Ministr varuje - kouření zabíjí. Tak zadrž dech nebo vypadni!

Pokud přivedete v Čechách cizince - nekuřáka do restaurace, potom jedna z jeho otázek zřejmě bude, proč je povoleno v restauracích kouřit. Stejné otázky dostanete i ohledně jiných veřejných prostor. Skoro v celém civilizovaném světě to totiž nejde, v České republice ano. V některých restauracích tento problém „vyřešili“ tím, že kouřit se dá jen v některé části restaurace, někde se kouřit nesmí v době oběda, jenže pokud sedíte několik metrů od kuřáka a navíc v uzavřené místnosti, je vám to nepříjemné. Stejně tak když sedíte v nikotinem prosmrděné restauraci. Paradox této situace je o to větší, že výzkumy ukazují, že pasivní vdechování nikotinu je stejně nebo ještě více škodlivé, než aktivní. 

Zda více, méně nebo stejně, je nakonec jedno. Spíše mi vadí, že mi někdo škodí a to dokonce v mezích zákona. Je-li někdo kuřák, zřejmě namítne, že mám smůlu a že nemusím do restaurací nebo do jiných prostor chodit. Asi máte pravdu a nutno dodat, že se to dělám. Důvodem není až tak strach o zdraví, ale to, že nechci smrdět kouřem a že je mi nepříjemné dýchat cigaretový kouř. Vím, že v podobné situaci je mnoho dalších nekuřáků. Prostě máme smůlu, nebo můžeme vyhledat jiné restaurace typu McDonald, KFC a asi i některé další, kterých je ale menšina.  V případě veřejných prostor prostě musíme jít jinam. Do restaurací nechodím až tak často, nicméně mně tato situace vadí a přijde mi nespravedlivá.

Tato situace je příkladem toho, když zákony nadřazují jednu skupinu nad druhou.  V tomto případě kuřáky nad nekuřáky. Když se podíváte na mapu Evropy, potom Česko je jedinou zemí, kde kouření není zákonem regulováno, nebo kde je jen mírná varianta regulace (více viz. http://www.stopkoureni.cz/obr2/evropa.jpg) Uvádím toto srovnání proto, že zřejmě regulaci kouření zavést jde.

Četl jsem některé argumenty poslanců, které se snaží, dle mého hodně kostrbatě dokázat, že stávající situace je udržitelná. Přijde mi neuvěřitelné, že vůbec někdo může chtít tuto situaci obhájit. Přece existují jiné zákony, kde nikdo nepochybuje, že se jedna skupina musí podřídit druhé. Konkrétně se může jednat o zákaz hlasité hudby v určitých hodinách nebo prostorech. Sice tento zákon omezuje milovníky hlasité hudby, ale zároveň chrání ty, kdo se chtějí vyspat. Nebo zákon o omezení rychlosti… i zde vidíme, že jsou to milovníci divoké jízdy, kdo se musí uskromnit. V kulturně rozvinutějších zemích nelze v trafikách prodávat porno a to nikoli, jak by se někteří domnívali z přílišné prudérnosti, ale proto, že jisté předčasné informace v oblasti sexuality nejsou pro děti dobré (možná i tento zákon k nám jednou dorazí…).

Důvod výše popsaných omezení je zřejmě ten, že jak hlasitá hudba v určitých hodinách, tak příliš rychlá jízda, tak volně vystavené porno, určité skupiny obyvatel omezuje a škodí jim. Proto je třeba uvedené (a desítky dalších věcí) regulovat. Tato regulace se často děje podle kdysi popsané definice svobody, že moje svoboda končí tam, kde tvoje začíná. Sice mám svobodu pouštět hudbu po 22.00 hodině, řítit se obcí 140 km/h nebo chci prodat porno. Problém ale je, když začnu omezovat druhé. 

Normální je, že omezovaný je chráněn zákonem. Jinými slovy řešení není v tom, že lidem řekneme, ať si zacpou uši (a neomezují milovníky hlasité hudby), ať si dávají pozor na přechodu (a neomezují milovníky rychlé jízdy) nebo ať svým malým dětem poradí míjet trafiky či benzínky obloukem (a neomezují milovníky porna). Normální je lidem umožnit, aby mohli spát, klidně přecházet silnici a aby děti mohli chodit, kudy chtějí. Tato normalita ale neplatí v oblasti kouření nejen v restauracích, ale i na mnohých veřejných prostranstvích. Zde platí, že nekuřáci prostě mají smůlu a pokud mají problém, ať do restaurací nebo na jistá veřejná prostranství nechodí. 

Když o zákazu kouření na veřejnosti jednají zákonodárci, potom je občanovi řečeno, že „ono je to všechno mnohem složitější“. Ono to ale zas až tak složité není. Tedy není to tak složité ve všech dalších zemích Evropy (nejen EU, ale Evropy), stejně tak ve světě. Problém bude zřejmě někde jinde. Konkrétně v tom, že někdo nechce, aby tento zdánlivě jasný zákon prošel. Občana napadá, že ten komu se nejméně líbí, je tabáková lobby. Jenže na to nemáme důkazy…

Proto až budete někde na pláži dýchat nikotin a číst, že ministr zdravotnictví varuje, že vás to může zabít, potom vězte, že ti, kterým „jde o občana“, toto odsouhlasili. Otázka totiž je, o jakého jde občana. I výše zmiňovaní zástupci tabákových lobby jsou totiž občané.