Komunismus, nacismus a volba soudruha Ondráčka

Představme si, že v Německu po posledních volbách se jednou z parlamentních stran stává NSDAP. Na otázku, jak je to možné, je odpovědí, že se jedná o „demokraticky zvolenou stranu“ 

Navíc prý ne vše, co se píše v učebnicích dějepisu o NSDAP a nacismu, je pravda. Např. zabíjení Židů nebylo až tak dramatické a počty o jejich mrtvých jsou nadsazené. Navíc „vše je třeba posuzovat v historických souvislostech“. Slyšíme slova o tom, že „Adolf Hitler udělal hodně pozitivního pro obyčejné lidi“. Zdá se vám to absurdní? Pokud ano, pak to samé tvrdí soudružka Semelová a někteří další komunisté jen s tím rozdílem, že nemluví o nacismu, ale o komunismu a Klementu Gottwaldovi. 

Ano, Gottwald neměl na svědomí tolik lidí jako Hitler, ale byl to také vrah. Komunismus měl na svědomí zřejmě více životů než nacismus, ale asi je to už příliš dlouhá doba, než abychom se tím zabývali.

Pod touto optikou je dobré se dívat i na volbu soudruha Zdeňka Ondráčka na post vedení komise generální inspekce bezpečnostních sborů, který díky své brutalitě byl známý pod  přezdívkou „mlátička studentů“. Můžeme namítnout, že od roku 1989 uplynulo hodně let, že Ondráček nikoho nezabil, jen někoho zmlátil, jenže sloužil zrůdnému režimu, který lze, co se krutosti a demagogie týká, srovnávat s nacismem.

Drzost komunistů je v jejich nesoudnosti, která se projevuje popíráním a relativizací zvěrstev, kterých se tento režim dopustil. Proto může být v prezidentem Ruska bývalý člen KGB (představte se, že by prezidentem Německa byl bývalý člen gestapa), proto může být KSČ i u nás stále legitimní stranou. Proto může být na důležitý post ve vedení státu jakým nepochybně je vedení parlamentní komise pro dohled na Generální inspekci bezpečnostních sborů, navržen soudruh Ondráček.

Ano, Německo má na svědomí hrůzy nacismu, ale nese si to jako trauma a od II. světové války se s tím vyrovnává a se svojí minulostí se radikálně rozešlo. Nic takového jsem nezaznamenal u komunistů a v mnoha případech ani v naší zemi, kde nemalá část národa komunismus akceptuje a relativizuje. Proto mohou komunisté zcela nestoudně dávat na významné posty lidi jako je Ondráček. V jeho a dalších osobách nejde jen o osobu, ale to, co symbolizují a to není vůbec nedůležité!

Tuto neděli jsem se po bohoslužbách pozdravil s jakýmsi mužem, který, když odcházel pryč, mi jen tak přes rameno řekl, že kvůli své víře několik let seděl. Prý šest let. Šest let života… V jeho slovech nebylo nic zatrpklého, ale já jsem si představil, kdybych musel na šest let jít do lochu. Díky svému přesvědčení. Moji pokrevní předkové dopadli lépe. Nešli sedět, „jen“ jim sebrali jejich majetek a nechali dělat nejpodřadnější práce. A slovy některých komunistů „viděno v historických souvislostech“ to nakonec bylo právu, byli to přece kulaci a navíc zaměstnávali (tedy komunistickou terminologií vykořisťovali) několik lidí.

Moji prarodiče jsou již mrtví, ale onen muž žije a musí se dívat na to, jak se pohrobci těch, kdo zavírali, mlátili a zabíjeli, dostávají k moci. A jak nám někteří z nich citují slova K. Gottwalda „však on vás ten smích přejde“.

Když slyším soudruha Ondráčka a jeho spolu - soudruhy, nějak mě ten smích pomalu přechází.