Je těžko uvěřitelné, že jedním z hlavních témat povolebního jednání se staly církevní restituce a s nimi související finanční náhrady za ukradený majetek. Ještě nesmyslnější je tvrzení odpůrců restitucí, že „stát si to teď nemůže dovolit“. Finanční náhrady církvím dělají zhruba dvě promile státního rozpočtu ročně…
Nebo ještě přesněji: Současné finanční toky směrem k církvím tvoří 1,2 promile ze státního rozpočtu. V průběhu třicetiletého vyrovnání se s církvemi by tyto náklady činily při dohodnutém splácení částku klesající od 2,8 promile státního rozpočtu k 1,6 promile. Stále se jedná o miliardy, ale zároveň o promile. I zde je vidět, že hysterie, kterou rozpoutávají někteří politici, kteří takto získávají voliče, je zcestná a že s čísly se dá hodně manipulovat. Peníze a to nikoli v řádech promile ale desítek procent, žel, ze státní kasy odtékají a odtékat budou úplně jinam než církvím. S restitucemi pochopitelně lze nesouhlasit, ale nikoli proto, že zruinují stát. Ten je a zřejmě bude nadále ruinovaný kvůli zcela jiným finančním převodům, které nám předvedla mj. i ČSSD (třeba se ale již polepšila). ČSSD tématem církevních restitucí odvádí pozornost od jiných skutečně palčivých finančních problémů, které tento stát trápí. Komunisté, kteří jsou v této kauze na „straně národa“ by měli být rádi, že majetek, který jejich předchůdci, ke kterým se otevřeně hlásí, rozkradli a zruinovali, nemusí vracet oni.
Pravda je, že po roce 1989 se začalo s nápravou některých křivd, které komunistický režim způsobil. Byly přijaty restituční zákony. Jednalo se však především o budovy klášterů tak, aby řády mohly kde znovu začít. Hospodářské budovy a pozemky se v tomto zákoně nevracely. Stát si toho byl vědom a do zákona o půdě včlenil příslib, že zbylý původní církevní majetek bude vypořádán zvláštním zákonem a za tímto účelem zablokoval jeho převody. Takový zvláštní zákon o vypořádání původního církevního majetku však přes 20 let přijat nebyl. Proto ústavní soud v roce 2010 rozhodl, že neplnění slibu po tak dlouhou dobu je proto protiústavní. Stále ještě žijeme v právním státě a rozhodnutí se s církvemi majetkově vypořádat vyšlo od ústavního soudu, kde myslím, nemá církev svoje lobby.
Co se týká naturálního předávání části majetku, potom jejich navrácení proběhne za přísných pravidel, na základě jasného předložení právních dokumentů, svědčících o původním vlastnictví. Rozhodně nejde o dar církvím, ale pouze o částečné majetkové vyrovnání. Tím, že stát hospodařil na církevním, to byla církev, která dlouhodobě dotovala stát. Je třeba dodat, že majetkové vyrovnání umožnilo jak městům, tak soukromým držitelům nabytí právní jistoty a to tím, že byla zrušena blokace původního majetku, který patřil církvím.
Přes leckteré chyby, kterých se církev v Čechách po revoluci dopouštěla a dopouští, přinesla i mnoho dobrého. Asi nemá cenu opakovat slova o nemocnicích, školách, charitách, pomoci lidem v nouzi, hospicích, volnočasových aktivitách atd. Není třeba se bát, že církev v Čechách díky restitucím dramaticky zbohatne. Bude mít na svůj provoz a na to, aby plnila svoje poslání. Dostane částečně zpět, co jí bylo ukradeno. A to je správné – ať se jedná o církev nebo jakoukoli jinou organizaci.
