Nevím, jak moc byly poplatky u lékaře nástrojem na ekonomickou destrukci českého lidu, ale mám za to, že se to dalo vydržet a že se o nic až tak strašného nejednalo
30Kč je cena za jeden párek v rohlíku, za jednu jízdenku v MHD, za dvě nebo tři cigarety, za lávev coly… Jistě - najdou se lidé, kteří si ani párek v rohlíku, colu nebo jízdenku na tramvaj nemohou dovolit, pro které je 30 Kč zásadním problémem, ale stále je mnoho těch, kdo si to dovolit mohou a pro které 30 Kč nebo 100 Kč za pobyt v nemocnici není nic až tak děsivého. 100 Kč navíc projíte a protopíte i doma. Dle slov mnohých lékařů tato poplatky navíc zabránily tomu, aby se z nemocnic stávaly hotely zadarmo a aby k nim chodili chroničtí simulanti. Jistě – mnoho lidí nemocnice nezneužívalo a mnoho návštěvu lékaře skutečně potřebuje, ale pokud částka 30 a 100 odradila alespoň některé, kteří péči nepotřebovali, jen dobře.
Krok nové vlády je líbivý, určitě se bude ohánět tím, že šetří kapsy občanů, že se jedná o sociální politiku jenže peníze, které nejdou do zdravotnického systému skrze regulační poplatky, do něj půjdou jinak. A hádejte odkud nebo z jakých kapes?
Mnozí namítají, že si lékařskou péči platí z daní. To jistě ano, zároveň i u jiných poplatků existuje jakási míra spoluúčasti. V naší zemi je určitou módou nadávat na „naše zdravotnictví“. Jenže ono tak hrozné není a spíše je neuvěřitelné, že přes neustálé nekoncepční změny, které souvisí s politikou, se vůbec drží na úrovni, na které se drží. Psát o tom, že je dobře, když někde musím platit, zřejmě zní jako protimluv. Přesto si myslím, že poplatky smysl dávaly a že jejich odstranění je špatným krokem.
