Staré konzervy, s.r.o.

Celé roky byl neodmyslitelnou součástí všech možných povolebních koalicí, pravých i levých. Rozkmotřil se však s bratry ve své rodné straně, spálil za sebou mosty a s hrdostí odešel. Nezapomněl si ale na cestu přibalit pár věrných slouhů, kteří se vyznají a do začátků v nové partaji se jistě hodí.

V pivnici hotelu Panská v Bechyni se nad korbelem kroužkového Budvaru sešli kumpáni a jihočeští patrioti a dumali. Slovo dalo slovo, situace je napjatá, nespokojenost roste a je třeba tento neuspokojivý stav řešit. Pár přípitků a vtipů a nová partaj je na světě. Miroslav Kalousek, Karel Schwarzenberg a Josef Šťáva, tři jihočeští králové, Kašpar, Melichar a Baltazar české politiky. A přes rameno jim pokukuje rozvrkočená Vlasta Parkanová, místní šibalka a příležitostná zpěvačka. První dva i madam vystupují veřejně, ten černý vzadu tahá za nitky a provozuje živnost šedé eminence. I když nejsvatější z nich má minulost značně pokaňkanou ze svého kontroverzního působení ve státní správě, to se dá z paměti lidí vymazat a udělat z něho spasitele. Zvlášť, když mu bude po boku stát onen ctihodný kmet, symbol slušnosti a počestnosti, sám knížepán, jehož renomé na veřejnosti je nezměrné. A ve stínu bude sekundovat kouč, zdatný obchodník s plazmou, jenž by asi taky rád nějakou veřejnou funkci, ale brání mu v tom německý zatykač a soudní spor s českým státem, o bratru šest miliard. A to je slušná pecka.

O tom, že česká politická scéna se dostala do patové situace, není třeba diskutovat, je to nad slunce jasné. Řešení se zas tak moc nenabízí, neboť mnohým to vyhovuje a kapři si sami rybník nevypustí, ale příchod nové strany je jedním z nejschůdnějších. Tak to páni politici a jim podobní vzali do svých rukou a výsledkem je raketový nástup toppartaje, jež nemá obdoby, což různé ankety a růst preferencí jen potvrzují. Voliči, totálně znechucení dvacetiletým svinstvem, jež se v této zemi stalo pravidlem, přijali toto s povděkem a s nadějí, že se alespoň něco zlepší. Poněvadž minulí i současní zástupci lidu jen lhali, kradli a zneužívali svá postavení, je nasnadě, že horší už to být nemůže a že snad na konci tunelu blikne světýlko.

Všechno by bylo v relativním pořádku, kdyby se tu nevyskytovalo ono všudypřítomné ale. Už od začátku to smrdí, poněvadž pánové, sami, až na výjimky umazaní, založili novou partaj a chtějí provozovat čistou politiku zase s lidmi, kteří jsou přinejmenším diskutabilní a mají stigma z minulosti. Spousta potenciálních voličů to jaksi přehlédla, znechucení ze současnosti je tak veliké, že zaslepuje. Ale hrozí tu to, že dotyční zkušení šíbři, jimž v dřívějších stranách z různých důvodů začalo být nevolno, začnou ony nečisté praktiky provozovat pod dohledem partaje nové, dostanou li možnost, o čemž však při růstu jejich preferencí nelze pochybovat. V podstatě se tu nezmění nic, jen zloději přemalují název firmy, ale kšefty pokvetou dál. Proč by to mělo být jinak, starého psa novým kouskům nenaučíš a nic je nebude nutit, aby se chovali jinak.

Moc si přeju, abych se mýlil a knížepán vše ukočíroval, ale vypěstovaná ostražitost a starý selský rozum mi velí být ve střehu. Po mnohaletých zkušenostech s demokracií v této zemi to ani jinak nejde.