straně, která se ho nyní zřekla. Voliči ani jeho strana se nemohou vymlouvat, že nevěděli, koho volí. Ano, nevěděli to, co vědí nebo pokud respektujeme presumpci neviny, co tuší nyní, ale mnohé věci věděli. Přesto ho nominovali či volili. To se nestalo díky špatnému volebnímu systému, ale hlouposti či naivitě nikoli desítek, ale desetitisíců voličů a pokleslosti strany, která jej dobře znala, a přesto nominovala.
Podívejme se na kauzu Rath ještě z jednoho, pro mnohé hodně nepříjemného úhlu pohledu. Jedna ze známých moudrostí pro ty, kdo pracují s druhými lidmi, zní: „Často u druhých nenávidíš to, kým sám jsi.“ Tedy pokud máš strach z lidí, pohrdáš těmi, kdo mají strach z lidí. Pokud kradeš, nemáš pochopení pro ty, kdo kradou. Pokud máš problémy ve výchově, dokážeš rychle odsoudit ty, kdo špatně vychovávají svoje děti… atd. Jakoby v naší duši či podvědomí byl jakýsi stín v podobě určitých slabostí, stín, který potlačujeme, kterého se dokonce bojíme, či na sobě nenávidíme a který nám díky tomu, že jej vidíme u druhých, vyplouvá občas do vědomí. Tímto v nás druzí někdy nevědomky vzbuzují pocit viny a lezou nám na nervy.
Mnohými nenáviděný Rath – prokáže-li se jeho vina, je možná ve velkém obrazem či výše popsaným stínem tisíců Čechů, jakkoli se nám to strašně těžko přiznává. Pouze je zřejmě arogantnější, ješitnější, zkorumpovanější, mocnější… Naše úplatky se nepohybují v řádech miliónů, ale někdy někteří vezmou… a soudě dle našich reakcí na kauzu Rath, úplatky za správné nepovažujeme. Nebo ano, ale jen do, řekněme, 1000 Kč? Občas jsme totálně arogantní… a soudě dle reakcí a vtipů na adresu Ratha, moc se nám arogance nelíbí. Nebo ano, ale jen doma na své nejbližší či podřízené? Někdy něco jiného tvrdíme a něco jiného děláme… soudě dle některých komentářů na adresu Ratha, podobné věci jsou morálně nepřípustné. Nebo že by jejich nepřípustnost platila jen pro politiky, nikoli pro „normální lidí“, jakými jsme my? Pamatujme ale, na již popsanou moudrost - svoje selhání u druhých nenávidíš. Možná se Rath stal velikým zrcadlem, které odráží to, kdo jsme, co sami občas nebo často děláme, popřípadě to, čeho jsme se stali obětí. Velké zrcadlo nastavuje obraz, který může být velmi nepříjemný. Někteří začnou nenávidět zrcadlo, někteří se do zrcadla podívají a rozhodnou se něco měnit. Nikoli u druhých, ale především u sebe. Tomuto nahlédnutí a snaze něco měnit se říká pokání a je strašlivě nepříjemné, protože si neradi přiznáváme chyby.
Nevíme, jak dopadne kauza Rath. Pokud se provinil, snad dopadne dobře – tedy spravedlivě a viník bude potrestán. Dobrá zpráva by ale též byla, kdyby se stal Rath zrcadlem nikoli jen pro „velké ryby“, ale pro nás. Vím, tohle se vůbec nečte dobře. My jsme přece ti slušní, my krademe a lžeme jen málo… na rozdíl od těch nahoře, od něj.
