Zločin a trest.

Stává se v téměř pravidlem, že řešení problému odkládáme a začneme se jím zabývat až poté, co se stane nějaký malér, většinou to někdo nepřežije. Neodpustitelný šlendrián, dokud se nás bytostně netýká.

Namátkou několik příkladů. Nebezpečné místo v obci před školou, kde silnici přebíhají děti. Zainteresovaní rodiče mnoho měsíců upozorňují na problém policii a všechny odpovědné instituce. Marně. Ovšem jen do doby, kdy je projíždějícím vozem usmrcen chlapec. Řešení se nachází okamžitě, je nainstalován přechod, zpomalovací pásy a omezena rychlost. Ovšem pozdě, stálo to život.

Vedle školy stojí trafostanice, kolem níž si hrají děti. Jak všichni asi víme, je to nebezpečné zařízení pro dospělé, natož pro děti. Tento domek měl dlouhý čas rozbité okno. Na toto upozorňovali majitele z jisté energetické společnosti všichni, od ředitele po školníka. Marně, byl to problém. Jen do chvíle, kdy dětem spadl do objektu míč. Chlapec jenž byl nejblíž, pro něj vlezl tím oknem. Ven už jej vynášeli. Kritizované okno bylo zabezpečeno druhý den. Bohužel ale pozdě.

V polorozbořeném objektu na kraji města se ve zpustlé zahradě prohání smečka zanedbaných a hladových psů. Rotvajler, vlčák, dobrman a jiná přítulná stvoření. Delší čas se o ně majitel nestará a plot kolem barabizny chátrá. Marně se sousedé, jejichž děti chodí denně kolem hororového domu do školy, dožadují nápravy a zabezpečení objektu. Jednoho krásného dne se hladovým obludám podaří překonat rozpadlý plot a zaútočí na nejbližší. Holčička běsnění nepřežije, chlapec poznamenán na celý život. Ještě týž den byli psi odvezeni. Ovšem zase pozdě.

Hrajeme si s ohněm, provokujeme, ale následky nést odmítáme. Riskujeme životy svých bližních a pak srdceryvně pláčeme na špatném hrobě. Nejhorší je, že tady se dějí denně levárny a strašlivá svinstva, ale ve většině případů je vše v pořádku a nikdo za nic nemůže. Kde je, sakra, chyba?