Ovčáček a opojná moc moci

Hradní mluvčí… mnohokrát přetřásaná figurka, která dokázala pozurážet kdekoho a vyjádřit se k věcem, kterým nerozumí. 

Člověk, který mnohokrát překročil svoje kompetence hradního mluvčího, ale který si to díky ochraně mocných může beztrestně dovolit a který si to zjevně užívá. Srovnejte si třeba někdejšího mluvčího     V. Havla L. Špačka a J. Ovčáčka. Myslím, že to snad ani nejde. Nicméně to není pointa tohoto článku.

Nevím, zda si M. Zeman tohoto člověka vybral záměrně s heslem „rozeštvat co se dá“. Protože v současnosti probíhá ubohá kauza okolo ministra kultury, kde Zeman opakoval, jak je kandidát Šmarda nevzdělaný, pak stojí za připomenutí, že Ovčáček nedostudoval arcibiskupské gymnázium       a aby získal alespoň maturitu, dostudoval na jakémsi soukromém gymnáziu. Poté byl vyhozen ze studia andragogiky. Mj. se živil „žurnalistikou“ a to v Haló novinách a Blesku. Něco málo je na wikipedii, ale co o lidech jako Ovčáček psát…

Ovčáček je klasickým příkladem člověka, který v běžném životě nic nedokázal, nicméně se mu dostala do rukou moc. Představte si, že vás vyhodí z gymnázia, z vysoké školy (při vší úctě k andragogice, skutečně se nejedná o až tak těžké studium), pak působíte v jakýchsi komunistických novinách, pak v Blesku a najednou jako raketa vyletíte a z nuly jste někdo. Ti, kdo vás kdysi vyhodili ze školy, jsou v pomyslném společenském žebříčku najednou pod vámi. Jsou to učitelé, profesoři, navíc z Prahy, tedy nenávidění intelektuálové, kterým můžete beztrestně spílat přídomky „pražská kavárna“ atd. Jsou to redaktoři novin, kteří vás mezi sebe nechtěli, a proto jste byl redaktorem v podřadných plátcích. Nyní jim to díky své pozici mluvčího můžete vrátit svými útoky na média.   

Ovčáček zobrazuje často opakovanou literární postavu lidí, kteří jsou zlí a mstí se světu, protože nějakým způsobem byli v životě odmítnuti. Klasickým příkladem je Sekal z filmu „Je třeba zabít Sekala“. Sekal má za sebou krušné dětství nemanželského dítěte, kterým všichni pohrdají. Je zatrpklý a krutý, nenávidí všechno a všechny. S protektorátem přišel jeho čas, protože začne udávat sedláky z vesnice. Tím se mu dostane do rukou obrovská moc a on jí odporným způsobem zneužívá.

V Dostojevského románu „Zločin a trest“ zavraždí student Raskolnikov svou bytnou nikoli proto, že by ho urazila nebo že by chtěl získat její majetek, ale proto, že chce poznat božský pocit pána nad životem a smrtí, tedy pocit moci. Ve světě, který v něm vzbuzoval pocit bezmoci a nicotnosti, chce zoufale zakusit moc nad druhými.

Možná jste slyšeli o Milgramově experimentu, který byl uskutečněn na Yaleově universitě dr. Stanleym Milgramem. Člověk, kterého nikdo neznal, byl připoután na křeslo a napojen na elektrický proud. Účastníci experimentu mohli pohybem páky nastavovat sílu elektrických šoků, jež dostával člověk na židli. Člověk na židli byl ovšem herec a tak když účastníci experimentu zvyšovali napětí, dotyčný předstíral, že ho to bolí. Účastníkům bylo řečeno, že mohou šoky zvyšovat, ale i kdykoli skončit. Přes nářky člověka na židli nikdo neskončil a skoro všichni šoky zvyšovali. Závěr byl, že jednak osoby, které nezdravě důvěřují autoritě, jsou schopny dělat věci, které jsou i proti jejich přesvědčení, dalším závěrem ale bylo, že moc nad někým může být pro mnoho lidí opojná a ne každý ji zvládne.

Četl jsem závěry některých kriminologů, že mnoha zločincům ve skutečnosti nejde primárně o násilí nebo sexuální vzrušení, ale o vzrušení z uplatnění moci nad druhými. Toto je zvláště svůdné pro lidi, kteří nejsou bráni vážně, kteří si nejsou sami se sebou jisti a kteří proto propukají nutkání demonstrovat, že důležití mohou být. A přesně toto vidíme v přímém přenosu u hradního mluvčího.

Já sám jsem to, co popisuji, na vlastní kůži zažil na vojně a to v případě šikany. Velmi často (nicméně ne vždy) šikanovali ti, kdo v civilním životě nic moc naznamenali a na vojně měli najednou jeden rok na to, být někým… Zároveň ale vím, že podlehnutí pocitu moci může každý.

Ovčáček si svojí moc užívá a ještě si jí užívat pár let bude. Dál bude urážet, psát polopravdy, nepodložené informace, okusovat kotníky lidem, na které by v běžném životě nestačil a nikdy stačit nebude, dál bude jeho médiem tweet, kde pár vět resp. výkřiků stačí k vyjádření „pravdy“. Už nikdy se mu taková příležitost nenaskytne. Až odejde jeho chlebodárce, možná ho přijmou v Blesku, možná v nějaké „vlastenecké“ straně, ale zavře se nad ním voda.

Pro mnohé ale jeho působení bude zajímavým experimentem, když se moc dostane do rukou moc někomu, kdo lidsky neuspěl…

Na obranu hradního mluvčího třeba dodat, že toto nebezpečí hrozí v leckteré lidské činnosti a běda těm, kdo se stanou obětí mocí opojeného individua.