Excesy ve jménu islámu a mlčení mírumilovných

V posledních dnech a týdnech stále dokola slyšíme ujišťování o tom, že fanatické zabíjení a jiné excesy konané ve jménu islámu nejsou islám, ale pouze jeho pervertovaná část a tedy že Evropě a potažmo celému světu od normálních muslimů nic nehrozí.

Nepochybuji o tom, že většina muslimů, která žije v Evropě, teroristé nejsou. Přijeli sem proto, že se jim na Západě žije lépe než „v jejich“ zemích. Mnozí přijeli kvůli práci, studují, mnozí mají podporu v nezaměstnanosti, sociální výhody, o kterých se jim doma může tak akorát snít. Budiž jim to přáno. K tomu mají bonus, že si mohou věřit, komu nebo čemu chtějí, aniž by jim někdo škodil. Ověšovat se bombami a vraždit, se jim nechce ze stejného důvodu jako mnohým lidem v Evropě. Nikoli proto, že by kdovíjak prožívali svoje náboženství, ale prostě chtějí žít.

Jenže… žít v klidu chtěli i Němci a nakonec malý počet fanatiků ve jménu nacismu obrátil vzhůru nohama celý svět. Žít v klidu chtěli Rusové a asi není třeba psát, kam vedl bolševismus. Žít v míru si přáli Číňané, jenže pár komunistických fanatiků mělo na svědomí milióny mrtvých. Stejné bychom mohli říci o Rwandě, Mexiku a desítkách zemích, kde si lidé přáli klid, jenže pak přišlo pár lidí všeho schopných, kteří rozvrátili to, co se budovalo někdy celá staletí. Navíc oněch pár fanatiků na svoji stranu rychle získalo mlčící masu. Jako křesťan musím dodat, že excesů se dopouštělo ve jménu Boha i křesťanství – byť tím popíralo samotnou podstatu svého učení. Proto mu docela svědčí, když je v menšině, když je odluka státu a církve, když titul JUDr. (tj. doktor obojího práva – tedy civilního a kanonického) je terminologický relikt odkazující k odlišení obojího práva – tedy když se právo náboženské a civilní nepřekrývá.

Z počátku mnozí říkali, že ta či ona ideologie zas tak strašná není i když v sobě určité nebezpečné rysy nese. Pak bylo pozdě… Evropa se stále utěšuje tím, že ono to s islámem není tak hrozné. Jenže mnohokrát se stalo to, že mírumilovná většina mlčela, stále se chtěla domluvit, chtěla být korektní, až nakonec bylo pozdě.

Je otázka, zda se uklidňovat tím, že většina muslimů je mírumilovná. Ano, je. Jenže jejich zakladatel mírumilovný nebyl, stejně tak některé pasáže Koránu, který je přímo vdechnutým, neměnitelným božím slovem, nejsou mírumilovné. I Bible má drsné pasáže, jenže jak známo, jedná se o historický relikt, psaný v jistém kontextu, nikoli o výzvy k následování. „Oko za oko, zub za zub“ dnes prostě neplatí, i když to je v Bibli. Příliš demokraticky se muslimové rovněž nechovají k příslušníkům jiných náboženství, pokud tito představují na jejich území menšinu…

Otázka je i to, jak dlouho s přibývajícím napětím muslimové mírumilovní budou a jak významný hlas ve svých komunitách budou mít. Nevíme, můžeme jen hádat.

Z minulosti se ale ukazuje, že to často nebyla mírumilovná většina, která si prosadila svoje… tedy mír. Když něco prosadit chtěla, bylo pozdě.